Čís. 3185.

Pouhá jsoucnost služebního poměru mezi zaměstnavatelem a služkou nestačí k založení poměru svěření k dohledu a k výchově ve smyslu § 132 tr. zák.
(Rozh. ze dne 22. května 1928, Zm II 490/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 14. září 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem pokusu svádění ke smilstvu podle §§ 8, 132-III. tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. vytýká právem, že § 132 tr. zák. zaručuje zvláštní ochranu pohlavní svobody osobám, které jsou ve zvláštním, úzce ohraničeném poměru svěřenském. Tento záleží v dohledu, výchově nebo vyučování svěřené osoby se strany osoby, jež je podmětem trestného činu podle onoho ustanovení zákona. Výrok rozsudku nalézacího soudu uvádí z těchto poměrů svěření k dohledu a vychování a z toho, že již tu v této souvislosti vytýká služební poměr Anežky D-ové k obžalovanému a že v důvodech rozsudku jest rovněž jen tento poměr uveden jakožto skutečnost, z níž nalézací soud zřejmě usuzoval na poměr svěřenský ve smyslu onoho ustanovení, sluší souditi, že nalézací soud považoval již pouhou jsoucnost služebního poměru mezi obžalovaným jako zaměstnavatelem a Anežkou D-ovou jako služkou za postačující k založení svěřenského poměru k dohledu a k výchově ve smyslu § 132 tr. zák. Nelze sice přisvědčiti zmateční stížnosti v názoru, jakoby tu byl rozhodným výlučně jen zvláštní způsob účelu, za nímž osoba ochrany potřebná vstupuje ve vztah k osobě jiné, a jakoby se jednalo jen o takové ochrany potřebné jednotlivce, kteří jsou výlučně svěřeni dohledu k účelu výslovně určené ochrany anebo k účelu vzdělání; stačí tu ovšem mimo případy výslovného svěření i takový poměr, v němž pachatel zločinu podle § 132 tr. zák. měl podle obecných pravidel a životních názorů povinnost bdíti nad mravním chováním a neporušeností svěřené osoby. Nesprávným je rovněž další názor zmateční stížnosti, že staré čelední řády byly zrušeny, neboť v úvahu tu přicházející čelední řád pro Moravu, vydaný zemským zákonem z 2. května 1886, čís. 53 z. zák. platí (až na zrušená ustanovení o čelední knížce a o některých trestech) dosud, zejména i v ustanovení § 17 II. odst., podle něhož jest službodárce povinen, přidržovati čeledíny ku mravnému a slušnému chování jak doma tak i mimo dům a má k tomu účelu právo vážně napomínali a důtky udíleti.
Tento dosud platný předpis čeledního řádu, zabezpečující službodárci v první řadě právo dozorčí kázně, nemůže však při volném sl žebním poměru sám o sobě zakládati poměr svěření, jak jest vymezen v § 132 tr. zák.; s tímto obmezením jest přisvědčiti námitce zmateční stížnosti, napadající bezvýhradné dovozováni skutkové náležitosti »svěření« z pouhé jsoucnosti služebního poměru. Svěření k výchově nelze dovozovati ze služebního poměru o sobě, a dotyčný výrok napadeného rozsudku, že Anežka D-ová byla obžalovanému svěřena k vychování, není tedy vůbec opodstatněn. Z uvedeného ustanovení čeledního řádu mohlo by přicházeti v úvahu jen svěření k dohledu. Tu však zákonodárce, položiv jako rovnocenný základ k určení této náležitosti uvedeného těžkého zločinu vedle »svěření« k dohledu, »svěření k výchově nebo k vyučování«, dal zřetelně na jevo, že musí tu jíti skutečně o poměr, v němž má dohled nad svěřenou osobou nutně buďto podle výslovného pověření se strany osoby k tomu oprávněné anebo podle jiných poměrům přiměřených okolností účel mravně výchovný, zvláště pak též ve věcech pohlavního života. Jako takové zvláštní okolnosti mohou přijíti v úvahu zejména mladistvý věk služebné osoby, její nevyspělost tělesná nebo duševní, nutnost intensivnějšího dohledu nad ní pro zvláštní její osobní poměry (povahu), pro nedostatek nebo nemožnost jeho výkonu se strany rodičů anebo jiných osob, jimž v první řadě náleží pečovati o mravní vývoj dotyčné osoby a pod. Teprve po zjištění takových okolností lze správně posouditi, zda je při služebním poměru dán i poměr svěření k dohledu ve smyslu § 132 tr. zák. Usoudil-li však nalézací soud na tento poměr z pouhé jsoucnosti služebního poměru mezi obžalovaným a Anežkou D-ovou, právem to vytýká zmateční stížnost jako zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., na jehož základě, poněvadž nejsou zjištěny skutečnosti, jež by bylo položiti za základ nálezu při správném použití zákona, sluší ve smyslu § 288 čís. 3 tr. ř. zmateční stížnosti vyhověti a za účelem jejich zjištění vrátiti věc soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí, aniž bylo třeba obírati se dále uplatňovaným důvodem zmatečnosti podle čís. 4 § 281 tr. ř.

Citace:

č. 3185. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 399-401.