Čís. 3309.Pojmu »skutečného násilného vztažení ruky« (§ 81 tr. zák.) odpovídá každý čin, podniknutý s vynaložením tělesné síly a značící odpor (zprotivení se), směřující přímo nebo nepřímo proti osobě, chráněné ustanovením § 68 tr. zák.Nezáleží na formě, v Jaké se fysické násilí jeví, stačí, dotýká-li se buď přímo neb aspoň nepřímo vrchnostenské osoby. Nevyžaduje se určitá intesita útoku (odporu), ani delší doba jeho trvání; spadá sem, chytil-li kdo vrchnostenskou osobu za plášť.(Rozh. ze dne 27. října 1928, Zm II 281/28.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 1. června 1928, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák.Důvody:Zmateční stížnost nedoličuje číselně uplatňované důvody zmatečnosti čís. 9 a) a 9 b) § 281 tr. ř. způsobem, vyhovujícím zákonu, pokud tvrdí, že z vyšetřování a ze zodpovídání se obžalované vyšlo najevo, že trestný čin spáchala snad její dcera Hildegarda V-ová, vytýkajíc zároveň, že tato nebyla soudem slyšena ani jako svědkyně ani jako obviněná. Ocítáť se zmateční stížnost tímto tvrzením v příkrém, podle § 288 čís. 3 tr. ř. při uplatňování kteréhokoliv z důvodů zmatečnosti hmotněprávní nepřípustném rozporu se skutkovým zjištěním rozsudkovým, podle něhož spáchala čin, podřaděný rozsudkem skutkové podstatě zločinu podle § 81 tr. zák., obžalovaná. Tvrzení to neobstojí však ani jako věcné doličování důvodu zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř., zejména snad jako výtka neúplnosti rozsudku, neboť obžalovaná zůstala se svým údajem, podle něhož držela četnického strážmistra za kabát Hildegarda V-ová úplně osamocena, a ani zmateční stížnost neuvádí výsledky trestního řízení, z nichž by řečená skutečnost byla podle jejího jen zcela povšechného tvrzení dále na jevo vyšla. Výslech Hildegardy V-ové však obžalovaná vůbec nenavrhla; neučinila tak zejména při hlavním přelíčení, při němž podle záznamu jednucího protokolu nebyla osobně přítomna, takže nebyl splněn ani formální zákonný předpoklad uplatňování důvodu zmatku podle čís. 4 § 281 tr. ř., by stěžovatel učinil při hlavním přelíčení příslušný průvodní návrh. Trestný čin obžalované spočíval podle rozsudkového zjištění v tom, že obžalovaná chytila četnického strážmistra Františka V-a, který pronásledoval jejího syna Augustina V-a, stíhaného pro zločin loupeže a uprchnuvšího z vazby, bezprostředně po té, kdy řečený vyskočil z obydlí obžalované na dvůr, za plášť a držela ho pevně asi přes dvě vteřiny. Již tento skutkový děj opravňoval soud k rozsudkovému závěru, podle něhož obžalovaná jednala vylíčeným způsobem, by zmařila synovo zatčení. Jeví se tudíž bezdůvodnou také námitka zmateční stížnosti, která ostatně jako uplatňování důvodů zmatečnosti čís. 9 a) a 9 b) § 281 tr. ř. nepřichází vůbec v úvahu, že se soud v onom směru spokojil s výpověďmi svědků (strážmistra V-a a obecního starosty Františka P-a), kteří prý vylíčili jen svůj osobní dojem, bez bližšího odůvodnění. Zmateční stížnost namítá dále, že činem obžalované není naplněn pojmový znak skutkové podstaty zločinu podle § 81 tr. zák., skutečné násilné vztažení rukou, an prý čin takový — držení vrchnostenské osoby po dobu pouhých dvou vteřin — není vůbec způsobilý, dosáhnouti účele. Zvlášť zdůrazňuje v této spojitosti, že podle údajů svědků V-a a P-a obžalovaná četnického strážmistra potom (po uplynutí oněch dvou vteřin) pustila. Naproti tomu zjišťuje rozsudek, že obžalovaná držela strážmistra V-a asi přes dvě vteřiny tak pevně, že ji musil násilně odstrčiti. Toto zjištění má plnou oporu ve svědecké výpovědi četnického strážmistra V-a, kdežto svědek P. uvedl, že neví, zda se strážmistr obžalované vyrval či zda ho pak sama pustila tak, že zmateční stížnost, dovolávajíc se výpovědi těchto svědků, nedoličuje důvodně ani výtku neúplnosti rozsudku jakožto důvodu zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř. Po stránce právní je zmateční stížnost' rovněž v neprávu. Odpovídáť zákonnému pojmu »skutečného násilného vztaženi ruky« každý čin, podniknutý s vynaložením tělesné sily a značící odpor (zprotiveni se), směřující přímo nebo nepřímo proti osobě, chráněné ustanovením § 68 tr. zák. Nezáleží na formě, v níž se fysické násilí jeví, stačí, dotýká-li se buď přímo neb aspoň nepřímo vrchnostenské osoby. Zejména se nevyžaduje určitá intensita útoku (odporu) ani delší doba jeho trvání. S hlediska tohoto výkladu, jehož se dostává onomu zákonnému-pojmu důsledně i v judikatuře soudu zrušovacího, mohl soud skutečné násilné vztažení ruky shledati bez porušení zákona již v tom, že obžalovaná v úmyslu, zmařiti služební výkon četnického strážmistra V-a, chytila ho za plášť, neboť již tím předsevzala positivní činnost, značící odpor a směřující přímo proti osobě úředního orgánu. Držela-li pak řečeného podle rozsudkového zjištění tak pevně, že ji musil odstrčiti násilně, je patrno, že vynaložila k provedení činu i určitou tělesnou sílu a že její jednání bylo dosti intensivní, by úřední orgán postavilo před alternativu buď upustiti od služebního úkonu nebo přemoci odpor obžalované s použitím přiměřeného proti násilí. Za tohoto stavu věci nesejde s hlediska § 81 tr. zák. vůbec na tom, jak dlouho držela obžalovaná četnického strážmistra za plášť. Zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. vytýká tudíž zmateční stížnost rozsudku v onom směru neprávem. Pro uplatňování důvodu zmatečnosti podle čís. 9 b) § 281 tr. ř. není v rozsudku podkladu, neboť rozsudek neobsahuje vůbec výrok o otázce, zda je tu okolnost, pro kterou trestnost činu obžalované pominula nebo stíhání proň bylo vyloučeno. Okolnost, vylučujíci zlý úmysl obžalované, spatřuje ostatně zmateční stížnost zřejmě neprávem v jejím náhlém leknutí se, na něž usuzuje nad to jen z krátké doby, po kterou obžalovaná držela strážmistra V-a za plášť, při čemž však ani sama netvrdí, tím méně snaží se dovoditi, že tu šlo o leknutí (poděšení, strach) ve smyslu druhého odstavce § 2 písm. g) tr. zák. Nanejvýše mohlo by se jednati o strach jako okolnost polehčující ve smyslu § 46 písm. c) tr. zák., na nějž však vzal soud zřetel při výměře trestu patrné již tím, že přiznal obžalované polehčující okolnost rozčilení, poukazující arci spíše neb aspoň zároveň na prudké hnutí mysli podle § 46 písm. d) tr. zák. Bylo proto zavrhnouti zmateční stížnost jako bezdůvodnou, v jednotlivostech i jako po zákonu neprovedenou.