Čís. 3166.

Ochrana, již poskytuje § 68 tr. zák. do přísahy vzatému personálu ustanovenému k ochraně lesů, není závislou na tom, zda je lesní personál oděn ve služební šat a opatřen služebním odznakem.
Ke skutkové podstatě zločinu podle § 155 a) tr. zák. se vyžaduje po stránce subjektivní úmysl pachatelův, přivoditi některý z těžkých následků v § 152 tr. zák. uvedených; tento zlý úmysl netřeba zvláště zjišťovati jen tenkráte, je-li zjištěno, že (byť i jen lehké) uškození na těle bylo způsobeno takovým nástrojem a takovým způsobem, s nímž obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života.
Ustanovení § 170 čís. 1 tr. ř. předpokládá, že jde o svědka, který je sám usvědčen aneb aspoň v podezření, že spáchat čin nebo se zúčastnil činu, o němž je vyslýchán; »činem, o němž je svědek vyslýchán«, jest rozuměti pouze čin obžalovanému za vinu kladený, nikoliv od něha odlišný čin svědkův, jenž snad zavdal podnět k činu obžalovaného. (Rozh. ze dne 3. května 1928, Zm II 461/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení o zmatečních stížnostech státního zastupitelství a šesti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 26. srpna 1927, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem veřejného násilí proti Františku B-ovi podle § 81 tr. zák., František Č. mimo to též zločinem těžkého poškození na těle podle §§ 152, 155 a), b) tr. zák., naproti tomu však všichni obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. byli sproštěni z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák. proti Josefu S-ovi, vyhověl a) zmateční stížnosti všech obžalovaných, směřující proti výroku rozsudku, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podle § 81 tr. zák., spáchaným na Františku B-ovi a zmateční stížnosti obžalovaného Františka Č-e mimo to potud, pokud čelila proti výroku rozsudku, jímž byl zločin těžkého poškození na těle tomuto obžalovanému za vinu kladený kvalifikován též podle § 155 a) tr. zák., b) zmateční stížnosti státního zastupitelství; zrušil napadený rozsudek ohledně obžalovaného Františka Č-ě ve výroku, jímž byl uznán vinným zločinem podle § 81 tr. zák., spáchaným na Františku B-ovi, dále ve výroku, jímž byl zločin; těžkého uškození na těle jemu za vinu kladený kvalifikován též podle § 155 a) tr. zák., jakož i ve výroku, jímž byl tento obžalovaný sproštěn z obžaloby pro zločin podle § 81 tr. zák., spáchaný na Josefu S-ovi a. V důsledku toho též ve výroku o trestu tohoto obžalovaného a ve výrocích s tím souvisejících, a v příčině všech ostatních obžalovaných. V celém rozsahu, a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu, zrušení znova jednal a rozhodl. Zavrhl však zmateční stížnost obžalovaného Františka Č-ě, pokud směřovala proti výroku rozsudku, jimž byl tento obžalovaný uznán vinným zločinem podle §§ 152, 155 b) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Všichni obžalovaní napadají rozsudek soudu prvé stolice, pokud jím byli uznáni vinnými zločinem podle § 81 tr. zák., spáchaným na přísežném nadhajném Františku B-ovi, číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 3, 5 a 10 tr. ř. a obžalovaný František Č. napadá jej též potud, pokud jím byl uznán vinným zločinem podle § 152, 155 a), b) tr. zák., a to číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 3, 9 b) a 10 tr. ř. Ohledně zločinu podle § 81 tr. zák. provádí stížnost důvod zmatečností podle § 281 čís. 10 tr. ř. jen z části po zákonu, vycházejíc ze skutkových zjištění rozsudkových a dovozujíc, že na tento skutkový stav bylo rozsudkem hmotného práva mylně použito. Pokud se od těchto i pro zrušovací soud závazných skutkových zjištění odchyluje nebo dokonce jim přímo odporuje, nelze k vývodům jejím přihlížeti (§ 288, odst. druhý čís. 3 tr. ř.). Jakožto řádně provedená může přicházeti zmateční stížnost v úvahu pouze potud, pokud zdůrazňováním skutečnosti, že byl přísežný nadhajný František B. oděn ve sweater a neměl služebního odznaku, zřejmě namítá, že nepožíval v tomto stavu vůbec ochrany § 68 tr. zák., takže zločin podle § 81 tr. zák. nemohl na něm býti spáchán. Námitka není odůvodněna; neboť ochrana, již poskytuje § 68 tr. zák. do přísahy vzatému personálu ustanovenému k ochraně lesů, není závislou na tom, zda je lesní personál oděn ve služební šat a opatřen služebním odznakem (rozh. čís. 1269 vid. úř. sb. a j.).
Odůvodněna jest stížnost obžalovaného Františka Č-ě, pokud, uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 10 § 281 tr. ř., napadá výrok rozsudku, jímž byl zločin těžkého uškození na těle, obžalovanému Františku Č-ovi za vinu kladený, kvalifikován také podle § 155 a) tr. zák., námitkou, že není zjištěno, že obžalovaný František Č. měl v úmyslu, přivoditi svým jednáním některý z těžkých následků v § 152 tr. zák. uvedených. Ke skutkové podstatě zločinu podle § 155 a) tr. zák. se vyžaduje po stránce subjektivní skutečně takový úmysl. Tento zlý úmysl netřeba zvláště zjišťovali jen tenkráte, je-li zjištěno, že (byť i jen lehké) uškození na těle bylo způsobeno takovým nástrojem a takovým způsobem, s nímž obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života; neboť ve zjištění těchto skutečností shledává ustanovení § 155 a) tr. zák. zjištění uvedeného zlého úmyslu. V souzeném případě zjišťuje rozsudek, že obžalovaný František Č. způsobil Františku B-ovi, udeřiv ho sekerou do hlavy v úmyslu nepřátelském, lehké ublížení, jež bylo přivoděno takovým nástrojem, s jehož použitím k útoku proti člověku bývá obyčejně spojeno nebezpečenství života, nezjišťuje však, že tohoto nástroje bylo použito také takovým způsobem, s nímž obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života, a nezjišťuje ani jinak, že pachatel měl úmysl přivoditi některý z těžkých následků v § 152 tr. zák. vytčených. Rozsudek trpí tudíž v tomto směru zmatkem podle § 281 čís. 10 tr. ř. Posléze dlužno se zmíniti ještě o důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 3 tr. ř., stížností obžalovaného Františka Č-ě uplatňovaném, jenž by mohl míti, kdyby byl opodstatněn, význam pro posouzení rozsudkového výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ 152, 155 b) tr. zák. Tento zmatek spatřuje stížnost v tom, že svědci František B. a Josef S. byli při hlavním přelíčení vzati do přísahy, ač prý vzetí jich do přísahy bylo vyloučeno z důvodu v § 170 čís. 1 tr. ř. uvedeného proto, že tu bylo podle zodpovídání se obžalovaných podezření, že řečení svědci podnikli útok na obžalované a dopustili se na nich násilí. Stížnost přehlíží, že ustanovení § 170, čís. 1 tr. ř. předpokládá, že jde o svědka, který je sám usvědčen aneb aspoň v podezření, že spáchal čin nebo se zúčastnil činu, o němž je vyslýchán, a že »činem, o němž svědek je vyslýchán«, jest rozuměti pouze čin obžalovanému za vinu kladený, nikoli tedy od něho odlišný čin svědkův, jenž snad zavdal podnět k činu obžalovaného. Výtka není tudíž odůvodněna.

Citace:

č. 3166. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 350-352.