Čís. 648.Při jiných než peněžitých nárocích může býti předmětem prozatímního opatření pouze věc nebo právo, k němuž vztahuje se nárok ohrožené strany.(Rozh. ze dne 7. září 1920, R I 708/20.)Soud prvé stolice povolil navrhovateli k zajištění jeho nároku na vydání filmů, reklamního materiálu a psacího stroje, jež vložil do společného podniku Jan V. a spol. prozatímní opatření správou podniku Jan V. a spol., který vedl dosud Jan V. se svou manželkou, jsa toho názoru, že ohrožená strana osvědčila nárok i nebezpečí. Rekursní soud vyhověl rekursu Jana V. a návrh zamítl. Důvody: V rekursu uplatňuje stěžovatel v podstatě dvě skutečnosti jako důvody rekursní a to: 1. že tu není vůbec podmínek pro povolení prozatímního opatření, jmenovitě, že schází jak osvědčení nároku tak i osvědčení nebezpečenství a 2. že napadené usnesení v odporu s předpisem § 391 ex. ř. nestanoví peníz, kterým by výkon povoleného prozatímního opatření bylo lze odvrátiti. Rekursu, nelze upříti oprávnění. Prozatímní opatření, o něž tu jde, má za předmět vydání určitých věcí, jež ohrožený, jak tvrdí v návrhu, vnesl do podniku: Jan V. a spol., který se stěžovatelem v roce 1919 založil, a jde tu tedy o prozatímní opatření ve smyslu § 381 ex. ř. Domáhaje se na stěžovateli vrácení určitých věcí, mohl by navrhovatel, předpokládajíc ovšem, že jsou tu i ostatní náležitosti; (osvědčení nároku a nebezpečenství) jako prozatimné opatření žádati buď: soudní uschování (§ 382 čís. 1 ex. ř.), nebo správu (§ 382 čís. 2 ex. ř.); tento prostředek vyhovuje lépe zájmům obou stran, poněvadž se jedná hlavně o filmy, tedy věc, jež má cenu pouze dočasnou. Na povolení takovéhoto prozatímního opatření se však navrhovatel neomezil, nýbrž žádal, by mu byla povolena správa podniku, který se stěžovatelem založil, který však stěžovatel vede nyní se svou manželkou, a soudce prvý mu prozatímní opatření ve smyslu tohoto návrhu povolil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolá čímu rekursu.Důvody:Účelem prozatimného opatření jest, aby bylo zajištěno budoucí uplatňování nebo vymožení nároku strany ohrožené, Zajišťovací prostředky, kterými tohoto účelu dosaženo býti má, a které soud dle povahy jednotlivého případu povoliti může, nejsou sice, pokud jde o jiné nároky, než peněžité, v § 382 ex. ř. taxativně vypočteny, avšak ze všech tam uvedených způsobů, zejména v odst. čís. 2 téhož § plyne a jest ostatně samozřejmo, že předmětem prozatimného opatření může býti pouze ona věc a ono právo, na které se nárok ohrožené strany vztahuje. V tomto případě domáhá se navrhovatel povolení prozatimného opatření k zajištění nároku na vydání čtyř filmů, psacího stroje a reklamního materiálu, tedy vydání věcí movitých, žádá však k tomuto účelu za správu podniku, který prý byl původně oběma stranami společně založen, který však odpůrce navrhovatelův, vypověděv tohoto z něho, se svou manželkou založil a dále na svůj účet provozuje. Navrhovatel netvrdí, že by mu k tomuto podniku nějaká práva příslušela, k jejichž zajištění by ve smyslu §§ 334 a 383 ex. ř. správa podniku byla přípustná, nýbrž tvrdí jen, že mu přísluší nárok na vydaní oněch věcí, které jako kmenové jmění do podniku původně společného a nyní odpůrcem na vlastní účet provozovaného vložil. Prozatímně opatření by tedy mohlo stihnout pouze tyto věci, nikoliv obchodní podnik, k němuž navrhovatel žádných práv si neosobuje. Jest tedy návrh na prozatimné opatření správou odpůrcova podniku k zajištění nároku na vydání věcí movitých již z tohoto důvodu pochybeným a nepřípustným, aniž třeba bylo zabývati se otázkou, jsou-li tu ostatní předpoklady prozatimného opatření totiž osvědčení nároku a podmínky § 381 ex. ř.