Čís. 3325.

O odporu (§ 427 tr. ř.) podaném současně se zmateční stížnosti rozhoduje nejvyšší soud; o odporu jest rozhodnouti dříve než o zmateční stížnosti.
Přečin podle § 283 tr. zák., zvolal-li kdo na výzvu policie k rozchodu na demonstranty: »Pojďte, co je Vám po tom« a prorazil kordon.
Zločinem podle § 87 tr. zák. jest úmyslné (ze zlomyslnosti předsevzaté) přestoupení normy, zakazující přivodění nebezpečí pro život, zdraví nebo bezpečnost těla lidí.
Po subjektivní stránce netřeba, by úmysl pachatelův přímo směřoval k přivodění nebezpečí, stačí, že se pachatel dopustil činu, věda, že může z něho nebezpečí vzejíti. (Rozh. ze dne 15. listopadu 1928, Zm II 231/28.)
Nejvyšší soud zrušovací v neveřejném zasedání nevyhověl odporu a částečně vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. dubna 1928, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločiny podle §§ 81 a 87 tr. zák., přečinem podle § 283, 284 tr. zák. a přestupkem podle § 312 tr. zák., zrušil rozsudek soudu nalézacího ve výroku o vině ve směru zločinu veřejného násilí podle § 87 tr. zák. (rozsudku bod II) a důsledkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících, a věc vrátil soudu nalézacímu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl. V ostatních směrech zmateční stížnost zavrhl, mimo jiné z těchto
Důvody:
Proti rozsudku v jeho nepřítomnosti vynesenému ohlásil a provedl obžalovaný odpor, v němž nedostavení se k hlavnímu přelíčení odůvodňuje tím, že mu v tom bylo zabráněno nepředvídanou a neodvratnou překážkou, poněvadž musil jako poslanec dlíti v Praze v Národním Shromáždění, kde zasedaly výbory, na jichž programu byly důležité pro dělnictvo zákony, zejména zákony o sociálním pojištění. Poněvadž komunistický klub podal celou řadu pozměňovacích návrhů, byla předsednictvem klubu nařízena přísná pohotovost a úplná presence ve všech výborech parlamentních, takže se nikdo, ani obžalovaný, nesměl vzdáliti, důsledkem čehož se obžalovaný ku hlavnímu přelíčení dostaviti nemohl. Předsednictvo poslanecké sněmovny sdělilo však k dotazu soudu o účasti obžalovaného ve schůzi výboru o novelisaci sociálního pojištění dne 16. dubna 1928, že obžalovaný nebyl v měsíci dubnu členem ani výboru sociálněpolitického, ani jeho subkomitétu, a že ani tento výbor, ani subkomitét dne 16. dubna 1928 schůzi nekonal, ani že nebyla sezvána. Vzhledem k tomuto sdělení odpadla nutnost zabývali se otázkou, pokud by okolnosti obžalovaným tvrzené mohly býti pokládány za neodvratnou překážku ve smyslu § 427 odst. III. tr. ř., a nebylo odporu vyhověno, poněvadž tvrzená překážka nebyla prokázána.
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje věcné zmatky podle § 281 čís. 9 a), 10 a 11 tr. ř. Uplatňujíc zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. ve směru přečinu podle § 283 tr. zák. tvrdí zmateční stížnost, že ve spisech není vůbec zjištěno, že a kdo dav vyzval k rozchodu, a že obžalovaný to slyšel. Naopak z jeho výroků k poslanci J-ovi vychází prý najevo, že se vůbec nestaral o policii, nýbrž se snažil dostati se na policejní strážníci za tím účelem, by s poslancem J-em mohli intervenovati v zájmu zatčených. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný přišel v průvodu poslance J-a a ještě jiných osob na roh soudní ulice, která byla policií uzavřena, že tam jako bezpečnostní orgán vystupoval a zakročoval revírní inspektor Antonín R., že tento vyzval demonstranty, by se rozešli, že toto vyzvání opakovala i stráž, že obžalovaný na výzvu policie k rozchodu zvolal na demonstranty »pojďte, co je vám po tom,« a nedbaje ani žádosti policejního inspektora R-a, by mu nestěžoval službu, ba vykřiknuv na něho: »neprovokujte klidně jdoucí!