Čís. 3232.

Zákazem čísti při hlavním přelíčení soudní svědecké protokoly osob, jež se platně vzdaly svědectví (§ 152 tr. ř.), není znemožněno nalézacímu soudu seznati a za základ svých zjištění vzíti obsah mimosoudní výpovědi takové osoby, sdělený se soudem prostřednictvím jiného zdroje seznání.
Dvojnásobné potrestání pro krádež, zakládající zločinnou kvalifikaci podle § 176 II a) tr. zák., nevyžaduje předchozího potrestání pro zločin krádeže, takže tato okolnost může býti pokládána za přitěžující (§ 44 písm. c) tr. zák.).
(Rozh. ze dne 17. srpna 1928, Zm I 321/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Jičíně ze dne 28. ledna 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 176 II a) tr. zák.
Důvody:
§ 152 tr. ř. zakazuje ovšem ve svých důsledcích čisti při hlavním přelíčení soudní svědecké protokoly osob, jež se platně vzdaly svědectví, avšak zákazem tím není znemožněno soudu nalézacímu seznati a za základ svých zjištění vžiti obsah mimosoudní výpovědi takové osoby, sdělený se soudem prostřednictvím jiného zdroje seznání. (Srv. vid. sb. čís. 278, 858, 891, 1990 b), čs. sb. čís. 144, 333). Nebyl tedy porušen předpis § 152 tr. ř. a nestal se rozsudek podle čís. 3 § 281 tr. ř. zmatečným tím, že nalézací soud přihlížel také k obsahu četnického oznámení, v němž je obsažena též výpověď bratra obžalovaného Františka H-e, jenž se v řízení předběžném vzdal svědectví. Uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 5 § 281 tr. ř. snaží se stížnost pouze o dolíčení, že nalézacímu soudu neměly stačiti výsledky průvodního řízení k přesvědčení o pachatelství stěžovatelově. Tím se neprovádí žádná z vad uvedených v naznačené stati zákona jako důvod zmatečnosti rozsudku, nýbrž napadáno je jen způsobem v řízení zrušovacím nepřípustným a marným skutkové přesvědčení nalézacího soudu, jenž podle zásady § 258 tr. ř. není v něm obmezen. Má-li stěžovatel za to, že týmiž vývody dolíčena je i zmatečnost rozsudku z důvodu čís. 10 § 281 tr. ř., nepostihuje podstatu tohoto hmotněprávního zmatku, jehož provádění vyžaduje, by stěžovatel vycházel ze skutkových zjištění rozsudku. V pravdě nebyl tedy tento důvod zmatečnosti proveden. To platí i o důvodu zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř., neboť, co tu stížnost uvádí, netýká se mylného použití trestní sazby nebo vybočení z ní, takže obžalovaný provádí tu jen odvolání, jež nebylo opovězeno, a bylo by ostatně, nehledíc k jeho nepřípustnosti (§ 283 tr. ř.) bezdůvodno, poněvadž dvojnásobné potrestání pro krádež zakládající zločinnou kvalifikaci podle § 176 II a) tr. zák., nevyžaduje předchozího potrestání pro zločin krádeže, takže okolnost ta právem může býti pokládána za přitěžující (§ 44 písm. c) tr. zák.). Zmateční stížnost bylo podle řečeného zavrhnouti a to podle § 4 čís. 1 a 2 a § 1 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 již při poradě neveřejné.

Citace:

č. 3232. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 531-532.