Čís. 3139.Za »škodu« ve smyslu § 85 a) tr. zák. po objektivní stránce jest považovati nejen všechny škodlivé změny z činu (krátké spojení elektrického proudu) na elektrickém vedení a na zařízení bezprostředně vzniklé, nýbrž po případě i náklady, vynaložené k uvedení vedení do stavu upotřebitelného, v němž bylo před změnou přivoděnou zásahem pachatelovým.V subjektivním směru se vyžaduje úmysl způsobiti zničením nebo poškozením cizí věci majetkovou škodu, která má povstati bezprostředně vzhledem k věci, proti níž směřuje útok pachatelův; pachatel musí si býti vědom toho, že svým úmyslným jednáním onu škodu způsobuje; nevyžaduje se však zvláštní úmysl pachatelův, směřující ku přivodění škody 200 Kč převyšující, jakmile škoda skutečně tento peníz převýšila. Svémocné vypůjčení si věci (drátu) k spáchání jiného činů (§ 85 a) tr. zák. krátkým spojením) není krádeží (furtum usus).(Rozh. ze dne 2. dubna 1928, Zm I 506/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost pěti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 7. června 1927, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem zlomyslného poškození cizího majetku podle § 85 písm. a) tr. zák. Naproti tomu vyhověli zmateční stížnosti obžalovaných Emila H-a a Aloisa U-a, pokud čelila proti výroku, jímž byli tito stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v tomto výroku o vině jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, mimo jiné z těchtodůvodů:I. Všichni obžalovaní podali zmateční stížnost, opřenou o důvody podle §§ 281 čís. 5, 9 a). 10 tr. ř. do odsuzující části rozsudku pro zločin veřejného násilí podle § 85 písm. a) tr. zák., obžalovaní Emil H. a Alois U. též do odsuzujícího výroku pro přestupek krádeže, opřenou o důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5, 9 a) tr. ř. Důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. jest proveden při zločinu podle § 85 písm. a) tr. zák. v tom směru, že není zjištěn zlý úmysl obžalovaných poškodí ti elektrické zařízení, poněvadž prý jest pouze zjištěno, že se úmysl obžalovaných nesl k tomu, by český ples rušili. Jest pravda, že se ke skutkové podstatě řečeného zločinu po subjektivní stránce vyžaduje úmysl způsobiti zničením nebo poškozením cizí věci majetkovou škodu, jež má povstati bezprostředně vzhledem k věci, proti níž směřuje útok pachatelův. Pachatel musí si býti vědom, že svým úmyslným jednáním onu škodu způsobuje. V souzeném případě sluší tedy zkoumati, zda jest v rozsudku první stolice dostatečně zjištěno, že si obžalovaní, zamýšlejíce přerušiti proud a tím pokaziti českou zábavu, což jest jako pohnutka jejich činu v rozsudku nepochybně zjištěno, uvědomili, že svým jednáním způsobí též škodu na samém elektrickém vedení a zařízení, jež bylo předmětem jejich bezprostředního útoku. Tu sluší předem vytknouti, že rozsudek nalézacího soudu jen tuto škodu, kterou zjišťuje 372 Kč, bere za podklad objektivní stránky trestného činu, nepřihlížeje k dalším jeho škodným následkům. Z toho logicky vyplývá, že se jen k této škodě vztahují vývody nalézacího soudu, že »obžalovaní, jsouce, až na R-u vesměs zámečnickými pomocníky, D. učněm u firmy B., zabývající se též správkami elektrických motorů, jsou do jisté míry ve věci obeznalí, kteroužto vlastnost též vhodným postupem ke krátkému spojení vedoucím nepochybně prokázali, nehledíc ani k tomu, že sám učen D. prohlásil, že dobře ví, co je to »ein Kurzer«. Tato zjištění nalézacího soudu jsou beze vší pochybnosti uvedena na odůvodnění, že si obžalovaní, jsouce ve věci obeznalí, po případě vědouce, co to je »ein Kurzer« musili uvědomiti, že z jejich činu nutně musí povstati skutečná škoda na elektrickém vedení a zařízení. Jejich úmyslem právě bylo, aby proud byl vypnut, by elektrické zařízení bylo uvedeno mimo činnost, což nutně má za následek, že musí býti v činnost zase uvedeno a přirozeně nemůže se obejíti bez výloh a nákladů. Úmysl obžalovaných ke zločinu podle § 85 a) tr. zák. jest oním zjištěním nalézacího soudu dostatečně odůvodněn a výtka zmateční stížnosti jest bezdůvodna.Již v souvislosti s těmito vývody zmateční stížnost dotýká se též toho, že nebylo úmyslem obžalovaných přivoditi škodu přes 200 Kč, již v této výši nepřípustně popírá, a na obojím tamto základě uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř., žádajíc pouhou kvalifikaci činu za přestupek podle § 468 tr. zák. Podle doslovu § 85 a) tr. zák. nevyžaduje se však zvláštní úmysl pachatelův, směřující ku přivodění škody 200 Kč převyšující, jakmile škoda skutečné tento peníz převýšila, neboť v tomto (prvním) případě již tato škoda objektivně kvalifikuje na zločin skutek, spáchaný ve shora vytčeném všeobecném úmyslu poškozovacím. Pokud se výtky zmateční stížnosti dotýkají toho, že bezprostřední škodou tu rozhodnou jest pouze náklad na vyměněné pojistky a že nelze za škodu považovati náklady reparace škody, zvláště té, jež byla způsobena teprve zasáhnutím třetí osoby, jsou i tyto námitky zmateční stížnosti bezdůvodny. Po objektivní stránce dlužno za škodu ve smyslu § 85 a) tr. zák. považovati nejen všechny škodlivé změny vzniklé z činu obžalovaných na elektrickém vedení a zařízení bezprostředně, nýbrž i náklady, vynaložené k tomu, by vedení bylo uvedeno do stavu upotřebitelného, v němž bylo před změnou přivoděnou pachatelovým zásahem, pokud jen nebyly způsobeny tyto náklady protiprávním úmyslným jednáních třetích osob, které jedině mohlo by přerušiti příčinnou souvislost mezi jednáním pachatelovým a jeho škodlivými následky. V souzeném případě jsou tedy škodou i ony náklady, jež byly skutečně vynaloženy na opravu další, v rozsudku zjištěné poruchy, jež vznikla teprve pokusem správce provozu, v místním transformátoru zapnouti nový proud. Pro výtky zmateční stížnosti, že jsou tyto náklady zaviněné, není ve skutkových zjištěních rozsudku vůbec podkladu a nelze k nim proto přihlížeti. Ježto škoda pak formálně bezvadně zjištěná převyšuje 200 Kč, jest skutková podstata zločinu podle § 85 a) tr. zák. dána i s tohoto hlediska a výtky zmateční stížnosti podle § 281 písm. 9 a) a 10 tr. ř., pokud jsou provedeny po zákonu, jsou bezdůvodné. Bezdůvodnou zmateční stížnost obžalovaných, pokud čelí proti odsuzujícímu výroku pro zločin veřejného násilí podle § 85 písm. a) tr. zák., bylo proto zavrhnouti.II. Naproti tomu nelze upříti oprávnění zmateční stížnosti obžalovaných Emila H-a a Aloisa U-a, pokud napadá výrok, jímž byli tito stěžovatelé uznáni vinnými též přestupkem krádeže měděného drátu. Rozsudek se tu především dopouští nejasnosti, stížností právem vytknuté, pokud, opíraje se při zjištění skutkové podstaty krádeže o výpověď svědka Albina H-a, vychází z předpokladu, že svědek je zámečnickým mistrem, zaměstnaným u firmy B. Správné znění této firmy není »B.«, nýbrž »B. a H.« a nesouhlasí též se spisy, že Albin H. je zámečnickým mistrem, zaměstnaným u firmy B., nýbrž týž udal toliko, že je »zámečnickým mistrem«, a ježto v témže svém protokolu činí různé údaje o ceně drátu jako zástupce továrny (viz slovo »wir«) nelze vyloučiti, že Albin H. není mistrem u firmy zaměstnaným, nýbrž sám spolumajitelem firmy. Této skutečnosti nelze však upříti význam pro objektivní posouzení viny obžalovaných, vždyť Emil H. je bratrem Albina H-a, a pokud týž skutečně je spolumajitelem firmy, není vyloučena možnost, že si obžalovaný Emil H., po subjektivní stránce ani neuvědomil, že jde o věci cizí, a že je odcizil »bez přivolení oprávněného'«, což by mohlo míti důležitý význam i pro posouzení subjektivního zavinění spoluobžalovaného Aloisa U-a. Významným v tomto směru je zajisté i údaj obžalovaného Emila H-a, jenž udává, že vzal drát »z domova«. Soud dále nezjišťuje, zda si obžalovaní též byli vědomi toho, že odcizili věc cennou, což se mělo státi tím spíše, poněvadž Albin H. — tudíž patrně spolumajitel firmy sám — prohlásil, že se firma necítí poškozenou a že pokládá dráty za bezcenné. Právem zdůrazňuje posléze stížnost, že rozsudek neobsahuje zjištění, zda obžalovaní jednali v úmyslu, odejmouti drát trvale oprávněnému za tím účelem, by s ním nakládali tak, jak smí činiti vlastník podle svého práva vlastnického, či zda jim šlo jen o to, by si svémocně vypůjčili drát ku spáchání činu pod I. uvedeného, což by pak mohlo poukazovati k pouhému »furtum usus«, které se jako krádež podle § 460 tr. zák. vůbec netresce. Bylo proto oprávněné zmateční stížnosti obžalovaných Emila H-a a Aloisa U-a v tomto směru vyhověti a uznati právem, jak se stalo.