Čís. 3135.

Započtením vyšetřovací vazby podle § 55 a) tr. zák. a nastoupením a výkonem trestu nepromění se vazba vyšetřovací ve vazbu trestní.
Ministerstvo spravedlnosti nemůže v administrativním řízení podle zákona ze dne 21. března 1918, čís. 109 ř. zák. rozhodnouti o tom, zda odsouzenému přísluší i náhrada za utrpěnou vazbu vyšetřovací (§ 3 zák. ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák.); o této rozhodne soud, v případě sprošťujícího výroku ihned z moci a povinnosti úřední zvláštním usnesením, bez ohledu na to, zda žádost byla podána, zda byla spojena se žádostí o náhradu za bezprávné odsouzení, nebo zda bylo žádáno pouze o tuto náhradu.
(Rozh. ze dne 30. března 1928, Zm I 203/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem. Usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 27. ledna 1928, jímž bylo usnesení zemského trestního soudu v Praze ze dne 5. ledna 1928, vydané v trestní věci proti Anně H-ové pro zločin krádeže, zrušeno a zemskému trestnímu soudu uloženo, by předložil spisy přímo ministerstvu spravedlnosti k rozhodnutí, byl porušen, zákon v ustanovení § 55 a) tr. zák. a § 3 zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. z., pokud se týče i zákona ze dne 21. března 1918, čís. 109 ř. zák., usnesení to se zrušuje a vrchnímu soudu zemskému v Praze se ukládá, by o stížnosti Ann H-ové do uvedeného usnesení zemského trestního soudu v Praze znovu po zákonu rozhodl.
Důvody:
Anna H-ová byla právoplatným rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 27. července 1927 odsouzena pro zločin krádeže podle §§ 171, 173, 174 - II c) a 176 - II a) tr. zák. do těžkého žaláře na šest měsíců, měsíčně jedním postem zostřeného, do kteréhož trestu byla započtena vyšetřovací vazba (správně zajišťovací a vyšetřovací vazba) od 1. června 1927 do 27. července 1927; trest nastoupen podle zprávy věznice dne 29. července 1927. Zatím, co si H-ová odpykávala trest, vyšlo na jevo, že krádež, pro kterou byla odsouzena, spáchal Rudolf B. Byla povolena obnova trestního řízení a Anna H-ová byla rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 25. srpna 1927 z obžaloby pro krádež podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna. Ministerstvo spravedlnosti poukazem ze dne 26. listopadu 1927 uložilo zemskému trestnímu soudu v Praze, by vydal usnesení o vyšetřovací vazbě, trvavší od 1. června do 27. července 1927 podle § 3 zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák. Zemský trestní soud v Praze usnesením ze dne 5. ledna 1928 uznal, že Anně H-ové podle uvedeného zákona nevzešel nárok, by mohla od státu žádati náhradu škody za utrpěnou zajišťovací a vyšetřovací vazbu, v níž H-ová byla od 1. června 1927 do 29. července 1927. Do toho usnesení podala Anna H-ová včas stížnost; vrchní zemský soud v Praze ke stížnosti té usnesením ze dne 27. ledna 1928 zrušil usnesení to a poukázal první soud, by předložil spis přímo ministerstvu spravedlnosti. Odůvodnění zní: jde o případ upravený zákonem ze dne 21. března 1918, čís. 109 ř. zák. o náhradu škody osobám neprávem odsouzeným, a podle tohoto zákona jak o nároku tak o výši náhrady rozhoduje ministerstvo spravedlnosti v řízení administrativním; vyšetřovací vazba se započtením do trestu podle § 55 a) tr. zák. a nastoupením a vykonáním, trestu proměnila ve vazbu trestní. Rozhodnutím vrchního zemského soudu byl porušen zákon. Právně mylný jest především názor vrchního soudu, že se započtením vazby vyšetřovací podle § 55 a) tr. zák. a nastoupením a výkonem trestu promění vazba vyšetřovací ve vazbu trestní. Trestní vazba se počíná nastoupením trestu právoplatně