Čís. 3290.Soulož, kterou podnikne žena s chlapcem, jemuž není ještě 14 let, není trestnou podle § 128 tr. zák., který vyžaduje jiný způsob pohlavního zneužití než soulož, ani podle ustanovení § 127 tr. zák., podle něhož je předmětem soulože výlučně osoba ženského pohlaví; spadá však po případě pod ustanovení § 20 čís. 1 a 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 Sb. z. a n.(Rozh. ze dne 12. října 1928, Zm II 189/28.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 16. března 1928, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zprznění podle § 128 tr. zák., potud, že napadený rozsudek ve výroku, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zprznění podle § 128 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících zrušil jako zmatečný a obžalovanou i ve směru, jehož se dotýkal zrušený nyní výrok o vině, uznal vinou přestupky podle § 20 čís. 1 a 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 sb. z. a n., jichž se dopustila tím, že v létě 1927 způsobem, který je s to, by vzbudil pohoršení a urazil stud, vybízela a nabízela se ke smilstvu a osobu nedosáhnuvší šestnácti let, totiž Oldřicha P-a dne 12. srpna 1914 narozeného ke smilstvu sváděla. Za tyto činy, jakož i za další přestupky, jimiž byla právoplatně uznána vinnou rozsudkem po této stránce nenapadeným, vyměřil obžalované znovu trest.Důvody:Zmateční stížnost právem napadá důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) (správně 10) tr. ř. odsouzení obžalované pro zločin zprznění podle § 128 tr. zák., jemuž bylo podřaděno zjištěné jednání obžalované, že zvala hochy Oldřicha P-a a Antonína K-e, oba ve stáří pod 14 let, aby šli s ní do síně, by si mohli s ní »zaš . . . . . .«; v síni se ptala, kdo má sebou peníze. P. jí na to dal korunu a dvě jablka; pak se obžalovaná opřela o dveře, rozepnula P-ovi punt a když viděla, že mu přirození stojí, odkryla se a chtěla, by s ní š . . . . . .; P. se skutečně o to pokoušel, avšak marně, poněvadž byl malý a se tam nedostal. Úmysl obžalované, která podle zjištění soudu prvé stolice jednala takto pro ukojení svých chlípných choutek, nesl se podle zjištěného vyzývání i jednání obžalované přímo k souloži s nedospělým chlapcem Oldřichem P-em, který se o ni též pokusil. Soulož, kterou podnikne žena s chlapcem pod 14 roků starým, není však trestnou podle § 128 tr. zák., který vyžaduje jiný způsob pohlavního zneužití než onen v § 127 tr. zák., uvedený totiž se podniknutou mimomanželskou soulož, tuto takto výslovně vylučuje. Skutek ten nespadá ani pod přísnější jinak ustanovení § 127 tr. zák., podle něhož jest předmětem soulože výlučně osoba ženského pohlaví. Nelze-li tedy v činu obžalované postihnouti úmysl na jiné pohlaví zneužití nedospělých chlapců než právě souloží, nepřicházejí tu uvedené předpisy zákona, zejména ustanovení § 128 tr. zák. vůbec v úvahu. Podřadil-li nalézací soud přes to v uvedeném směru zjištěné jednání obžalované ustanovení § 128 tr. zák., spočívá tento výrok na mylném použití zákona, je podle § 281 čís. 10 tr. ř. zmatečný a byl proto zrušen. Ježto však zjištěný skutek obžalované zřejmě naplňuje jak po objektivní tak i po subjektivní stránce veškeré znaky přestupků podle § 20 čís. 1 a 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 sb. z. a n., nemohlo ovšem v příčině jednání, nalézacím soudem mylně kvalifikovaného podle § 128 tr. zák., dojiti ke sprošťujícímu výroku, jehož se domáhá zmateční stížnost, nýbrž bylo obžalovanou i v tomto směru uznati vinnou uvedenými přestupky, aniž bylo třeba obírati se též uplatněným formálním důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř.