Čís. 3342.

Uzamčenou ve smyslu § 174 II c) tr. zák. jest věc opatřená překážkou zamezující neb aspoň stěžující přístup k ní cizím nepovolaným osobám, zejména překážkou, kterou majitel umístil mezi věc a osoby cizí v úmyslu a k tomu cíli, by byla před nimi chráněna; nezáleží na tom, zda je k odstranění překážky třeba většího či menšího napjetí sil nebo tělesné námahy vůbec; rozhoduje, zda měl býti překážkou zejména podle úmyslu majitelova zamezen neb aspoň stižen již sám přístup k věci nepovolaným osobám cizími.
Součástky (kovové) do stavby pevně zadělané (přišroubované), aby byly podle svého vlastního určení jako součástky stavby (okenních rámů) uvedeny v nezbytné pevné spojení se stavbou, nejsou věcmi uzamčenými ve smyslu § 174 II c) tr. zák.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1928, Zm I 599/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Rudolfa N-y do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 2. června 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a), c), 176 II c) tr. zák., částečně vyhověl, pokud napadá rozsudkový výrok, kvalifikující jeho čin také podle § 174 II c) tr. zák., a zrušil napadený rozsudek v této části jednak ohledně stěžovatele Rudolfa N-y, jednak podle § 290 tr. ř. také ohledně obžalovaného Josefa M-e, jenž opravného prostředku nepodal. Důsledkem toho zrušil napadený rozsudek ohledně obou obžalovaných také ve výroku o trestu a vyměřil jim znova trest. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost je v právu, pokud napadá rozsudkový výrok, jímž byl trestný čin obou obžalovaných kvalifikován jako zločin krádeže mimo jiné (§§ 173, 174 II a) 176 II c), tr. zák.) i podle § 174 II c) tr. zák. V rozsudkových důvodech uvádí se v tom směru, že věci odcizené obžalovanými jest pokládati za uzamčené proto, že šlo o věci, které byly do stavby pevně zadělány tak, že pachatelům bylo nutno přemoci s napjetím sil větší překážku. Podle rozsudkového výroku a podle podrobnějších zjištění rozhodovacích důvodů šlo o různé kovové součástky okenních rámů na novostavbě, o okenní zámečky a záskočky, klíčky a kování oken, při čemž ostatně jen, pokud jde o kličky, vychází z rozsudkových zjištění na jevo, jakým způsobem byly »do stavby pevně zadělány«; uvádí totiž o nich, že byly na oknech novostavby přišroubovány. Než právnímu názoru, jenž došel takto v rozsudku výrazu, přisvědčiti nelze. Jak podle smyslu, přikládaného pojmu »uzamčení« v obecné mluvě, tak zejména podle výkladu, jehož se dostává zákonnému pojmu »uzamčených věcí« v judikatuře zrušovacího soudu, jest věcí uzamčenou rozuměti věc, která je opatřena překážkou, zamezující neb aspoň stěžující přístup k ní nepovolaným osobám cizím, zejména překážkou, kterou majitel umístil mezi věc a osoby cizí v úmyslu ak tomu cíli, by byla před nimi chráněna. Jednou z okolností, kvalifikujících krádež na věcech uzamčených jako zločin, je tedy sice větší zločinná energie, jevící se ve svémocném odstranění překážky, při tom je však úplně nerozhodno, zda je k jejímu odstranění třeba většího či menšího napjetí sil nebo tělesné námahy vůbec. Z toho je již zjevno, že ona, jak shora řečeno, jediná okolnost, zdůrazňovaná rozsudkem, sama o sobě k založení zákonného pojmu uzamčených věcí nestačí. Vlastní těžiště této zločinné kvalifikace spočívá v okolnostech jiných, totiž v tom, že překážkou měl býti zejména podle úmyslu majitelova zamezen neb aspoň stižen již sám přístup k věci nepovolaným osobám cizím. Rozsudek nezjišťuje však nic, co by nasvědčovalo úmyslu majitele odcizených věcí, by jich připevněním (pevným zaděláním) do stavby byl přístup k nim zamezen neb stižen, naopak je i ze zjištění samotného rozsudku zjevno zcela nepochybně, že připevněním, zejména přišroubováním oněch podle rozsudkového zjištění vesměs kovových věcí nebyl sledován žádný jiný účel než, aby věci ty byly podle svého vlastního určení jako součástky stavby (okenních rámů) uvedeny v nezbytné pevné spojení se stavbou. Bylo proto z důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. zmateční stížnosti obžalovaného Rudolfa N-y vyhověti, pokud napadla rozsudkový výrok, kvalifiktující jeho čin také podle § 174 II c) tr. zák. Poněvadž tytéž důvody jsou ku prospěchu také spoluobžalovanému Josefu M., jenž opravného prostředku nepodal, bylo ve smyslu § 290 tr. ř. postupovati i ohledně tohoto obžalovaného tak, jako kdyby dotčený důvod zmatečnosti byl býval uplatňoval, a rozsudek i ohledně něho zrušiti tak jak se stálo ohledně stěžovatele Rudolfa N-y. Důsledkem toho bylo rozsudek soudu nalézacího zrušiti i s výroky o trestu a tento znovu vyměřiti podle § 178 tr. zák.

Citace:

č. 3342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 787-789.