přisouzeného, započtením vytrpěné vazby vyšetřovací se doba rozsudkem určeného trestu sice zkracuje o dobu v rozsudku vyřčenou, po kterou trvala vazba vyšetřovací, avšak ráz vyšetřovací vazby, jež jest od trestní vazby v podstatě odlišná — zejména při trestech žaláře a těžkého žaláře — zůstává nezměněn, a nelze počátek trestní vazby posunouti nazpět k okamžiku, kdy byla na vyšetřovance uvalena vazba vyšetřovací nebo zajišťovací, to bez ohledu na to, zda se trestní vazba časově připojuje bezprostředně na vazbu vyšetřovací, či zda mezi koncem vazby vyšetřovací a počátkem vazby trestní jest kratší nebo delší časová mezera. Tento právně mylný výklad ustanovení § 55 a) tr. zák. vedl vrchní soud k další nesprávnosti jeho rozhodnutí, spočívající v tom, že vrchní soud má za to, že tu nejde o náhradu za utrpěnou vazbu vyšetřovací podle zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák., nýbrž o náhradu škody osobě neprávem odsouzené podle zákona z 21. března 1918, čís. 109 ř. zák. V tomto případě byla — jak ze stížnosti Anny H-ové najevo jde — Annou H-ovou podána ministerstvu spravedlnosti žádost o uznání nároku na náhradu škody za bezprávné odsouzení podle § 3 zákona čís. 109/1918. Ministerstvo spravedlnosti jest podle tohoto zákona povoláno rozhodnouti v řízení administrativním o škodě, jež osobě bezprávně odsouzené vznikla bezprávným odsouzením, tedy výrokem odsuzujícím a výkonem tohoto odsuzujícího výroku, tedy výkonem trestu bezprávným rozsudkem vyřčeného. Ministerstvo spravedlnosti nemůže však v řízení administrativním rozhodnouti o tom, zda odsouzenému přísluší i náhrada za utrpěnou v předběžném řízení vazbu vyšetřovací, poněvadž zákonem čís. 318/1918 jest rozhodování o této otázce svěřeno soudům ve zvláštním řízení zákonem tím předepsaném a soud, vydal-li sprošťující rozsudek, rozhodne podle § 3 zákona čís. 318/1918 o náhradě ihned z moci a povinnosti úřední zvláštním usnesením, bez ohledu na to, zda žádost o náhradu škody za utrpěnou vyšetřovací vazbu byla podána či nikoliv, tudíž i bez ohledu na to, zda byla žádost o tuto náhradu spojena se žádostí o náhradu za bezprávné odsouzení podle zákona čís. 109/1918 nebo posléze, zda bylo žádáno pouze o tuto náhradu. Vždy dlužno tyto náhrady od sebe odlišovati a zavésti o každé z nich ono řízení, jež pro ten neb onen druh náhrady oběma zákony čís. 109 z roku 1918 a čís. 318/1918 jest zvláště upraveno. Rozumí se samo sebou, že obojí toto řízení může běžeti současně vedle sebe a řízení pro jednu z obou náhrad nevylučuje řízení pro náhradu druhou. Pochybil proto vrchní soud, maje za to, že řízením administrativním podle zákona čís. 109/1918 jest vyloučeno řízení podle zákona, čís. 318/1918 a domnívaje se patrně — výslovně to sice v jeho rozhodnutí řečeno není, avšak z odůvodnění rozhodnutí to plyne, že ministerstvu spravedlnosti náleží v řízení administrativním podle zákona čís. 109/1918 rozhodnouti i o náhradě za vazbu vyšetřovací, kterýžto nárok se nezakládá na tomto právě uvedeném zákonu, nýbrž na zákonu čís. 318/1918. Poněvadž stížnost Anny H-ové do usnesení zemského trestního soudu v Praze ze dne 5. ledna 1928 vedle uplatněného formálního důvodu, který jest totožným s nesprávným stanoviskem rozhodnutí vrchního zemského soudu, uplatňovala také věcnou nesprávnost onoho usnesení, měl vrchní soud za správného postupu a správného výkladu zákona rozhodnouti o věcné části stížnosti. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti generální prokuratury, podané ve smyslu § 33 tr. ř., a podle § 292 tr. ř. uznati, jak uvedeno.

Citace:

č. 3135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 255-257.