Čís. 3146.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
Podle § 18 tisk. nov. může soud za podmínek tam uvedených, odsoudí-li obžalovaného, upustiti od jeho potrestání; toto arbitrerní rozhodnutí kmetského soudu lze napadati pouze odvoláním; za ně jest považovati opravné podání bez ohledu na jeho označení a formální úpravu; není-li tu důvodů devoluce podle § 296 tr. ř., jest k vyřízení onoho opravného prostředku podle § 294 tr. ř. příslušným vrchní zemský soud.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1928, Zm I 475/27).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací usnesl se v neveřejném zasedání postoupiti opravný prostředek obžalovaného, označený jako zmateční stížnost, proti rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 19. května 1927, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 6 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., jakožto odvolání příslušnému k jeho vyřízení vrchnímu zemskému soudu v Praze. Zemskému trestnímu soudu v Praze uložil, by spisy předložil vyšší stolici k rozhodnutí.
Důvody:
Obžalovaný opověděl proti rozsudku zmateční stížnost a odvolání. Provedl pak námitky proti rozsudku opravným spisem, jejž nadepsal »zmateční stížnost« a v němž se číselně dovolává důvodů zmatečnosti podle § 281 čís. 5, 9 b) a 11 tr. ř. V úvodu svého opravného spisu praví, že napadá rozsudek v jeho odsuzující části a navrhuje, by bylo zmateční stížnosti vyhověno, napadený rozsudek byl v odsuzující své části zrušen a věc byla odkázána na soud prvé stolice k opětnému projednání a rozsouzení, in eventum pak by byl rozsudek v napadené části změněn v ten smysl, že se upouští ve smyslu § 18 tisk. nov. od potrestání obžalovaného, a že je soukromý obžalobce povinen v tom i onom případě nahraditi náklady na trestní řízení, vzešlé po smírčím roku ze dne 23. března 1927 jakož i útraty druhé stolice. Odůvodňuje tento svůj konečný návrh a uplatňované důvody zmatečnosti obrací se obžalovaný pouze proti tomu, že rozsudek má za to, že se obžalovaný nemůže dovolávati § 18 uvedeného zák. a že nalézací soud neupustil od potrestáni obžalovaného, nýbrž vyslovil nad nim trest. Obžalovaný dovozuje v opravném spisu, že zadostiučinění, jim nabízené, bylo přiměřené a že tudíž měl soud použíti řečené stati zákona a upustiti od potrestání obžalovaného. V tom, že tak neučinil, sledává obžalovaný důvody zmatečnosti podle čís. 9 b) a 11 § 281 tr. ř. Zmatečnost z důvodu čís. 5 téhož § spatřuje obžalovaný v tom, že rozsudek uvažuje o otázce, zda nabízené zadostiučinění bylo přiměřeným a vyhovovalo požadavkům § 18 uvedeného zákona, mluví na dvou místech o obžalovaném jako o pisateli pozastaveného článku, čímž prý přichází v rozpor se sebou samým, an obžalovaného odsuzuje pouze jako zodpovědného redaktora pro přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 uved. zákona. Z toho všeho je jasno, že obžalovaný mini napadenou částí rozsudku pouze výrok, jímž byl pro řečený přestupek potrestán, a že jeho opravný prostředek čelí k nápravě pouze v tomto směru a i v otázce náhrady nákladů na trestní řízení. I vytýkaná formální vada týká se odůvodnění rozsudku co do splnění náležitosti § 18 uved. zák. Naproti tomu se opravný prostředek obžalovaného vůbec neobírá otázkou objektivní pokud se týče i subjektivní jeho viny ve směrech §§ 488, 491 tr. zák. a § 6 tisk. nov. čís. 124/24 sb. z. a n. Podle § 18 této novely může soud za podmínek tam uvedených, odsoudí-li obžalovaného, upustiti od jeho potrestání. Jak blíže dovoděno v rozhodnutích Nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího, uveřejněných ve sbírce trestních rozhodnutí pod čís. 2167 a 2669, lze arbitrerní rozhodnutí kmetského soudu o oné otázce napadati pouze odvoláním. Jako na tento opravný prostředek dlužno pak hleděti na opravné podání obžalovaného bez ohledu na jeho označení a formelní úpravu. Poněvadž tu není důvodů devoluce ve smyslu § 296 tr. ř., je podle § 294 tr. ř. příslušným k vyřízeni tohoto opravného prostředku vrchní zemský soud v Praze. Bylo proto zařaditi, jak se stalo.

Citace:

č. 3146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 286-287.