Čís. 3306.

Libovolné věcné vazby a slovní formulaci nelze sice pokládati za samostatný celek, ohledně něhož by bylo zkoumati, zda zakládá samostatně skutkovou podstatu přečinu urážky na cti, lze však zkoumati, zda ohledně jednotlivých, samostatný celek tvořících částí letáku buď skutková podstata trestných činů dána vůbec není, či zda v důsledku provedeného důkazu pravdy jest) pachatel beztrestným.
Pokud jde o urážku na cti, tvrdí-li se o někom, že je za veřejnou práci honorován (má sinekury), a jsou-li jeho příjmy stotožňovány se špiritusovými příjmy.
(Rozh. ze dne 26. října 1928, Zm I 182/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení k zmateční stížnosti soukromého obžalobce Dr. Josefa Z-y a k zmatečním stížnostem obžalovaného Františka M-ého a Arnošta B-a do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Táboře ze dne 13. ledna 1928, jímž František M. a Arnošt B. 1. byli uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti cti podle §§ 491 a 493 tr. zák., 2. naproti tomu byli sproštěni podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle § 488 a částečně podle § 491 tr. zák., částečně vyhověl zmateční stížnosti soukromého obžalobce a rozsudek nalézacího soudu zrušil, pokud byli obžalovaní František M. a Arnošt B. podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 tr. zák., spáchaný tím, že v letéku v odstavcích počínajících slovy: »V listopadových volbách roku 1925 svolal jsem si schůzi . . . .« až končících slovy v odst. V. » . . . . jak jsem mu křivdil« soukromého obžalobce Dr. Josefa Z-u jednak sdělením smýšlených nebo převrácených skutků křivě vinili z určitých nepočestných činů, které by ho v obecném mínění mohly uvésti v opovržení nebo snížiti, jednak vinili z opovržlivých vlastností nebo z opovržlivého smýšlení nebo vydávali ho u veřejný posměch; v důsledku toho zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících. Jinak zmateční stížnosti soukromého obžalobce i obžalovaných zavrhl a nalézacímu soudu uložil, by ve věci v rozsahu zrušení znovu rozhodl a přihlížel při rozhodování o trestu k odsuzující části rozsudku.
Důvody:
1. Soukromý obžalobce Dr. Josef Z. podal proti rozsudku nalézacího soudu zmateční stížnost a odvolání. Zmateční stížnost napadá osvobozující část napadeného rozsudku a uplatňuje zmatky čís. 5, 7 a 9 a) § 281 tr. ř., číselně je uvádějíc. V provedení napadá stěžovatel rozsudek v celé jeho osvobozující části a vytýká nalézacímu soudu, že neměl obsah závadného letáku rozčleniti na jednotlivé náměty, nýbrž hodnotiti jej podle zásad trestního zákona. V tomto rozsahu nelze s názorem stěžovatele souhlasiti. Ač je správné, že nelze »libovolné věcné vazby« a »formulaci slovní«, jak zmateční stížnost tvrdí, považovati za samostatný celek, ohledně něhož pak lze zkoumati, zda zakládá samostatně skutkovou podstatu přečinu urážky na cti, lze z druhé strany v souhlasu s ustanovením jak trestního zákona, tak trestního řádu zkoumati, zda ohledně jednotlivých, samostatný celek tvořících částí letáku buď skutková podstata trestných činů dána vůbec není, či zda v důsledku proveného důkazu pravdy pachatel jest beztrestným. Z tohoto správného posuzování věci vycházel nalézací soud při rozhodování o obžalobě na Františka M-ého a Arnošta B-a a proto nutno zkoumati, zda zmateční stížnost je v právu, pokud napadá rozsudek z uplatňovaných důvodů zmatečnosti i pro tyto jednotlivé samostatné urážlivé části závadného letáku. A tu shledal nejvyšší soud zmateční stížnost soukromého obžalobce částečně důvodnou.
2. Podle zjištění nalézacího soudu — jehož bezvadnost po formelní stránce v této části vůbec napadena není — obsahuje závadný leták tvrzení, že v listopadových volbách roku 1925 na schůzi voličů v B., když se tam dostal obžalovaný František M. do rozporu s Dr. Josefem Z-ou jako politickým odpůrcem a byl jím vyzván, by řekl, když ví, jaké příjmy Dr. Z. má, M. prohlásil: »máte čtvrt milionu ročně, je tedy Vaše veřejná práce brilantně zaplacena«. Dr. Z. prohlásil, že toto nařknutí je těžkou urážkou,která není pravdivá, a že dokáže u soudu, kde bude M-ého žalovat, jak mu křivdil. Nalézací soud i v tomto směru sprostil obžalovaného s odůvodněním, že sice tvrzení obžalovaného M-ého v letáku: »Máte čtvrt milionu Kč ročně, je tedy Vaše práce »brilantně zaplacena«, neodpovídá obsahu soudních spisů, — podle kterých dokázal M. Dr. Z-ovi, že má ročních příjmů na čtvrt milionu —, nýbrž že jeho výrok zněl: »Dr. Z. má sinekury, má čtvrt milionu Kč ročně«, ale ani v onom výroku neshledal soud urážku na cti obžalobce ve smyslu §§ 488, 491 tr. zák., neboť výrok ten jest konstatováním fakta, že práce honorovaná čtvrt milionem Kč ročně je honorována brilantně. Že by bylo zřejmou urážkou, tvrdí-li se o někom, že je za veřejnou práci honorován, nelze prý tvrditi, neboť veřejná práce se honoruje. Zmateční stížnost soukromého obžalobce vytýká v tomto směru rozsudku nalézacího soudu zmatek i podle čís. 5 i podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., tvrdíc, že pro zjištění, že Dr. Z. má Čtvrt milionů ročních příjmů za veřejnou práci, není v rozsudku důvodů, že rozsudek trpí v tom, směru neúplností a že nalézací soud mylně právně posuzoval otázku, zda závadný výrok zakládá skutkovou podstatu přečinu urážky na cti. Zmateční stížnost nutno uznati v tomto směru za důvodnou. Ze zjištění nalézacího soudu o obsahu trestních spisů plyne, že v trestním řízení byly zjišťovány sice příjmy Dr. Z-y, že však nebyly vůbec zjišťovány se zřetelem k tomu, zda příjmy ty Dr. Z. měl za veřejnou práci, neboť tehdejší obvinění se strany M-ého, jehož pravdivost tento dokazoval, znělo jen, že Dr. Z. má čtvrt milionu Kč ročně a má sinekury. Toto zjištění mohlo by snad býti dostatečným podkladem pro názor nalézacího soudu, že výrok z trestního řízení je též konstatováním fakta, že práce honorovaná čtvrt milionem Kč ročně je honorována brilatně. Nelze však z dokázaného výroku trestního řízení dovozovati, že se obsahově kryje se závadným výrokem v letáku: »Máte na čtvrt milionu Kč ročně, je tedy Vaše veřejná práce brilantně zaplacena«. Je tedy oprávněno-u výtka zmateční stížnosti, že nalézací soud prostě zaměňuje pojem urážky z dolno-kralovického sporu se zcela odlišným tvrzením v uvedené větě letáku. Je sice pravda, že nelze tvrditi, že jest již vždy urážkou, tvrdí-li se o někom vůbec, že je za veřejnou práci honorován, ale je zmateční stížnost v právu, dozovujíc, že nelze urážlivost výroku posuzovati bez vztahu k okolnostem a k spojitosti, za kterých se výrok stal. Uváží-li se, že podle obsahu letáku obžalovaný M. napřed zdůrazňoval, že se svojí veřejnou prací nepotřebuje chlubiti, že ji konal nezištně, ale by Dr. Z. řekl shromážděným voličům, jaké jsou jeho roční příjmy, a, prohlásil-li na to o Dr. Z-ovi: »Máte na čtvrt milionu Kč ročně, je tedy Vaše veřejná práce brilantně zaplacena«, nutno uznati, že předhůzka takového honorování v takové souvislosti může býti viněním Dra. Z-y z jednání nepočestného nebo nemravného, které by ho mohlo uvésti v opovržení nebo snížiti v obecném mínění. Mýlil se proto nalézací soud, vycházeje z názoru, že závadný výrok vůbec skutkovou podstatu přečinu urážky na cti zakládati nemůže, a bylo proto v tomto směru zmatečný výrok rozsudkový zrušiti. Na soudu nalézacím bude, by s tohoto právního hlediska obsah letáku ve zrušené části rozsudku uvedený zkoumal a smysl i obsah jeho zjistil. Nalézací soud ani nezjišťoval, zda prokázané příjmy Dr. Z-y byly za veřejnou práci, po případě, zda se k funkcím s těmito příjmy Dr. Z. dostal na základě své veřejné činnosti a vlivu svého postavení ve veřejnosti, v kterémžto případě by výrok letáku byl, byť urážlivý, přece pravdivý; důkaz pravdy byl nastoupen. Bylo proto nalézacímu soudu uložiti, by ve věci znovu jednal a rozhodl.
