Čís. 3267.

Lhůta k provedení zmateční stížnosti počíná dnem doručení rozsudku obžalovanému, neprodlužujíc se opětným doručením rozsudku obhájci.
K provedení zmateční stížnosti po případě stačí, učinil-li obžalovaný, jemuž byl rozsudek u soudu doručen, do protokolu takové údaje, v nichž lze aspoň částečně spatřovati ono provedení.
(Rozh. ze dne 22. září 1928, Zm II 381/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 6. srpna 1928, jímž byla uznána vinnou zločinem jednak dokonaného, jednak nedokonaného veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle §§ 8, 85 b) tr. zák., zločinem veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním podle § 99 tr. zák. a přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. Důvody:
Po vynesení rozsudku ohlásila obžalovaná zmateční stížnost a žádala za opis rozsudku. Opis byl jí doručen k vlastním rukám dne 17. srpna 1928. Téhož dne žádala obžalovaná o ustanovení zástupce chudých k provedení zmateční stížnosti. Ten byl jí ustanoven, dodán mu opis rozsudku a došlo od něho provedení zmateční stížnosti k soudu dne 28. srpna 1928, podáno byvši na poštu dne 27. srpna 1928. Provedení stalo se opožděně. Neboť osmidenní lhůtu k provedení zmateční stížnosti dlužno počítati již od doručení rozsudku obžalované samé, tedy od 17. srpna 1928, takže osmidenní lhůta, jež nemohla býti prodloužena žádostí za zřízení obhájce k provedení zmateční stížnosti a tím méně novým doručením opisu, rozsudku do jeho rukou, končila dne 25. srpna 1928 (sb. n. s. čís. 373, 2416, 3124). Poněvadž provedení zmateční stížnosti obhájcem bylo odevzdáno poštovní dopravě teprve dne 27. srpna 1928, tedy po uplynutí osmidenní lhůty, není přípustno přihlížeti k provedení zmateční stížnosti, podanému obhájcem. Nicméně nebylo zmateční stížnost obžalovaného odmítnouti jako vůbec neprovedenou. Neboť obžalovaná, když jí byl rozsudek u soudu k vlastním rukám doručen, učinila do protokolu údaje, v nichž lze aspoň částečně spatřovati provedení zmateční stížnosti. Obžalovaná přednesla, že není vinna, že oken nerozbila, ani B-ovým ani K-ovým nevyhrožovala poškozením majetku, že s nimi vůbec nemluvila a poškoditi okna ani nemohla, poněvadž tehdy nebyla doma, což prý jí může dokázati čeledín rolníka V-a v S., neznámého jména a pak cihlář Josef V., který pracuje v B-ově cihelně v S. Tím uplatňuje obžalovaná, byť i ne číselně, tedy aspoň zjevným poukazem důvod zmatečnosti čís. 4 § 281 tr. ř., avšak neprávem. Na svědka Josefa V-a se obžalovaná za celého trestního řízení neodvolala, nenavrhla jeho výslech a nelze proto k tomuto, teprve ve zmateční stížnosti uplatňovanému návrhu přihlížeti, ježto tomu brání zákaz novot, platný pro řízení zrušovací (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Výslech čeledína, zaměstnaného u rolníka V-a v S., navrhla sice obžalovaná při hlavním přelíčení o tom, »že byla na poli u B-ovy cihelny« a že tudíž nic nerozbila a nikomu nevyhrožovala. Na dotaz předsedův, by udala přesné datum, kterého dne to bylo, odpověděla obžalovaná, že to bylo v máji, ale který den, že neví. Takovýto návrh, v němž nebyl nijak blíže uveden ani den, ani doba, kdy obžalovaná na onom poli pracovala, byl nalézacím soudem právem zamítnut již proto, že pro naprostou povšechnost a neurčitost neodpovídal formálním požadavkům § 222 tr. ř. Zamítnutím nabízeného důkazu nebyla obžalovaná zkrácena ve svém právu na zákonnou obhajobu a není tu proto důvodu zmatečnosti čís. 4 § 281 tr. ř. (poslední odst. téhož §). Pokud obžalovaná přednesla, že její obvinění je jen dílem msty se strany K-y a B-ových za to, že ji K. připravil o podíl, sluší ji odkázati k tomu, že nalézací soud vzal na přetřes i vzájemný poměr mezi obžalovanou a řečenými osobami, dospěl však k přesvědčení, že nikoli tyto osoby k obžalované, nýbrž ona k nim chová zášť a že se z této dopustila trestných činů jí za vinu kladených. Opačné tvrzení obžalované musí býti odmítnuto jako nepřípustné brojení proti volnému uvažování průvodů soudem nalézacím (§§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.). Totéž platí i o údajích, pokud jimi obžalovaná zcela povšechně tvrdí svoji nevinu a popírá spáchání činů v obžalobu daných. Ta okolnost, že obecní strážník Antonín Č. zatkl obžalovanou ze zlosti, je bez významu při uvažování o otázkách, přicházejících v úvahu při posuzování zažalovaných trestných skutků a nedoličuje proto obžalovaná poukazem tím žádného ze zmatků v § 281 tr. ř. vypočtených. Pokud proto lze ve vývodech obžalované shledati provedení zmateční stížnosti, ukázala se tato zřejmě bezdůvodnou i bylo ji po rozumu § 4 čís. 2 a § 1 čís. 2 novely k trestnímu řádu zavrhnouti již v zasedání neveřejném.

Citace:

č. 3267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 604-606.