Čís. 419.

Lhůta k podání žaloby ze správy (§ 933 obč. zák.) není lhůtou promlčecí, nýbrž lhůtou preklusivní; ustanovení §u 89 zák. o org. soudní o ní neplatí.
(Rozh. ze dne 17. února 1920, Rv I 47/20.)
Žalobce domáhající se správy pro vadu dobytčete podal žalobu na poštu v poslední den lhůty §u 933 obč. zák., takže k procesnímu soudu prvé stolice došla teprve 43. dne po početí zmíněné lhůty. Žaloba byla soudy všech tří stolic zamítnuta, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle § 933 obč. zák. musí býti spor ve lhůtách tam uvedených — v tomto případě v šestinedělní lhůtě — na soud přiveden, ježto by jinak žalobní právo uhaslo, V oné lhůtě musí tedy žalobní spis dojíti do podatelny procesního soudu prvé stolice nebo musí žaloba protokolárně u tohoto soudu býti sepsána. Podáním žalobního spisu na poštu není věc přivedena na soud. To vysvítá již z úvahy, že není vyloučena možnost ztráty žalobního spisu při poštovní dopravě, ve kterémžto případě nemůže vůbec dojíti k soudnímu řízení o žalobě. Vysvítá to však také z prvého odstavce § 232 c. ř. s., dle něhož právní zahájení rozepře stane se doručením žalobního spisu žalovanému, k zachování lhůty pak, jakož 1 ku přerušení běhu lhůty stačí podání žaloby u soudu, není-li nic jiného předepsáno, jako na př. v čl. 80 směn. řádu. Ustanovení § 89 org. zák., že do lhůt, tam uvedených, nevpočítávají se dny poštovní dopravy, nelze tu obdobně užíti, což vysvítá z této úvahy: Lhůty, o nichž jednáno jest v §§ 123 až 129 c. ř. s., jsou jen časovými určeními pro předsevzetí procesních úkonů ve sporu, již zahájeném, tedy jen lhůtami procesními. Vzhledem na to, i na vznik §u 89 org. zák., který původně byl jako třetí odstavec §u 135 ve vládní osnově civ. řádu soudního a teprve dodatečně byl pojat v zákon organisační, jest míti za to, že též zákonnými lhůtami §u 89 org. zák., jež ve sporu jsou vyhrazeny stranám ku prohlášením, k návrhům, k podáním anebo ku předsebrání jiných, soudního řízení se týkajících jednání, jsou jen ony lhůty, jež se vyskytují v řízení již zahájeném. k těmto lhůtám tudíž nenáležejí lhůty, ve kterých podána býti má žaloba ze správy dle § 933 obč. zák. Vždyť žaloba není toliko prostým úkonem procesním, nýbrž také prostředkem k uplatnění nároku, spočívajícího v právu hmotném. Dále jest poukázati na to, že zmeškání lhůt, v § 933 obč. zák. uvedených, má v zápětí následek hmotný, totiž ztrátu práva, uplatňovati nárok ze správy. Lhůty §u 933 obč. zák. nejsou tedy lhůtami procesními, nýbrž lhůtami práva hmotného. Tento názor jest podstatně podporován ustanovením čl. LII. uvoz. zák. k с. ř. s., dle něhož zákonné lhůty k podání žaloby nejsou civilním řádem soudním dotčeny ve svém běhu a trvání. Lhůty § 933 obč. zák. mimo to nejsou lhůtami promlčecími, nýbrž preklusivním lhůtami hmotného práva, jichž doba předem jest určena s účinkem, že, uplynou-li, aniž práva bylo užito, nastává sama sebou ztráta práva toho, na rozdíl od lhůt promlčecích, při nichž právo jest předem neomezeno, ale pomíjí, jestliže nebylo ho užito v době zákonem určené. Podobné preklusivní lhůty hmotného práva obsaženy jsou v §§ 158, 384, 392 a 1467 obč. zák. Obecný zákonník občanský neobsahuje ustanovení, že do lhůt v něm nařízených nemají býti vpočítány dny poštovní dopravy; zejména nebylo ustanovení takové obsaženo v § 902 obč. zák. starého znění a není obsaženo ani v § 902 znění nového. Nelze tedy přisvědčiti mínění dovolatelovu, že, dav posledního dne šestinedělní, v § 933 obč. zák. nařízené lhůty žalobu na poštu, dodržel lhůtu onu. Okolnost, že žalobce nebydlí v místě soudu procesního prvé stolice, jest vzhledem na hořejší úvahu nedůležitá. Žalobní lhůta při vadách dobytka jest podle nového znění § 933 obč. zák. ovšem mnohem kratší, než byla původní zákonná lhůta žalobní. Z toho však dovolatel nemůže ničeho vyvozovati pro své mínění, neboť nové znění zákona jest jasné, neobsahuje nijakého omezení ani výhrady a podle motivů cís. nař. ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák., obsahujícího nové znění §u 933 obč. zák., byla dřívější lhůta zákonná pro žaloby toho druhu příliš dlouhá, což mělo za následek nejistotu celého obchodování s dobytkem, což zase mělo vliv na ceny, pročež cís. nařízení čís. 69 ř. zák., zvané třetí novelou k obč. zák., snížilo původní zákonnou lhůtu žalobní při vadách dobytka na 6 neděl, vyhovujíc návrhům, v poslanecké sněmovně opětně vzneseným, a řídíc se ustanovením § 490 obč. zák. pro německou říši.

Citace:

č. 419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 135-136.