3. Nelze však souhlasiti s vývody zmateční stížnosti soukromého obžalobce proti další části osvobozujícího rozsudku nalézacího soudu. Především jest zdůrazniti, že podle protokolu o hlavním přelíčení nebyly nabízeny důkazy daňovými výměry za léta 1925—1926, jichž nalézací soud nedbal; míní-li zmateční stížnost v tomto směru uplatňovati poukazem zmatek podle § 281, čís. 4 tr. ř., schází pro to základní zákonné předpoklady. Zmateční stížnost soukromého obžalobce napadá rozsudek nalézacího soudu i v části, v níž neshledává v dotyčné části obsahu letáku skutkovou podstatu urážky na cti proto, že leták reprodukuje podle pravdy obsah a výsledek trestního řízení, provedeného před soudem dolno-kralovickým a před odvolacím soudem v Kutné Hoře. Je sice pravda — což též zmateční stížnost zdůrazňuje —, že připojením obsahu sporu dolno-kralovického na úvod letáku, předhazující soukromému obžalobci brilantně placenou veřejnou práci, se dojem úvodu stupňuje. Z tohoto důvodu se však přes to ta část letáku, o které nalézací soud zjistil způsobem formelně bezvadným, že je věrnou reprodukcí obsahu trestních spisů dolno-kralovických a kutnohorských, nestává závadnou a nezakládá trestnost obžalovaných, ana o sobě neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu. Neboť, může-li se soukromý obžalobce i touto částí cítiti dotčen, není to pro obsah této části letáku, nýbrž pro závadnost předcházející části, ohledně které již Nejvyšší soud v předchozím odstavci zmateční stížnosti soukromého obžalobce vyhověl a příslušnou osvobozující část rozsudku zrušil. Pokud zmateční stížnost soukromého obžalobce dokonce ohledně části letáku, reprodukující obsah trestních spisů dolno-kralovických a kutnohorských, nevychází ze zjištění rozsudku nalézacího soudu, nýbrž zejména příjmy soukromého obžalobce v trestním řízení zjišťované odchylně od rozsudku nalézacího soudu vypočítává, vysvětluje a hodnotí, není provedena po zákonu, brojíc nepřípustným způsobem proti hodnocení průvodů nalézacím soudem a proti jeho volnému uvážení, a nevychází ani ze skutkových okolností, jak je zjistil nalézací soud (§ 258 a 288 čís. 3 tr. ř.). V tom směru není po zákonu provedena. Rozsudek nalézacího soudu zcela správně a výstižně podle obsahu obžaloby vytýká, čím z obsahu letáku a ve kterém směru se soukromý obžalobce cítí na cti uražen. Pak se rozsudek nalézacího soudu těmito jednotlivými závadnými místy letáku obírá a odůvodňuje, proč v nich neshledává urážky na cti. Z toho zmateční stížnost napadá tu část, v níž nalézací soud shledává nezávadnou polemiku té části letáku, kde se proti tvrzení článku »Z H-ova kraje« kladou otázky, »kde se vzalo soudně zjištěných čtvrt milionu Kč ročního příjmu«, a obsahuje výrok: »Za jednoroční příjem Dr. Z-y, který byl soudně dokázán, musí pracovali skoro 10 akademicky vzdělaných úředníků celý rok.« Bezdůvodně. Nalézací soud správně zdůraznil, že leták byl vydán jako odpověď a obrana M-ého proti článku v »H-ově kraji«, o kterém nalézací soud způsobem formelně bezvadným zjistil, že neodpovídá zcela skutečnosti, a správně neshledal nalézací soud v polemice s tímto článkem, přivádějící jeho obsah na pravou míru podle soudních spisů, obvinění soukromého obžalobce z nečestného jednání, neb opovržení hodných vlastností a t. d. ani po stránce objektivní, tím méně subjektivní. Pod stejný zorný úhel spadají výtky zmateční stížnosti proti rozsudku, jakož i jejich bezdůvodnost, ohledně věty letáku: »To je ten ohromný úspěch Dr. Z-y t. d.