Čís. 464.

Hospodářská správa velkostatku jako taková nemá procesní způsobilosti.
(Rozh. ze dne 24. března 1920, R I 161/20.)
Žalována byla »hospodářská správa v N.«. Odvolací soud, rozhoduje o odvolání žalované, zrušil celé předchozí řízení jako zmatečné a žalobu odmítl. Důvody: Jako strana žalovaná označena jest v žalobě »Hospodářská správa v N., zastoupená správcem P.« — Žalovaným může býti jen podmět právní, mající způsobilost býti stranou, t. j. způsobilost býti podmětem sporu, jež kryje se úplně se způsobilostí ku právům. Nejen osoby fysické (§§ 18 a 19 obč. zák.), nýbrž i právnické jí požívají (§§ 26, 27, 539 obč. zák., §§ 74, 75, j. n., §§ 105, 373, odstavec třetí c. ř. s.). Novodobý vývoj práva vedl k tomu, že kromě osob právnických ve vlastním slova smyslu přisouzena byla způsobilost, býti stranou, i různým sdružením osob jako útvarům práva společenského na př. obchodním společnostem, společenstvům, těžířstvu (sr. čl. IV. čís. 2 uv. zák. k с. ř. s.) a z důvodu vhodnosti také souhrnu účastníků určitého právního poměru, na př. majitelů dílčích dluhopisů, majiteli svědčících nebo rukopisem převoditelných, konkursnímu věřitelstvu a p. Od způsobilosti, býti stranou, dlužno rozeznávati způsobilost ke sporu neboli procesní, t. j. způsobilost, samostatně na soudě projednávati, jež přísluší těm a potud, kdož a pokud samostatně platné závazky podnikati mohou. Jen osoba, která má tuto vlastnost, může podle § 1 c. ř. s. u soudu jako strana, ať aktivně, žalujíc, nebo pasivně, jsouc žalována, vystupovati a jednati. A právě procesní způsobilosti »Hospodářské správě v N.« se nedostává, neboť není zajisté ani osobou fysickou, ani osobou právnickou (neníť při ní zosobněn ani účel nějaký, ani podklad jeho, soubor osob aneb úhrn jmění) a není také takovým subjektem právním, jemuž mohla by býti podle toho, co shora bylo uvedeno, přiznána způsobilost ku právům, totiž k nabývání jích a ku přijímání samostatných platných závazků. Není jich nositelem, nýbrž pouze představitelem a výkonným orgánem onoho právního subjektu, jemuž náleží jmění, jí ku správě svěřené. Práva, jichž nabývá, a závazky, jež podstupuje, nepřecházejí na ni, nýbrž na onu osobu, kterou v mezích uděleného jí zmocnění zastupuje a jejíž vůli plní. Účinky právních jednání, zejména od ní uzavřených smluv, postihují tedy jen osobu zastoupenou (§ 1017, obč. zák.), jež v žalobě vůbec nijak označena nebyla (§ 75 čís. 1. c. ř. s.). Že »Hospodářská správa v N.« ani s hlediska hospodářské své funkce jako orgán, vedoucí správu majetku neznámého vlastníka v N., není úplně samostatna, vysvítá i z té okolnosti, že na spise odvolacím uvedena jest vedle ní ještě vrchní správa v Z., které patrně jest podřízena. Tím méně tedy lze jí přiznati oprávněnost samostatnosti subjektu právního. Ostatně jest otázkou, není-li velkostatek v N. majetkem státu, který ve sporu musel by býti zastupován finanční prokuraturou. Z řečeného plyne, že nejsouc subjektem právním, nemůže na soudě jako strana jednati a nedostává se jí tedy ani procesní způsobilosti ve smyslu § 1 c. ř. s. Na nedostatek tento hleděti jest podle § 6 c. ř. s. z povinnosti úřední v každém období sporu a jest takového rázu, že jej odstraniti nelze, jak z vylíčené jeho povahy jest zřejmo.
Nejvyšší soud nevyhověl stížnosti.
Důvody:
Odvolací soud zcela správně dolíčil, že hospodářská správa jako taková nemá procesní způsobilosti. Důvody tohoto stanoviska vývody rekursu vyvráceny nejsou. Zdůrazňuje-li se v rekursu praktická neudržitelnost názoru, z něhož vycházel soud odvolací, stačí podotknouti jednak, že praktické potíže záležejí v jádru věci v tom, že jest žalobce nucen, by zjistil, či jest statek, jehož hospodářská správa zavdala podnět k žalobě, a by dle toho řídit žalobu na osobu, jejímž zmocněncem hospodářská správa byla a již jedině bylo by pak lze žalovati, jednak, že rozsudek, směřující proti hospodářské správě, jež jako taková nemá právní osobnosti, byl by na dobro bezcenným a nevykonatelným. Ježto pak žalobce houževnatě trvá na tom, že chce míti žalovánu hospodářskou správu jako takovou, nelze proti jeho vůli vycházeti z předpokladu, že snad jen nedopatřením žalován jest zmocněnec místo zmocnitele, a nelze pokusiti se o nápravu, jež za tohoto předpokladu byla by snad možnou.

Citace:

č. 464. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 211-213.