Čís. 3246.

Porušení nebo nešetření předpisů některého z paragrafů v čís. 4 § 344 tr. ř. citovaných zakládá zmatečnost rozsudku jen potud, pokud jde o ta jich ustanovení, k nimž se právě vztahuje pohrůžka zmatečnosti; tomu tak není při předpisu prvého odst. § 247 tr. ř.; není proto ohroženo zmatečností, byli-li za souhlasu stran svědci hromadně vzati do přísahy, ani, nebyl-li znalec přítomen celému líčení, dostaviv se k němu teprve ke konci (§ 241 odst. druhý tr. ř.).
(Rozh. ze dne 30. srpna 1928, Zm II 304/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Olomouci z 8. června 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy úkladné podle §§ 134, 135 čís. 1 tr. zák. a přestupkem proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák.
Důvody:
S hlediska § 344 čís. 4 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost jako zmatek, že byl porušen předpis § 247 odst. prvý tr. ř., ani nebyli vzati do přísahy svědci jednotlivě, nýbrž hromadně. Z opraveného protokolu o hlavním přelíčení vyplývá, že po přísaze porotců byli dostavivší se svědci, byvše upozorněni předsedou na svatost přísahy, kterou jim bude vykonati, za souhlasu veřejného obžalobce i obhájce po zjištění jich generalií hromadně vzati do přísahy, načež přikročeno ke čtení spisu obžalovacího a po něm k výslechu obžalovaného i svědků. § 344 čís. 4 tr. ř. ohrožuje zmatečností, byl-li v hlavním přelíčení porušen neb zanedbán předpis, jehož šetřiti zákon výslovně ukládá pod zmatečností, při čemž poukazuje zákon mezi jinými též na § 247 tr. ř. Než porušení nebo nešetření předpisů některého z paragrafů v čís. 4 § 344 tr. ř. citovaných zakládá zmatečnost rozsudku jen potud, pokud jde o ta jich ustanovení, k nimž se právě vztahuje pohrůžka zmatečnosti. Toho však není při předpisu prvého odstavce § 247 tr. ř., na nějž zmateční stížnost výslovně poukazuje. Zmatečností ohrožuje zákon jen v odst. druhém § 247 tr. ř., nebyl-li svědek (nebo znalec přísahu již nesloživší), při němž nebylo překážky § 170, čís. 1—6 tr. ř. a jenž nebyl vzat do přísahy již v přípravném řízení, když odpověděl na obecné otázky a před dalším svým výslechem vzat do přísahy, šetříc zákona čís. 33 ř. zák. z 3. května 1868. Že by se tak nebylo stalo, zmateční stížnost sama netvrdí a tvrditi podle výše uvedeného stavu věci ani důvodně nemůže. Ovšem zákon předpokládá jako pravidelný postup, že se vzetí do přísahy koná bezprostředně před výslechem svědkovým; avšak odchylka od tohoto pravidelného postupu v souzeném případě patrně vzhledem k velkému počtu svědků z důvodu vhodnosti předsevzatá podle toho, co výše uvedeno, zmatek nezakládá, a nemůže býti stěžovatelem uplatňována jako zmatečnost, to tím méně, ana se stala i za souhlasu obhájcova. Může-li podle třetího odst. § 247 tr. ř. od přísahy vůbec býti upuštěno, souhlasí-li obžalobce i obžalovaný, lze tím méně shledati závažnou vytýkanou odchylku od normy, stala-li se za souhlasu obou stran. Zmateční stížnost vytýká dále, že znalec Dr. K. dostaviv se k hlavnímu přelíčení teprve ke konci, nebyl přítomen celému porotnímu líčení a nebyl vzat do přísahy. Dále, že chybí v protokolu o jeho znaleckém posudku věta, podle níž též potvrdil, že zemřelá K-ová byla nejvíce popálena na zádech, ač úvodem k své výpovědi uvedl, že se na celý případ přesně nepamatuje a ze spisů nelze okolnost tu zjistiti. Že znalec nebyl vzat před svým výslechem do přísahy odůvodněno je po zákonu — § 247, odst. prvý tr. ř. — poněvadž jde o stálého soudního znalce, jenž byl, jak protokol o hlavním přelíčení výslovně uvádí, před svým výslechem upomenut na svou stálou znaleckou přísahu. Ostatně zmateční stížnost sama neuvádí, který předpis trestního řádu, zmatečnosti ohrožený, byl vytýkaným postupem porušen. Mohlo by jíti jen o odchylku od předpisu druhého odstavce § 241 tr. ř., který však výslovně přenechává předsedovi na vůli, by, uzná-li to účelným pro vyšetření pravdy, nařídil, že znalci mají zůstati v zasedací síni jak při výslechu obžalovaného, tak i svědků. Již proto nemůže nepoužití této možnosti zakládati samo o sobě zmatečnost. Další výtka má za předmět jen domnělou vadnost protokolování — při čemž poukázali sluší na to, že udání znalců, že zemřelá K-ová byla nejvíce popálena na zádech, je v protokolu o hlavním přelíčení výslovně zapsáno — jíž čeliti bylo pořadem v § 271 tr. ř. naznačeným — pokud se týče tvoří jen pokus otřásti posudek znalců co do jeho spolehlivosti. Ani to, ani ono není výtkou zmatečnosti v některém směru v § 344 tr. ř. naznačeném. Ovšem potvrzuje i krajský soud ve své předkládací zprávě z 18. srpna 1928, že znalec Dr. K. prohlásil, že se na celý případ již zcela přesně nepamatuje. Než okolnost ta není na újmu spolehlivosti toho, co znalci jako svůj posudek zcela určitě podali. Měl-li obhájce pochybnosti, bylo na něm, by jim případnými otázkami nebo návrhy dal projev a tak porotcům zjednal podle jeho názoru pevnější podklad pro jich výrok. Zmateční stížnost bylo jako zřejmě bezdůvodnou, a i po zákonu neprovedenou zavrhnouti podle § 4 čís. 1, 2, § 1 čís. 2 nov. k trestnímu řádu z roku 1877/78 již v zasedání neveřejném.

Citace:

č. 3246. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 554-556.