« Zmateční stížnost soukromého obžalobce uplatňuje též zmatek neúplnosti a nejasnosti podle čís. 5, po případě nevyčerpání obžaloby podle bodu 7 § 281 tr. ř. proto, že rozsudek nalézacího soudu shledává bezzávadnost obsahu letáku, — nedostatek diffamující snahy proti soukromému obžalobci — proto, že leták netvrdil o soukromém obžalobci, že má příjmy v něm udané, nýbrž, »že bylo dokázáno ve sporu dolno-kralovickém, že je měl«. Zmateční stížnost poukazuje k tomu, co leták ještě na jiném místě uvádí, že se »Dr. Z. dověděl, jaký má roční příjem, zda je sinekuristou«, Tato pod obžalobu spadající věta není prý tedy rozhodnutím nalézacího soudu vyčerpána. Ani tu není zmateční stížnost v právu. Není tu tvrzené neúplnosti, nejasnosti ani nevyčerpané obžaloby. Neboť jednak již z doslovu rozsudku »soukromý obžalobce se dověděl, jaký má příjem a t. d.«, je zřejmé, že se i tato část letáku vztahuje na dobu minulou a ne pozdější, a nad to zmateční stížnost cituje tu rozsudek nalézacího soudu kuse, neúplně. Tam totiž v této souvislosti nalézací soud odůvodňuje svůj názor i poukazem k tomu, že výpočet — rozuměj v letáku — odpovídá stavu zjištěnému rozsudkem dolno-kralovického soudu« a »že citují se v tom směru — rozuměj v letáku — důvody rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře«, z čehož jasně plyne, že se leták i ohledně této své části vztahuje jen k době minulé a k výdělkovým poměrům Dr. Z-y, jak byly již v trestním řízení před dolnobralovickým soudem probírány a zjišťovány. Bylo proto zmateční stížnost soukromého obžalobce, pokud jí nebylo vyhověno — jednak jako bezdůvodnou, jednak jako po zákonu neprovedenou, zavrhnouti.
II. Obžalovaní František M. a Arnošt B. uplatňují proti odsuzující části rozsudku nalézacího soudu zmatky podle § 281 čís. 5, 9 a), b), c) tr. ř., číselně je uvádějíce. Provedení obou zmatečních stížností se obsahově zcela kryje. Obžalovaný Arnošt B. jen dodává, že naprosto nemohl míti vědomí, že leták obsahuje obvinění obžalobce z opovržlivých vlastností, ana v něm byla citována soudní rozhodnutí. Ve směru zmatku podle § 281 čís. 5 tr. ř. uplatňuje se rozpor se spisy proto, že zjištění soudu, že M. vinil soukromého obžalobce z opovržlivých vlastností — že jeho příjem je většinou téhož původu, jako příjmy, jichž nečestný původ z lihu byl straně M-ého o volbách předhazován, — je v rozporu s prohlášením M-ého při hlavním přelíčení, že poukazování k lihovým aférám býv. předsedy senátu P-a nepokládal za obviňování z nečestných vlastností. Proto je prý zjištění soudu všeobecným a neúplným. Tato část zmateční stížnosti je bezdůvodná, neboť z protokolu o hlavním přelíčení ze dne 13. ledna 1928 plyne, že M. toliko prohlásil, že se výtkami příjmu špiritusových podniků se týkajícími necítili dotčeni. V důsledku toho se výtka nekryje se skutečným stavem věci a je proto bezpodstatná. Avšak, odezírajíc od toho, je názor M-ého, zda pokládal předhůzky jeho straně činěné za urážlivé či nikoli, nerozhodným při zkoumání správnosti názoru nalézacím soudem v rozsudku, že závadný doslov letáku byl pro Dra. Z-u urážlivým. Nalézací soud správně v rozsudku uvádí, že stať letáku obsahující tvrzení, že příjmy Dr. Z-y ze špiritusových podniků jsou téhož původu jako příjmy, jichž nečestný původ byl straně M-ého předhazován, je pro Dr. Z-u urážlivým. Že byl předhazován nečestný původ příjmů straně P-ově, nalézací soud neodvozuje z názoru M-ého v této věci, nýbrž zjišťuje, že se P-ově straně »předhazovalo« tedy veřejností mimo tuto stranu stojící předhazována byla nečestnost původu oněch příjmů. Správně proto nalézací soud dovozuje, že ztotožňování příjmů Dr. Z-y s řečenými příjmy strany P-ovy dotýkalo se cti Dr. Z-y právě se zřetelem na názor veřejnosti o takových, penězích. Ve směru zmatku podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. zmateční stížnosti obžalovaných uplatňují, že prý neměli vědomí, že se dotýkají cti osoby soukromého obžalobce. V tom směru však