Čís. 3126.Přestup z jedné politické strany do druhé sám o sobě není ještě činem nečestným nebo nemravným, zejména, když se stal po náležité rozvaze a z vážných důvodů, kotvících ve vnitřním přesvědčení; není proto pouhé faktum přestupu samo o sobě činem na cti důtklivým.(Rozh. ze dne 23. března 1928, Zm I 660/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. září 1927, jímž byl obžalovaný sproštěn podle § 259/3 tr. ř. z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti ve smyslu § 487, 488, 491, 493 tr. zák., mimo jiné z těchtodůvodů:Pokud stížnost namítá s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., že pozastavenými výrazy a větami byl stěžovatel viněn z vlastností opovržlivých a ze smýšlení opovržlivého a že kvalifikace těchto výrazů jako přípustné kritiky je právně mylná, sluší jí odvětiti, že výrok soudu o »kritice« nesmí býti z celé souvislosti důvodů vytržen, nýbrž že musí při každém provádění hmotněprávního důvodu zmatečnosti býti dbáno všech skutkových zjištění rozsudečných jako celku a jedině na tomto podkladě lze doličovati právní omyl rozsudku. A tu je v souzeném případě skutkově zjištěno, že soukromý obžalobce byl několik let stoupencem strany republikánské, že často u svědka poslance D-ého intervenoval ve svých osobních věcech, a, když žádal nemožnosti a byl odmítnut, působil proti republikánské straně, načež byl pro tuto rozkladnou činnost ze strany vyloučen; že, jsa ještě členem strany republikánské, jednali ke škodě a ostudě strany a jen ve prospěch strany komunistické; že před svým vyloučením ještě pobuřoval malé rolníky proti větším a bojoval proti berním úřadům a vládě; že soukromý obžalobce ve schůzi republikánské strany nadával komunistům, patrně za tím účelem, by u členů republikánské strany vyzvěděl různé věci a donesl je komunistické straně; že komunistům donášel, neboť psal do jejich časopisu a stále se s nimi stýkal po straně; bylo dále skutkově zjištěno počínání si soukromého obžalobce při obstarání místnosti pro schůzi v hostinci D-ově a zjištěn dále průběh této schůze, jakož i počínání si soukromého obžalobce na ní. Všechna tato zjištění, jímž ve směru formálním, pokud byla po této stránce vůbec napadena, stížnost nemohla s úspěchem nějakou vadnost vytknouti, tvoří skutkový podklad pro konečný závěr soudu kmetského, že výrazy v pozastaveném článku v souvislosti s referátem o činnosti soukromého obžalobce a o průběhu oné schůze použité jsou byť i nepříjemnou, přece přiléhavou kritikou osoby obžalobcovy. Tato skutková zjištěni jsou směrodatná a závazná i pro řízení zrušovací a není přirozeně možno zrušovacímu soudu zkoumati důvodnost rozsudkového výroku na jiném skutkovém podkladě, než na onom, jak je ve své celistvosti z rozsudku seznatelný. Tvrdí-li tedy stížnost prostě, že jednotlivé pozastavené výrazy jsou obviněním ze smýšlení opovržlivého neb z takovýchto vlastností, nedbá však při tom vlastně celkového skutkového materiálu, na němž se opačný výrok soudu zakládá, nedoličuje dovolávaného hmotněprávního důvodu zmatečnosti po zákonu. K těmto vývodům sluší s ohledem na právní stanovisko, hájené zástupcem stěžovatelovým při veřejném roku, ještě připomenouti, že i Nejvyšší soud sdílí názor a stojí na stanovisku, že přestup z jedné politické strany do druhé sám o.sobě není ještě činem nečestným nebo nemravným, zejména, když se stal po náležité rozvaze a z vážných důvodů, kotvících ve vnitřním přesvědčeni, a že není následkem toho pouhé faktum přestupu samo o sobě činem na cti důtklivým; leč rozsudkem zjištěné činy stěžovatelovy prokazují, že v jeho případě nejde o takový mravně nezávadný rozchod se stranou, nýbrž naopak motivy jeho odchodu ze strany a způsob jeho chování se k straně v této době, jak byly rozsudkem zjištěny a shora zdůrazněny, vyvolaly plným právem kritiku, o níž byla shora řeč. Bylo proto zmateční stížnost zamítnouti.