Čís. 835.

Obnova pachtu (zákon ze dne 30. října 1919, čís. 593 sb. z. a n.).
Kratší lhůty § 575 c. ř. s. platí i ve sporech o žalobě drobného pachtýře proti propachtovateli na odevzdání pozemku na prodlouženou dobu pachtovní.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1920, Rv I 795/20.) Oba nižší soudy rozhodly věcné o žalobě, jíž domáhal se pachtýř jednak, by bylo uznáno právem, že pachtovní poměr mezi spornými stranami trvá ohledně propachtovaného pozemku i pro rok 1920, jednak, by bylo vysloveno, že propachtovatelé jsou povinni to uznati a pozemek mu odevzdati. Do rozsudku odvolacího soudu podal žalobce devátý den po doručení rozsudku dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl.
Důvody:
Odmítnutí dovolání jest odůvodněno tím, že bylo podáno opožděně (§ 507 c. ř. s.). Žaloba jest dle znění žádosti po jejím doplnění při ústním líčení žalobou o plnění; návrh v žalobní prosbě obsažený, by bylo uznáno právem, že pachtovní poměr mezi stranami trvá i pro rok 1920 po právu, nečiní ji žalobou určovací, jelikož žalobce dále žádá, aby bylo vysloveno, že žalovaní jsou povinni to uznati, a pozemek mu odevzdati, a jelikož vynesení takového odsuzujícího výroku předpokládá, že soud dospěl dříve k úsudku, že pachtovní poměr trvá po právu i pro rok 1920. Obsah prvé věty žalobní prosby, jejíž zodpovědění jest předpokladem pro rozhodnutí o druhé větě žalobního návrhu, není tedy způsobilým přivoditi změnu právní prosby žaloby, jež, domáhajíc se výroku, aby byl žalobci pozemek odevzdán, jest žalobou o plnění. Je-li tomu tak, vzniká otázka, zda-li v řízení o takovéto žalobě platí pro opravné prostředky zkrácené lhůty § 575 c. ř. s. Jest nepochybno, že pachtýř, jenž s propachtovatelem vede spor za tím účelem, by byl tento uznán povinným odevzdati mu nemovitost, kterou mu smlouvou dal do pachtu (§ 1096 obč. zák.), jest povinen při podání opravných prostředků říditi se předpisem § 575 c. ř. s. V případě, o nějž tuto jde, přísluší zajisté pachtýři, ohlásivšímu vedle § 1 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 593 sb. z. a n. nárok na. obnovu pachtu propachtovateli, který zatím pozemek dal do pachtu jinému, právo podati žalobu na odevzdání nemovitosti proti propachtovateli, jenž proti žádostí pachtýřově na obnovu pachtu nepodal námitek ve smyslu § 11 cit. zákona. Jde tu v podstatě o tutéž věc, jako v případě prvém. V obou případech se jedná o odevzdání pozemku daného do pachtu smlouvou (§ 1096 obč. zák.), jen že ve případě druhém přistupuje k tomu, že prodloužení, pokud se týče obnova pachtu na další rok děje se moci zákona; poněvadž pak z povahy věci plyne, že i zde věc je stejně naléhavou a pilnou, jako když jde o splnění smlouvy dle § 1096 obč. zák., a poněvadž nutkavost věcí, žádající vyřízení co nejrychlejšího, byla zákonodárným důvodem pro ustanovení kratších lhůt ve sporech takovýchto, dlužno z toho souditi, že předpis § 575 c. ř. s. platí i ve sporech, jimž za základ slouží žaloba na odevzdání pozemku následkem obnovy pachtu dle § 1 zákona, ze dne 30. října 1919, čís. 593 sb. z. a n.

Citace:

č. 835. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 768-769.