Čís. 653.

Vyřešiti otázku, předurčující rozhodnutí rozepře, jest soud i tehda povolán, když otázka dotýká se práva třetí osoby, jež není stranou rozepře. Mezitímní rozsudek o takovéto podružné určovací žalobě zůstává arciť bez vlivu na práva osoby třetí.
(Rozh. ze dne 7. září 1920, Rv I 361/20.)
Žalobkyně domáhala se na žalované společnosti s r. o., by na základě podílu jí převzatého byla zapsána do knihy podílníků společnosti a by jí dovoleno bylo nahlížeti do knih. Ve sporu popřela žalovaná společnost, že žalobkyně jest majitelkou podílu, ježto prý polovici jeho převedla na Gustava P-а, načež žalobkyně učinila mezitímní návrh, by bylo určeno, že tvrzený převod podílu na Gustava P-а jest bezúčinným. Procesní soud prvé stolice určil, že převod polovice podílu na Gustava P-a jest bezúčinným pro nedostatek formy a žalobě vyhověl. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Žalobkyně byla oprávněna učiniti po rozumu § 236 c. ř. s. mezitímní návrh, aby její sporné právo rozsudkem na jisto bylo postaveno. Podmínkou návrhu takového jest, aby právní poměr nebo právo za rozepře staly se spornými, aby na jejich existenci nebo neexistenci zcela nebo z části záviselo rozhodnutí o žalobní prosbě a aby soud k rozhodování o mezitímním návrhu věcně byl příslušným. Námitky v posledním směru vzneseny nebyly. Právo žalobkyně stalo se za rozepře sporným následkem odporu strany žalované a na existenci sporného práva žalobkyně závislým jest rozhodnutí o žalobním žádání. Jsou tedy splněny veškeré podmínky mezitímního návrhu. Není však podmínkou takového mezitímního návrhu, aby právní poměr nebo právo, o něž se jedná, bylo bezpodmínečně mezi spornými stranami, poněvadž rozhodnutí o návrhu mezitímním jeví právní účinky jen mezi stranami.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci není opodstatněn. Dovolatelka trvá v podstatě na stanovisku, ve sporu hájeném, že nebyla sporem dosud rozhodnuta otázka, zda převod polovice společenského podílu žalobkyně na Gustava P-а jest bezúčinným a zmatečným, a uznává tím sama, že právní poměr obou těchto osob, týkající se převodu tohoto podílu, jest pro tento spor předurčujícím. Ustanovení § 236 c. ř. s. připouští za tohoto předpokladu rozhodnutí o mezitímním návrhu na zjištění takového právního poměru již v rozsudku žalobu vyřizujícím, aniž by třeba bylo vyčkávati o tom zahájení a rozhodnutí zvláštního sporu. Názor dovolatelky, že rozhodnutí o sporném právu neb právním poměru jest právoplatným i vůči třetím osobám, ve sporu nesúčastněným, jest mylný. Právoplatný rozsudek zakládá právo jen mezi spornými stranami, upravuje, ač není-li v zákoně jinak ustanoveno, pouze právní poměr mezi nimi, osob třetích se netýká. I když rozsudkem jest zjištěno, že převod polovice podílu žalobkyně na Gustava P. jest bezúčinným a že žalobkyně jest společnicí žalované firmy, týká se toto zjištění pouze právního poměru mezi žalobkyní a žalovanou, kdežto Gustavu P-ovi pokud se týče jeho právním nástupcům zůstává vždy volno dokázati, že společenského podílu žalobkyně řádně a právoplatně nabyli.

Citace:

č. 653. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 510-511.