Čís. 560.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům (ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Pojetím pozemků do regulačního plánu nestávají se tyto ještě pozemky stavebními.
(Rozh. ze dne 23. června 1920, R I 397/20.)
Soud prvé stolice přiznal pachtýři požadovací nárok na pozemek na jižní straně města L., jenž byl pojat do regulačního plánu, avšak dle prohlášení obce a výpovědi přezvědných osob nebyl stavebním pozemkem v zastavěné části obce. Rekursní soud požadovací nárok zamítl. Důvody: Dle §u 1 odstavce šestého zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. netýká se zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům zemědělských pozemků v zastavěné části měst neb obcí (stavebních míst). Právnímu názoru soudu prvé stolice, že požadovaná pozemky nejsou takovými pozemky, nelze přisvědčiti. Předloženou kopií části regulačního plánu jest prokázáno, že pozemky tvoří části stavebních bloků čís. 1. a 2. s projektovanou křižovatkou, dvou ulic a že část bloku čís. 1. jest již několika stavbami zastavěna. Z toho, že § 1 odstavec šestý cit. zák. mluví o zemědělských pozemcích, tedy o pozemcích, které posud jsou obdělávány, patrno, že není třeba, aby pozemky takové ve smyslu zákona ze dne 8. ledna 1889 čís. 5 z. zák. na stavební místa byly již rozděleny, nýbrž pro jich vyloučení z požadování dle § 1 odstavec šestý zákona toho stačí, že pozemky určeny jsou k zastavění, že mají určení stavebních míst. Právnímu názoru tomu svědčí i ustanovení §u 8 citov. zákona, dle něhož sluší určiti náhradu (cenu přejímací) požadovaných pozemků jako pozemků zemědělských, kdežto v tomto případě požadované pozemky mají cenu stavebních parcel. Poněvadž požadované pozemky jsou zemědělskými pozemky v zastavěné části města, netýká se jich dle § 1, odstavec šestý, zákon ze dne 27. května 1919 čís. 318 sb. z. a n. a nepřísluší proto pachtýři požadovací nárok. Slušelo se proto stížnosti vyhověti a rozhodnouti, že uplatňovaný požadovací nárok uchazeče není po právu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle předposledního odstavce § 1 zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. netýká se tento zákon zemědělských pozemků v zastavěné části měst neb obcí (stavebních míst). Potvrzením městského úřadu v L. ze dne 30. března 1920 jest osvědčeno, že pozemky, o které jde, nenacházejí se v zastavěné části města L. a že nebylo se žádné strany žádáno za rozdělení jich na místa stavební, z čehož vyplývá, že nelze je pokládati za místa stavební ve smyslu §§ 10 a násl. zákona ze dne 8. ledna 1889 č. 5 z. zák. (stavebního řádu pro Čechy). Nejsou tu tedy okolnosti vylučující nárok pachtýře, by mu pozemky byly postoupeny do vlastnictví. Na tom ničeho nemění, že pozemky ty byly do regulačního plánu města L. z roku 1915 pojaty jako části stavebních bloků 1. а 2. Okolnost ta nemá v zápětí, že by snad nadále nesměly býti používány k účelům zemědělským a že by byly určeny výhradně k zastavěni; pozemky nestaly se tím ještě místy stavebními, aniž tamní odlehlé končiny zastavěnou částí města; jde o pouhý projekt, jehož uskutečnění není v dozírné době nikterak zabezpečeno, a z něhož vzrůstá majitelům dotyčných pozemků jen jakási naděje na případnou přeměnu pozemků zemědělských v pozemky stavební, dojde-li budoucně ke stavebnímu rozvoji města v těchto místech. Pro řešení otázky, podléhají-li pozemky zákonu o zajištění půdy drobným pachtýřům, jsou však rozhodující jen poměry v době, kdy vznikl pachtýřům zákonný nárok, skutečně stávající, nikoli dosud nejisté a toliko možné poměry budoucí. V tom směru dlužno také ještě poukázati k tomu, že obec L. dle svého prohlášení ze dne 27. února 1920 nehodlá zabratí pozemky, o které jde, pro svou potřebu ke stavbě, aniž prohlásiti je v dohledné době za parcely stavební; že městský úřad v L. v potvrzení ze dne 30. března 1920 dosvědčil, že rozvoj města směřuje k severozápadu a severu, kdežto, pozemky požadované táhnou se k jihu; a že týž městský úřad dopisem ze dne 31. května 1920 oznámil pachtýři, že obec L. nežádá požadovaných pozemků do vlastnictví. Pokud soud rekursní uvádí, že podle předložené kopie části regulačního plánu jest část bloku 1 již několika stavbami zastavěna, ukazuje předložená kopie plánu, že by mohlo jíti nanejvýš o část bloku 3., než i tu jest z plánu patrno, že jsou tu jen některá stavení v části k nádražní silnici přiléhající, kdežto mezi pozemky požadovanými a řekou Sázavou není ani jediné budovy. Z § 8 zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. nelze v neprospěch pachtýřův ničeho odvoditi, neboť nepraví se tam, jak rekursní soud mylně předpokládá, že sluší určiti náhradu požadovaných pozemků jako pozemků zemědělských, nýbrž stanoví se pouze, že soud vysloví náhradu za požadovaný pozemek, řídě se cenami pozemků v téže krajině z roku 1913.

Citace:

č. 560. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 386-388.