Čís. 3304.Děje-li se obviňování znameními, připadajícími na jednu z více osob náležejících jistému souboru, okruhu a pod. (na př. Baťovci), aniž by bylo patrno, na kterou z nich se urážlivý výrok vztahuje, je každá z těchto osob dotčenou na své cti a je k podání soukromé obžaloby oprávněna každá z nich, jež se podle způsobu vznesené výtky musí obávati, že bude třetími osobami pokládána za onu, jež je míněna urážlivým projevem; v subjektivním směru se vyhledává kromě vědomí pachatelova o urážlivé povaze jeho projevu vůbec, že si pachatel při takovém povšechném projevu byl vědom, že podle znamení jím uvedených mohl býti útok vztahován i na jiné osoby, než právě na onu, již měl snad při svém projevu na mysli; legitimace k obžalobě.(Rozh. ze dne 24. října 1928, Zm II 312/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromých obžalobců do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Olomouci ze dne 23. března 1927, jímž byl obžalovaný sproštěn podle § 259 čís. 1 tr. ř. z obžaloby pro přečin urážky na cti spáchané tiskopisem podle §§ 488 a 491 tr. zák., potud, pokud šlo o část závadného článku, kterým se vytýká, že Baťovci se dopouštěli volebních triků a násilností, zrušil napadený rozsudek v této části a důsledkem toho i ve výroku o náhradě útrat, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil. V ostatní části zmateční stížnost zamítl.Důvody:Zmateční stížnost soukromých obžalobců, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a) a c) 281 tr. ř., vytýká po právní stránce všeobecně rozsudku, že nesprávně řešil otázku aktivní legitimace soukromých obžalobců k podání obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti. Stížnosti nutno částečně přiznati úspěch. Soud prvé stolice postavil se ohledně výrazu »Baťovci« na stanovisko, že se nemůže přikloniti k názoru obhajoby, že Baťovcem jest rozuměti jen dělníka zaměstnaného u Bati, nýbrž že se pod názvem »Baťovci« rozumějí všichni zaměstnanci Baťovi, dělníci i úředníci. Tento výrok, který napadá zmateční stížnost, snažíc se z něho dovoditi aktivní legitimaci soukromých obžalobců, jest rozhodným i pro řízení zrušovací a nutno z něho vycházeti při posuzování správnosti rozsudku. Po právní stránce zrušovací soud v případech jako je souzený, kde uražení soukromí obžalobci patří k souboru osob uražených, vyslovil své právní stanovisko v četných rozhodnutích, zejména v rozhodnutí čís. 2396 a 2604 sb. n. s. v tom smyslu, že, děje-li se obviňování znameními, připadajícími na jednu z více osob náležejících jistému souboru, okruhu a podobně, aniž by bylo patrno, na kterou z nich se urážlivý výrok vztahuje, je každá z těchto osob dotčenou na své cti a je k podání soukromé obžaloby oprávněna každá z nich, jež podle způsobu vznesené výtky se musí obávati toho, že bude třetími osobami pokládána za onu, jež je míněna urážlivým projevem. Rozhodným pro pojímání urážky projevené ve formě povšechné pouhým uveřejněním jistých znamení, je po stránce objektivní, zda urážka mohla býti postřehnuta třetími osobami jako výtka vztahující se právě na onu osobu, jež vystupuje jako soukromá obžalobkyně, po subjektivní stránce se pak vyhledává kromě vědomí pachatelova o urážlivé povaze jeho projevu vůbec, že si pachatel při takovém povšechném projevu byl vědom, že podle znamení jím uvedených mohl býti útok vztahován i na jiné osoby, než právě na onu, již měl snad při svém projevu na mysli. Jsou-li tyto předpoklady zjištěny, nelze odepříti soukromému obžalobci ochranu cti. Zrušovací