Čís. 833.

Nezpůsobilostí míní § 1315 obč. zák. vlastnost trvalou. Ojedinělý případ hrubé nedbalosti, zvláště udál-li se za okolností mimořádných, nestačí.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1920, Rv I 631/20.)
Žalobce utrpěl úraz tím, že koně, zapřažené do vozu žalovaného a řízené jeho kočím, uleknuvše se vozu elektrické dráhy, se splašili a narazili na vůz žalobcův, a domáhal se náhrady škody jednak na majiteli povozu, jednak na kočím. Procesní soud prvé stolice uznal nárok po právu pouze proti kočímu, odvolací soud též proti majiteli povozu. Důvody: Dle § 1315 obč. zák. ve znění třetí dílčí novely ručí ten, kdo používá nezpůsobilé osoby k obstarávání svých záležitostí, vůbec za škodu, kterou tato osoba v této vlastnosti způsobila třetímu. Podle sdělení min. sprav. ve Věstníku ze dne 22. března 1916 na stránce 119 zostřila III. dílčí novela ručení v zájmu obchodu potud, že zaměstnavatel ručí za nezpůsobilost osoby, jejíchž služeb používá, i v tom případě, když mu tato nezpůsobilost nebyla nebo nemusela býti známa v době zjednání této osoby, a ručí i v tom případě, když nestíhá žádné zavinění ani pomocnou osobu při jednání, jež způsobilo škodu, ani zaměstnavatele při výběru, z jednání této osoby, jen když škoda byla způsobena »v této vlastnosti«, t. j. při výkonu pro zaměstnavatele a nikoliv pouze u příležitosti tohoto výkonu a když příčinou škody jest nezpůsobilost osoby, když tedy nastala škoda tímto nedostatkem způsobilosti. Že druhý žalovaný, jak se ukázalo, jest nezpůsobilým a že žalobcova škoda vznikla pouze tímto nedostatkem způsobilosti druhého žalovaného, k řízení mladých koní ve chvíli, kdy se setkali s motorovým vozem elektrické dráhy pouliční, usoudil prvý soud právem z prokázaných okolností. Pak ale měl mimo druhého žalovaného podle § 1315 obč. zák. uznati, že také prvý žalovaný ručí žalobci za škodu, která mu tím vzešla.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Soud odvolací neprávem pokládá druhého žalovaného za nezpůsobilého ve smyslu § 1315 obč. zák., neboť ze skutkových zjištění soudu procesního prvé stolice, jež soud odvolací beze změny převzal, nic nevysvítá, z čeho by mohlo býti usuzováno na takovou nezpůsobilost druhého žalovaného. Dne 11. dubna 1919 dopustil se ovšem hrubé nedbalosti jako kočí, ale byl to jediný zjištěný případ a stal se za okolností mimořádných; nezpůsobilostí dle § 1315 obč. zák. sluší však rozuměti trvalou vlastnost zřízencovu, záležející buď v nedostatku potřebných znalostí praktických, nebo ve vadnosti povahy, následkem kteréžto vlastností zřízenec jest neschopen, obstarávati práce, k nimž jest ustanoven.

Citace:

č. 833. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 766-766.