« ukázal na Soudní ulici a zvolav »pojďte!« prorazil policejní kordon, v čemž ho následovalo asi patnáct až dvacet demonstrantů. Zmateční stížnost v této části brojí zřejmě proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Připustiti jest sice, že soud nalézací výslovně nezjistil, že obžalovaný výzvu policie k rozchodu slyšel, toto zjištění jest však obsaženo ve zjištění, že obžalovaný na výzvu policie k rozchodu reagoval výzvou k demonstrantům »pojďte, co je vám po tom!«, kteráž slova jasně dokazují, že výzvu k rozchodu slyšel. Zmateční stížnost jest tudíž v této části provedena způsobem, příčícím se předpisu § 288 odst. II. bod 3 tr. ř. a jest proto vůbec neprovedena.
Pokud jde o zločin veřejného násilí podle § 87 tr. zák., jímž pod bodem II. rozsudku byl obžalovaný uznán vinným, nepovažoval nalézací soud za potřebno zjišťovati a prokázati úmysl obžalovaného přivoditi ohrožování, pokud se týče zjistiti, zda si byl obžalovaný vědom, že svými výkřiky způsobuje nebezpečenství a ohrožení policejních orgánů. Stačí podle jeho názoru ke skutkové podstatě tohoto zločinu, když pachatel úmyslným jednáním vytvořil stav, zavdávající příčinu k obavám, že bude míti v zápětí následky vytčené v ustanovení § 85 b) tr. zák., tedy, bylo-li přivoděno nebezpečí i jen pro jediného člověka, aneb nastalé již nebezpečí bylo zvýšeno. Tento právní názor napadá právem zmateční stížnost obžalovaného důvodem zmatečnosti podle § 285 čís. 9 a) tr. ř. výtkou, že soud tu pominul vůbec další subjektivní předpoklad skutkové podstaty, totiž vědomí a vůli, nebezpečí vyvolati, dovozujíc ovšem v dalším nepřípustně sama, že takového úmyslu obžalovaný neměl, nýbrž naopak chtěl nebezpečí pro strážníky zabrániti. Zjistiti úmysl obžalovaného jest úkolem nalézacího soudu na základě zjištěných skutečností. Tu však se nalézací soud mylně spokojil zjištěním pouhé objektivní stránky zločinu podle § 87 tr. zák., že totiž nebezpečí pro život, zdraví a bezpečnost strážníků bylo výkřiky obžalovaného způsobeno; po subjektivní stránce jen o výkřiku »pojďte, co je vám po tom«, uvádí, že jej obžalovaný pronesl ze zlomyslnosti, by službu policie bagatelisoval, demonstranty proti policii popudil a pohnul je, by kordon Soudní ulici uzavírající protrhli. Považuje tedy nalézací soud za dostatečný úmysl čelící k pouhému bagatelisování, případně k maření služby policie. Zločinem podle § 87 tr. zák. jest však úmyslné (ze zlomyslnosti předsevzaté) přestoupení normy, zakazující přivodění nebezpečí pro život, zdraví, nebo bezpečnost těla lidí; po subjektivní stránce netřeba ovšem, by úmysl pachatelův přímo směřoval k přivodění nebezpečí, stačí, že se pachatel dopustil činu, věda, že může z něho nebezpečí vzejíti. Nalézací soud však nezjistil ani toto vědomí, a nedostatek oné subjektivní náležitosti skutkové podstaty zločinu podle § 87 tr. zák. v odsuzujícím výroku mu tedy zmateční stížnost vytýká právem. Zjistiti, zda měl obžalovaný tento úmysl, k zažalovanému zločinu podle § 87 tr. zák. potřebný, nepřísluší nejvyššímu soudu, nýbrž soudu nalézacímu. Soud zrušovací postupoval tudíž za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zákona čís. 3/78 ř. zák. a učinil opatření, uvedené ve výrokové části. Při výměře trestu bude přihlížeti k pravoplatné části rozsudku v bodech I., III. a IV.

Citace:

č. 3325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 750-753.