soud trvá v souzeném případě na těchto právních zásadách a, zkoumaje napadený rozsudek s tohoto hlediska, dospívá k názoru, že rozsudek nevyhovuje tomuto právnímu stanovisku a že je proto pochybeným alespoň, pokud se týče části závadného článku, že Baťovci se dopouštěli volebních triků a násilností. Soud prvé stolice vycházel ze stanoviska Lammasch-Rittlera, že nestačí, by znamení dopadala při urážce souboru osob na uraženého a, že je třeba, by urážkou byl tento též míněn (gemeint), a zastával názor, že, i kdyby znamení dopadala na soukromé obžalobce, měli by tito jen tehdy právo žalobní, kdyby urážka proti nim čelila a to bylo i jiným osobám poznatelné, že však urážka v souzeném případě, jak vyplývá z celého závadného článku, namířena byla proti těm, kteří »volebních triků se dopouštěli etc.«, pročež upřel soukromým obžalobcům legitimaci k obžalobě. Z uvedené věty vysvítá, že slova »gemeint, čelila a namířena byla«, nevykládá soud. ve smyslu ustálené judikatury zrušovacího soudu, nýbrž ve směru čistě subjektivním, an praví, že, když dotyčný obžalovaný neměl při urážce na zřeteli přímo ty které osoby, nejsou tyto legitimovány k žalobě. Tento názor je právně pochybený a odchylka od správného pojetí je tím závažnější, že soud prvé stolice sám vyslovil, že Baťovci rozumějí se všichni zaměstnanci Baťovi, tedy i jeho úředníci. K legitimaci obžalobců stačí, že urážka mohla býti od nepředpojatých čtenářů při rozumném čtení závadného článku vztahována též na jejich osobu. Důsledky tohoto nesprávného názoru odvrátil soud prvé stolice ovšem v příčině výtky, že se Baťovci stali denuncianty. Při tomto obvinění postavil se totiž první soud na stanovisko, že urážka byla namířena proti těm, kteří denuncovali dělníka H-a, při čemž zjišťuje výslovně, dokládaje se určitým místem článku, že urážka čelí proti nějakým dělníkům, zaměstnaným u Bati, soukromí obžalobcové pak že jsou jeden prokuristou a druhý účetním firmy Baťa. Byť vycházel při tom prvý soud, jak dovoděno, z nesprávného právního hlediska, rozhodl přece na základě tohoto skutkového zjištění, podle něhož vyňaty jsou co do tohoto obvinění z denuncianství z okruhu osob uražených, jež by přišly v úvahu, výslovně úředníci Baťovi, a tedy i soukromí obžalobci, a jež je, poněvadž nebylo napadeno zmateční stížností ani formálními výtkami, podle § 288 čís. 3 tr. ř. závazné i pro soud zrušovací, o osobním směru článku správně. Právem upřel proto co do výtky denuncianství kmetský soud soukromým obžalobcům žalobní legitimaci. Zmateční stížnost bylo proto v tomto směru jako bezdůvodnou zamítnouti. Co se však týče úvodní věty závadného článku, kde se mluví o volebních tricích a násilnostech páchaných zaměstnanci z »baťovky«, a již odbyl prvý soud prostým poukazem, že byla namířena proti těm, kteří »osobních triků se dopouštěli etc.«, neřídil se soud ani po stránce objektivní ani subjektivní zásadami výše vyloženými a bylo proto zmateční stížnosti v tomto směru vyhověti, napadený rozsudek, pokud jde o tuto část závadného článku, zrušiti a věc vrátiti do prvé stolice, by ji znova projednala a rozsoudila. Rozbor formálních výtek stížnosti stal se ohledně tohoto výroku jeho zrušením zbytečným. Při novém jednání bude ovšem soudu uvažovati též o tom, zda pojem »Baťovci« není pojmem tak širokým a neurčitým, že soudný čtenář nemohl při rozumném čtení závadného článku vztahovali obvinění na soukromé obžalobce, a zda i tito mohli se právem cítiti uraženými. — Viz i rozhodnutí čís. 3105 a 3218 sb. n. s.