Čís. 3338.

Poměr mezi otčímem a nevlastním synem poukazuje na poměr zvláštní závaznosti ve smyslu druhé věty § 142 tr. zák.
Jde o zmatek čís. 6, nikoliv čís. 12 § 344 tr. ř., nedal-li porotní soud proti předpisu § 322 tr. ř. dodatkovou otázku, ač výsledky řízení vynesly na jevo poukazy na poměry uvedené v § 142 tr. zák. (poměr zvláštní závaznosti). Porotní soud není oprávněn z vlastní moct předsevzíti zjištění oněch okolností, odůvodňujících použití vyšší sazby.
Ani soud zrušovací není oprávněn řešiti s konečnou platností otázku, zda okolnosti případu opodstatňují onen poměr zvláštní závaznosti ve smyslu § 142 druhá věta tr. zák., nýbrž jest se o tom vysloviti porotcům.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1928, Zm I 640/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Táboře ze dne 2. října 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zabití podle § 140 tr. zák., a podle druhé sazby § 142 tr. zák. s použitím § 338 tr. ř. odsouzen do těžkého žaláře na pět roků, zrušil napadený rozsudek, jenž zůstal ve výroku o vině nedotčen, ve výroku o trestu a věc v tomto směru odkázal k novému projednání a rozhodnutí do nejbližšího porotního zasedání krajského soudu v Táboře. Důvody:
Nechávajíc výrok o víně nedotčeným, napadá zmateční stížnost rozsudek proto, že porotní soud pří výměře trestu použil trestní sazby podle druhé věty § 142 tr. zák., nezjednav si dodatkovou otázkou ve smyslu § 322 tr. ř. podklad o poměru stěžovatelově k usmrcenému Josefu Z-ovi, to jest o tom, zda byl stěžovatel s usmrceným v blízkém příbuzenství nebo zda byl mu zvláště zavázán, od kterýchžto v zákoně jmenovitě uvedených přitěžujících okolností činí se odvislým použití přísnější sazby podle § 142 tr. zák. Nedav tuto otázku dopustil se prý porotní soud zmatečnosti podle čís. 6 § 344 tr. ř. porušením předpisu § 322 tr. ř. a nad to i zmatečnosti podle čís. 12, ježto při vyměřování trestu vykročil z mezí zákonné sazby trestní. Zrušovacímu soudu bylo se především zabývati otázkou, kterou z uplatňovaných zmatečnosti je rozsudek v pravdě stižen. Věc není bez významu. Neboť, kdyby šlo o zmatečnost podle čís. 12 § 344 tr. ř., přišlo by v úvahu, zda zrušovací soud nemá rozhodnouti ihned ve věci samé a vyměřiti trest znovu. Jestiť řečený důvod zmatečnosti povahy hmotněprávní a předpokládá nezbytně, by trváno bylo při skutkovém ději, jak je zjištěn v otázkách porotci kladně zodpověděných, a by jen tento děj byl porovnán s ustanoveními trestního zákona naň použitými. Výrokem porotců nebyl však v souzeném případě zjištěn ani příbuzenský poměr obžalovaného k usmrcenému ani poměr zvláštní závaznosti, takže použití vyšší trestní sazby nemá podkladu a nemohlo by obstáti. Při uvažování věci s hlediska čís. 12 § 344 tr. ř. byly by tu proto podmínky pro postup ve smyslu prvého odstavce § 350 tr. ř. Leč v souzeném případě je, hledíc k vývodům zmateční stížnosti a ke stavu věci, na místě nikoli uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 12 § 344 tr. ř., nýbrž jen zmatku podle čís. 6, tkvíť základní vada v tom, že porotní soud přes to, že výsledky řízení vynesly na jevo poukazy na poměry uvedené v § 142 tr. zák., zejména na poměr zvláštní závaznosti, tedy poukazy na takovou okolnost přitěžující, která opodstatňuje použití vyšší sazby trestní, nedal porotcům příslušnou otázku dodatkovou, ač jej k tomu ustanovení § 322 tr. ř. zavazovalo; neměli proto porotci příležitost, by se v naznačeném směru vyslovili a zjednali svým výrokem podklad, na kterém teprve porotní soud mohl trest vyměřiti podle té neb oné sazby trestní. Z vlastní moci nebyl porotní soud oprávněn předsevzíti zjištění okolnosti, odůvodňující použití vyšší sazby, poněvadž oprávnění to je podle předpisu § 322 tr. ř. vyhraženo jen porotcům a porušení oprávnění toho je podle čís. 6 § 344 tr. ř. ohroženo zmatečnosti. Ani sám zrušovací soud není povolán řešiti s konečnou platností otázku, zda okolnost, o jakou tu jde, totiž zabití otčíma nevlastním synem, skutečně opodstatňuje vzhledem ke zvláštním okolnostem případu poměr zvláštní závaznosti ve smyslu druhé věty § 142 tr. zák.; jen tolik může vysloviti, že poměr mezi otčímem a nevlastním synem poukazuje na takový zvláštní poměr podle druhé věty § 142 tr. zák.; přicházíť tu v úvahu, že při švakrovství, jež podle § 40 obč. zák. je nazýváno svazkem mezi manželem jedním a příbuznými manžela druhého, je vztah mezi osobami sešvakřenými v linii vzestupné a sestupné jistě vztahem nejbližším a že právně rozhodný význam, jejž zákony švakrovství přikládají (§§ 65, 67, 120, 306 a hlavně § 152 čís. 1 tr. ř. — §§ 216, 495 a 501 tr. zák.), je pří řečeném stupni švakrovství zajisté nejzávažnějším. Byl-li však v souzeném případě takový poměr skutečně opodstatněn zvláštními okolnostmi případu, o tom vysloviti se bude porotcům. Vyměřil-li proto porotní soud trest podle přísnější sazby § 142 tr. zák., nezjednav si výrokem porotců patřičný podklad, je rozsudek v napadeném směru zmatečným. Bylo proto zmateční stížnosti odůvodněné podle čís. 6 § 344 tr. ř. vyhověti a uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 3338. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 780-782.