Čís. 3340.

Otázku přípustnosti (překážky) svědecké přísahy jest posuzovati podle znalosti nalézacího soudu v době vzetí svědka do přísahy; jest proto na obžalovaném, by okolnosti přísaze bránící sdělil včas nalézacímu soudu (§ 170 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 5. prosince 1928, Zm I 496/28.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 18. května 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločiny podle § 81 a podle §§ 8, 171, 173, 174 II f) tr. zák. a přestupkem podle § 12 odst. II. cís. pat. z 24. října 1852, čís. 223 ř. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje vadnost rozsudku podle § 281, čís. 3 tr. ř. z důvodu, že za hlavního přelíčení byl vyslechnut jako svědek četnický strážmistr Josef Sch. pod přísahou, ač prý obžalovaného nenávidí a vypovídal jen ze zášti. Jak z protokolu o hlavním přelíčení jest zřejmo a stížnost sama připouští, neohradil se obžalovaný při výslechu svědka proti vzetí do přísahy, ani proti nalézacímu soudu neuplatňoval ono domnělé nepřátelství svědkovo. Nelze proto přihlížeti ke tvrzením obžalovaného, teprve dodatečně ve zmateční stížnosti uváděným, ježto otázku přípustnosti (překážky) svědecké přísahy jest posuzovati podle znalosti nalézacího soudu v době vzetí svědka do přísahy. Bylo na obžalovaném, by okolnosti nyní uplatňované sdělil v čas nalézacímu soudu. Zrušovacímu soudu náleží jen přezkoumávati, zda, hledíc k okolnostem vyšlým na jevo při hlavním přelíčení jest stanovisko prvého soudů odůvodněným; v souzeném případě neměl nalézací soud příčiny pochybovati v době vzetí tohoto svědka do přísahy o přípustnosti tohoto procesního úkonu. Nelze tu proto shledati porušení předpisu § 170 čís. 6 tr. ř.

Citace:

č. 3340. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 783-784.