Čís. 3321.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roka 1924).
Kdo měl pravoplatnou koncesi na přechováváni radiotelefonního zařízení a vrátil ji příslušnému poštovnímu úřadu s tím, že přestává býti radiokoncesionářem, nedopouští se držením radiotelefonního zařízení v době po složení koncese až do uplynuti zákonem, pokud se týče úřadem (§ 23 zákona) povolené doby přečinu podle § 24 odst. (1) zákona. (Rozh. ze dne 9. listopadu 1928, Zm II 339/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem zemského trestního soudu v Brně ze dne 18. května 1928, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 24 odst. prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9/1924 sb. z. a n., spáchaným tím, že v době od 28. ledna do 1. března 1928 v H. bez povolení přechovával radiotelefonní zařízení, byl porušen zákon v ustanovení § 24 odst. prvý onoho zákona, rozsudek se v celém obsahu zrušuje a obžalovaný se podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro onen přečin sprošťuje.
Důvody:
Obžalovaný byl pravoplatným rozsudkem zemského trestního soudu v Brně ze dne 18. května 1928 uznán vinným přečinem podle § 24 odst. (1) zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9/1924 sb. z. a n., spáchaným lim, že v době od 28. ledna do 1. března 1928 bez povolení přechovával radiotelefonní zařízení. Podle obsahu spisů a podle důvodů rozsudkových měl obžalovaný až do 28. ledna 1928 pravoplatnou koncesi na přechovávání radiotelefonního zařízení, kterou dne 28. ledna 1928 příslušnému poštovnímu úřadu vrátil s odhlášením, že přestává býti radiokoncesioářem, přes to však radiotelefonní přístroje podržel až do zabavení četnictvem. Shledal tedy soud přečin podle § 24 odst. (1) zákona čís. 9/1924 sb. z. a n. právě v tom, že obžalovaný přechovával radiotelefonní zařízení v době po složení koncese až do zabavení těchto přístrojů četnictvem. Oním rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924. Podle tohoto ustanovení zakládá skutkovou podstatu přečinu každé přechovávání radiotelegrafního a radiotelefonního zařízení bez povolení. Jest ovšem lhostejno, zda pachatel nemá povolení proto, že si ho vůbec neopatřil, či proto, že povolení, jež měl, z jakéhokoli důvodu uhaslo. Avšak § 23 zákona obsahuje ve prospěch držitele, jenž povolení měl, jehož oprávnění však zaniklo, ustanovení, že může během jednoho roku od zániku, — kterážto lhůta může býti ministerstvem pošt a telegrafů prodloužena, — postoupiti zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní jiným osobám za podmínek v § tom blíže uvedených. Dovoluje-li tedy zákon volnou disposici tímto zařízením do určité doby, dovoluje tím již samozřejmě v těch případech, kde státní správa podle prvého odst. § 23 zákona nijak nezakročila, i přechovávání dotyčného zařízení u dosavadního vlastníka, bez něhož by přece volná jinak disposice nebyla možná, a zákonný předpis o jejím uplatnění by se stával ilusorním. Až do uplynutí zákonem, po případě úřadem povolené doby nepřechovává tedy vlastník odhlášené zařízení »bez povolení«, jak vyžaduje skutková podstata § 24 odst. (1) zákona a nedopouští se proto držením těchto zařízení v té době přečinu tu uvedeného. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti podle § 33 tr. ř. a podle § 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 3321. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 745-747.