Čís. 608.Vzdá-li se bytový úřad zabraného bytu (§ 16 odstavec čtvrtý), neobživnou nájemní smlouvy, jež byly zabráním bytu zrušeny (§ 10 odstavec prvý).(Rozh. ze dne 20. července 1920, Rv I 443/20.) Žalovaní pronajali žalobci dne 16. srpna 1919 byt. Rozhodnutím ze dne 3. ledna 1920 byl byt bytovým úřadem zabrán a přidělen Rudolfu Z-ovi. Po té oznámili žalovaní bytovému úřadu, že uzavřeli o zabraném bytu přímo nájemní smlouvu s Rudolfem Z-em a bytový úřad vyřídil toto oznámení sdělením, že nečiní námitek proti této nájemní smlouvě. Opíraje se o nájemní smlouvu ze dne 16. srpna 1919 domáhal se žalobce rozsudku, že žalovaní jsou povinni nájemní smlouvu dodržeti a byt žalobci odevzdali. Soud prvé stolice zamítl žalobu, poněvadž žalovaní nemají možnosti smlouvu nájemní splniti, jednak proto, že byt byl příslušným úřadem zabrán platně a nynějšímu nájemníku Rudolfu Z-ovi přidělen, jednak proto, že žalovaní nemohou vzhledem k dnešnímu právnímu stavu bytové otázky nynějšího nájemníka Rudolfa Z-a, jemuž byt rovněž, ovšem později, pronajali, proti jeho vůli bez svolení soudního vypověděti. Odvolací soud vyhověl žalobě. Důvody: Pronajali-li žalovaní sporný byt žalobci již dne 16. srpna 1919, mají také povinnost, smlouvu splniti (§ 918 obč. zákona). Nerozhodne jest pro tento spor, bude-li lze nynějšího nájemníka Rudolfa Z. z bytu vykliditi a jakým způsobem se toho docílí, neboť otázku tuto nelze řešiti již v tomto sporu, nýbrž teprve v případném řízení exekučním, to tím spíše, ježto soudce nemůže v tomto sporu předbíhati rozhodnutí příslušného soudce o tom, jsou-li tu podmínky, aby bylo dáno svolení ku výpovědi ve smyslu předpisů, platících o ochraně nájemníků. Stejně nerozhodna jest i skutečnost, že žalovaní byt pronajali i Rudolfu Z-ovi a ten že nyní byt ten obývá, ježto nájemní smlouva byla uzavřena se žalobcem dříve než-li s Rudolfem Z.Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvé stolice.Důvody:Podle § 10 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n., pozbývají zabráním bytů neb místností vlastník domu a nájemník práva, by volně nakládali zabranými byty a místnostmi, a zrušují se nájemní smlouvy o nich dnem, kdy projde lhůta k vyklizení (§ 11 odstavec druhý). Tímto dnem byla tedy zrušena nejen smlouva nájemní se žalobcem dne 16. srpna 1919 uzavřená, nýbrž i případná smlouva nájemní mezi žalovanými a Rudolfem Z-ou dříve se stavší. Dle svědecké výpovědi přednosty bytového úřadu oznámil po zabrání bytu majitel domu bytovému úřadu, že uzavřel o zabraném bytu přímo nájemní smlouvu s Rudolfem Z-ou a bytový úřad vyřídil toto oznámení sdělením, že nečiní námitek proti této nájemní smlouvě. Tím se příslušný bytový úřad podle čtvrtého odstavce § 16 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. sice vzdal zabraného bytu, ale vzdáním neoživla nájemní smlouva ze dne 16. srpna 1919 se žalobcem uzavřená a zabráním zrušená. Již z tohoto důvodu není žalobce oprávněn žádati na žalovaných, aby dodrželi onu smlouvu nájemní a odevzdali mu byt. Neprávem tedy vyhověl soud odvolací žalobě k tomu směřující, i slušelo proto, aniž bylo třeba obírati se dovolacím důvodem § 503 čís. 3 c. ř. s., vyhověti dovolání žalovaných s hlediska § 503 čís. 4 c. ř. s. a změnou rozsudku v odpor vzatého obnoviti rozsudek soudu prvého.