není zmateční stížnost M-ého provedena po zákonu. Nalézací soud v napadeném rozsudku výslovně ohledně obžalovaného M-ého zjišťuje, že věděl, že se závadným obsahem letáku dotýká cti obžalobcovy, vině ho z opovržlivých vlastností. To zmateční stížnost zamlčuje. Takový postup příčí se předpisu § 288 čís. 3 tr. ř., podle kterého nutno při přezkoumání rozsudku nalézacího soudu vycházeli ze skutkových okolností nalézacím soudem zjištěných. Avšak ani ohledně obžalovaného Arnošta B-a nelze se zmateční stížností souhlasili. Po subjektivní stránce nalézací soud zjišťuje, že obsah letáku byl obžalovanému B-ovi znám, a že mu bylo též známo, že M., který byl na letáku podepsán, je si vědom své zodpovědnosti. Nalézací soud: též zjišťuje, že závadný doslov letáku je takového obsahu, že si obžalovaný B. musil býti vědom toho, že obsahuje obvinění soukromého obžalobce z opovržení hodných vlastností. Pokud zmateční stížnost tvrdí, že si obžalovaný nebyl vědom urážlivosti letáku, není provedena, ani tu po zákonu (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Pokud však zmateční stížnost vytýká, že nalézací soud nehodnotil okolnost, že byla v letáku citována, soudní rozhodnutí a proto že B. nemohl míti vědomí urážlivosti obsahu letáku — čím se snad stěžovatel snaží uplatňovati ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř. neúplnost proti rozsudku nalézacího soudu, nutno zmateční stížnost označiti za bezdůvodnou, neboť mezi obsahem soudních spisů,, které se v letáku reprodukují, se doslov letáku, pro který jen byl B. odsouzen, nenalézá a z doslovu letáku jest zřejmé, že věc soudního řízení dolno-kralovického s doslovem letáku není totožnou, nýbrž že doslov letáku je samostatným novým projevem M-ého o Dr. Z-ovi. Nemusil proto nalézací soud — a není tedy jeho postup ani neúplností ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř. — pří hodnocení výsledků řízení po subjekívní stránce viny obžalovaného B-a na tuto okolnost bráti zvláště zřetel. Tvrdí-li zmateční stížnosti obžalovaných, že nebylo úmyslem, zatáhnouti Dr.. Z-u do lihové aféry a že obžalovaný M. měl na mysli postaviti do pravého světla řádění a jednání republikánského tisku a jeho agitátorů, jsou tyto okolnosti, které snad určují motiv závadného jednání, pro otázku viny po subjektivní stránce zcela nerozhodný. Avšak ani pokud zmateční stížnosti obžalovaných uplatňují zmatky podle § 281 čís. 9 b) a 9 c) tr. ř., nebylo jim lze vyhověti. Zmateční stížnosti poukazují k tomu, že prý trestní oznámení soukromým obžalobcem v této věci učiněné označuje závadným, že se v letáku praví, že se ze strany republikánské straně M-ého po volbách vytýkal špiritus, kdežto v letáku stojí, že se tak stalo o volbách; z toho se vyvozuje promlčení ohledně tohoto obsahu letáku. Zmateční stížnost však pomíjí, že s původním trestním oznámením byl též. současně předložen sám leták se správným doslovem, že trestní oznámení, jakož i později obžaloba tento leták cituje, takže nemůže býti pochybností o tom, co soukromý obžalobce stíhá, nehledíc ani k tomu, že se jedná o zřejmou — jednoho písmene se týkající — písařskou chybu. Podobně má se věc s tvrzeným nedostatkem potřebné obžaloby k odsouzení pro výrok »kdo v té peci sedá, jiného tam hledá«, poněvadž v obžalobě je uvedeno »kdo v té peci hlodá, jiného tam hledá«. I tu se jedná zřejmě o písařskou chybu a zmateční stížnost ovšem zase zamlčuje, že trestní oznámení znělo správně a že v důsledku citace letáku, který byl předložen, o obsahu obžaloby nemůže býti pochybnosti. Bylo proto zmateční stížnost obžalovaných jednak jako bezdůvodnou, jednak jako po zákonu neprovedenou zavrhnouti.

Citace:

č. 3306. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 685-691.