Čís. 3275.

Zrušení rozsudku podle § 33 tr. ř. pro porušení zásady ne bis In idem.
(Rozh. ze dne 4. října 1928, Zm I 533/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. prosince 1927, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. a § 9 zákona čís. 471/21 sb. z. a n. a čl. 1. zák. čís. 257/25 sb. z. a n., jakož i rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 8. března 1928, potvrzujícím tento rozsudek ve výroku o trestu, byl porušen zákon; rozsudek ten jakož i rozhodnutí krajského soudu se zrušují a obžalovaný se z obžaloby podle § 259 čís. 3 tr. ř. sprošťuje; důsledkem toho se zrušuje i usnesení okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. dubna 1928, jímž byl odepřen podmíněný odklad výkonu trestu, uloženého rozsudkem právě uvedeným.
Důvody:
Podle záznamového rozsudku okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. září 1927 byl obžalovaný odsouzen pro přestupek krádeže podle § 460 tr. zák. a § 9 zákona čís. 471/21 sb. z. a n. a čl. I. zákona čís. 257/25 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že dne 27. srpna 1927 v Karlových Varech odcizil Jindřichu L-ovi z uzamčeného pokoje z uzamčeného kufru 300 Kč, k tuhému vězení na 14 dní, zostřeného 1 postem, podmínečně se zkušebnou dobou 1 roku. Rozsudek vešel v moc práva, nebyv napaden. Pro týž trestný čin bylo proti témuž obžalovanému zavedeno trestní řízení před okresním soudem v Karlových Varech, a byl při hlavním přelíčení, dne 26. pros. 1927 konaném v nepřítomnosti obžalovaného, vynesen rozsudek, jímž byl obžalovaný pro týž trestný čin uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. a § 9 zák. čís. 471/21 a čl. I. zák. čís. 257/25 a odsouzen do vězení na 1 týden; rozhodnutí o podmíněném odkladu výkonu trestu bylo vyhraženo. Odvolání obviněného do výše trestu bylo rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 8. března 1928 zamítnuto. Okresní soud v Karlových Varech pak usnesením ze dne 24. dubna 1928 prohlásil, že se podmíněný odklad výkonu trestu nepovoluje, poněvadž odklad podle § 2 zákona čís. 562/19 sb. z. a n. jest vzhledem k tomu, že obviněný byl rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. září 1927 (rozsudek shora uvedený) pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné již trestán. Srovnáním obou řečených rozsudků a opisů k nim se vztahujících jde nad veškerou pochybnost na jevo, že se oba rozsudky týkají jednoho a téhož činu trestného; protože pak rozsudek okresního soudu v Českých Budějovicích byl již pravoplatným, když došlo k vynesení rozsudku v Karlových Varech, porušuje rozsudek posléze uvedený zásadu ne bis in idem. Bylo proto podle §§ 33, 292 a 479 tr. ř. o zmateční stížnosti generální proturatury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 3275. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 621-622.