Čís. 358.

O námitkách proti mimosoudní výpovědi, jež nevyhovuje ani náležitostem § 562, odstavec prvý a druhý c. ř. s., nelze zahájiti soudní řízení.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1920, Rv I 615/19).
Propachtovatel vypověděl pachtýřce pole tím způsobem, že jí sdělil korespondečním lístkem toto: »Tímto Vám oznamuji a zároveň dávám Vám výpověď na pole, budu si ho držeti sám, jelikož smlouva již před 2 roky vypršela a muž Váš malé přídavky, které na něm požaduji, dává na polovic. Pole Vám víc za těch podmínek nechati nemohu, tak se vedle toho zařiďte.« Pachtýřka vznesla proti výpovědi námitky, jimž soud prvé stolice z důvodů věcných vyhověl, ač žalobce (propachtovatel) uváděl, že výpověď nemá náležitostí § 565 a § 566 c. ř. s. a že tudíž námitky dle § 566 c. ř. s. nejsou proti ní přípustny. Odvolací soud odmítl námitky. Důvody: Odvolacímu důvodu nesprávného posouzení právního nelze upříti oprávnění. Žalobce proti námitkám ihned v prvé řadě uvedl, že výpověď jeho nemá náležitostí §§ 565 a 566 c. ř. s., následkem toho nemůže nabýti účinku soudní výpovědi a tudíž námitky podle § 566 c. ř. s. proti ní nemohou býti připuštěny. První soudce nehleděl k této námitce a jednal ve věci samé dále. Námitka tato jest však důvodnou, námitky proti výpovědi jsou nepřípustny, poněvadž písemní výpověď nemá náležitostí § 565, odstavec druhý a třetí c. ř. s., nejsou udány předmět pachtu a doba, kdy má pacht končiti, vypovídající nemá v ruce výkazu, kdy byla výpověď doručena. Nemůže proto tato výpověď nabýti účinnosti jako výpověď soudní a není tudíž výpovědí, proti níž jsou připuštěny námitky dle § 566 c. ř. s. Pro svou neurčitost nemohla by výpověď ta vůbec tvořiti exekučního titulu (§ 7 ex. ř.), je proto pro soudní úkony vůbec bezvýznamnou a je zbytečno sporem se jí zabývati. Měly proto námitky jako nepřípustné, k zahájení soudního jednání se nehodící, ihned býti odmítnuty, tím spíše, když sám žalobce námitku v tom směru vznesl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného. Důvody:
Dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. není opodstatněn. Dle § 565, odstavec druhý, c. ř. s. musí sdělení učiněné stranou vypovídající odpůrci za účelem výpovědi vždy obsahovati náležitosti § 562, odstavec prvý a druhý c. ř. s. Aby takováto mimosoudní výpověď nabyla účinku výpovědi soudní, jest potřebí též podmínek uvedených v odstavci třetím § 565 c. ř. s. Názor dovolatelky, že se předpoklady §u 562, odstavec prvý a druhý, c. ř. s. nevyžadují pro platnost mimosoudní výpovědi, nýbrž jen pro její vykonatelnost nemá v zákoně podkladu. Z porovnání odstavce druhého a třetího § 565 c. ř. s. plyne naopak, že pro platnost výpovědi jest vždy potřebí náležitostí § 562, odstavec prvý a druhý c. ř. s., pro vykonatelnost její mimo to též podmínek v odstavci třetím § 565 c. ř. s. uvedených. Dovolatelka uvádí, že okolnost, kdy pacht skončiti má, je samozřejmá a že obě strany souhlasně věděly, že pacht má skončiti koncem letošního (1919) hospodářského roku. Okolnost tato zjištěna není. Avšak takovéto označení konce pachtu, i kdyby je byly strany na zřeteli měly, bylo by samo o sobě již dosti neurčité a nevyhovovalo by ustanovení § 562, odstavec prvý c. ř. s., které žádá udání určité doby (Zeitpunkt), kdy smlouva končiti má. Byť i tedy se za to mělo, že předmět výpovědi pachtu jest nesporný, nelze to říci o lhůtě, ve které pachtovní smlouva výpovědi má skončiti. Náhled dovolatelky, že musí býti námitky podány proti každé mimosoudní výpovědi, nemá v § 566 c. ř. s. opory, neboť tento § nařizuje podání námitek jen tomu, proti němuž podána byla taková mimosoudní výpověď, jak ji předpisuje § 565 c. ř. s. Takovou výpověď, proti níž dovolatelka námitky podala, není.

Citace:

č. 358. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 18-19.