Čís. 370.Výslovné prohlášení ve smyslu § 579 obč. zák. může se státi nejen slovy, nýbrž i kývnutím hlavy a podpisem posledního pořízení. Dokázati, že zůstavitel nebyl způsobilým pořizovati, přísluší tomu, kdo se domáhá neplatnosti posledního pořízení.(Rozh. ze dne 13. ledna 1920, Rv II 281/19).Zůstavitelka (70letá stařena) učinila den před svou smrtí dne 6. prosince 1915 poslední pořízení tím způsobem, že pisatel poslední pořízení napsal, pak je u přítomnosti tří svědků přečetl, načež vyzval zůstavitelku, by pořízení, je-li správné, podepsala, k čemuž ona přikývla a je podepsala. I za čtení poslední vůle projevovala zůstavitelka souhlas kýváním hlavy. V poslední vůli byla ustanovena jedna dcera universální dědičkou, druhé dvě obmyšleny odkazy, kdežto synovi nedostalo se ničeho, ježto jeho dědický nárok byl vyčerpán penízem 900 K, jenž mu byl již za živa vyplacen. Po návratu z vojenské služby domáhal se syn žalobou neplatnosti posledního pořízení a to jednak z důvodu, že zůstavitelka podepsala prohlášení, jež jí nebylo před podpisem přečteno a jež ani sama nečetla, jednak proto, že zůstavitelka v době sepisování poslední vůle nebyla jasného rozumu a vědomí, ježto trpěla již delší dobu marasmem a několik hodin po sepsání poslední vůle skonala. Soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Dle § 579 obč. zák. (původní doslov) musí zůstavitel před třemi svědky potvrditi, že listina, sepsaná osobou třetí, jest jeho posledním pořízením. V tom, že zůstavitelka při předčítání poslední vůle pozorně naslouchala (vždyť kývala hlavou), že k dotazu pisatele, zda jest to tak správné, opět přikývla, že se pak snažila vzpřímiti se v posteli ku podpisu a že konečně předloženou poslední vůli podepsala, spatřuje soud projev vůle zůstavitelky, že potvrzuje předloženou jí listinu jako svou poslední vůli, to tím spíše, ježto zůstavitelka, jak nesporno, pro stařeckou slabost a slabý dech ztěží mohla mluviti a proto ztěží mohla svou vůlí projeviti jinak, nežli tím, že přikyvovala a dobrovolně podepsala. Již z toho je zjevno, že zůstavitelka měla plné vědomí a nezkalený rozum, ježto nelze si mysliti, že by se byla chovala, jak právě vylíčeno, kdyby postrádala vědomí nebo byla stižena duševní chorobou. Nebylo prokázáno, že by zůstavitelka byla dávala na jevo nějaké známky duševní poruchy. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: »Úplné vědomí zůstavitelovo« v době zřízení poslední vůle není totožným s »plnou mírou všech dosavadních normálních duševních schopností«, takže by již jakékoliv zmenšení schopnosti rozpoznávací a rozhodovací proti normálnímu stavu mělo v zápětí nezpůsobilost k poslednímu pořízení. Dle § 566 obč. zák. jest tu nedostatek zdravého rozumu jen tehdy, jde-li o stav zuřivosti, šílenosti, blbosti neb opilství, když tedy zůstavitel úplně pozbyl rozumu, nikoliv, když jeho duševní schopnosti byly poněkud seslabeny. Právem tudíž neshledal prvý soud, že zůstavitelka nebyla v čase pořízení při smyslech. Zákon vyhledává týž stav, jako při jiných právních jednáních (§ 565 obč. zák.). Ten, kdo se domáhá neplatnosti testamentu, musí s plnou určitostí prokázati, že zůstavitel byl neschopným ku pořizování (§ 567 obč. zák.). Ze zjištění prvého soudu vyplývá, že se žalobci důkaz tento nezdařil. Rovněž dlužno souhlasiti s prvním soudem v tom, co jest rozuměti výslovným prohlášením zůstavitelovým (Krainz — Ehrenzweig — System II./2 str. 365). Vždyť »výslovným projevem« jsou nejen slova, nýbrž i přikývnutí. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Po stránce právní brojí dovolání proti názoru soudu druhé stolice, že zůstavitelka listinu, jí přečtenou a pak k podpisu předloženou, výslovně za své poslední pořízení prohlásila. Oba nižší soudy však věc správně posoudily, neboť zůstavitelka projevila svou vůli slovem a přikývnutím hlavou, když jí byl spis předčítán, pokud se týče když pisatel listiny po přečtení pravil »je-li to správné, pak nechť to matka podepíše«, a krom toho projevila svůj souhlas podpisem listiny, tak že správným jest úsudek, že tu šlo o výslovné prohlášení, že spis obsahuje poslední vůli zůstavitelčinu (§ 579 obč. zák.). Správné jest stanovisko odvolacího soudu, že podle § 567 obč. zák. náleželo žalobci, by prokázal příčinu, pro kterou zůstavitelka snad nebyla způsobilou činiti poslední pořízení. Tvrzení dovolatele, že zůstavitelka vůbec nebyla schopna se podepsati, příčí se vlastnímu tvrzení žalobcovu, jenž udal, že zůstavitelka své jméno na spise podepsala (aneb jak žalobce praví »naškrábala«).