Čís. 3172.

Ideální souběh zločinu podle § 21 čís. 2 zák. na ochr. rep. se zločinem podle § 214 tr. zák.
Na osobě, podezřelé ze zločinu podle § 21 čís. 2 zák. na ochr. rep. a ze zločinu podle § 214 tr. zák. nelze žádati, by sama zpravila vrchnost o své činnosti, v níž může býti spatřována skutková podstata oněch zločinů, a by tak sama přispěla k tomu, by mohla býti stíhána pro tyto zločiny.
(Rozh. ze dne 7. května 1928, Zm II 23/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. listopadu 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 214 tr. zák. a zločinem podle § 21 čís. 2 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., částečně vyhověl, zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 214 tr. zák., jehož se prý dopustil také tím, že pátrající vrchnosti tajil půtahy, které mohly vésti k objevení zločinu nebo pachatele, pokud se týče to aspoň stížiti hleděl, jako zmatečný, a stěžovatele v tomto bodu z obžaloby zprostil. Jinak zmateční stížnost zavrhl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti, pokud námitkou, že obžalovaný nebyl povinen oznámiti četnictvu, že vezl Leciána autem z Uherského Ostrohu do Uherského Hradiště, uplatňuje zřejmým poukazem důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., jímž je stižen rozsudek ve výroku, odsuzujícím stěžovatele pro zločin podle § 214 tr. zák. spáchaný také tím, že pátrající vrchnosti tajil půtahy, které mohly vésti k objevení zločinu nebo pachatele, pokud se týče to aspoň ztížiti hleděl, nelze upříti oprávnění. Napadený rozsudek spatřuje skutkovou podstatu zločinu podle § 214 tr. zák. jednak v tom, že stěžovatel zavezl zločince Martina Leciána autem z Uherského Ostrohu do Uherského Hradiště, a takto ho před pátrající vrchností ukrýval, jednak v tom, že stěžovatel ani v pozdější době (t. j. po tom, co zavezl Leciána autem do Uherského Hradiště), když byl vyzván četnickým strážmistrem Antonínem B-ou, by četnictvo zpravil o případném ucházení se Leciána o dopravu autem obžalovaného, nesdělil četnictvu, že vezl Leciána autem do Uherského Hradiště, a že takto pátrající vrchnosti tajil půtahy, které mohly vésti k objevení zločinu nebo pachatele, pokud se týče to aspoň ztížiti hleděl. Než na osobě, jež je podezřelou ze zločinu podle § 21 čís. 2 zákona na ochranu republiky a ze zločinu podle § 214 tr. zák., nelze žádati, by sama zpravila vrchnost o své činnosti, v níž může býti spatřována skutková podstata oněch zločinů, a by takto sama přispěla k tomu, by mohla býti stíhána pro tyto zločiny. Bylo proto zmateční stížnosti částečně vyhověti, napadený rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 214 tr. zák., jehož se prý dopustil také tím, že pátrající vrchnosti tajil půtahy, které mohly vésti k objevení zločinu nebo pachatele, pokud se týče to aspoň ztížiti hleděl, jako zmatečný zrušiti, a stěžovatele v tomto bodu z obžaloby podle § 259 čís. 3 tr. ř. sprostiti.
Jinak nelze zmateční stížnosti, uplatňující číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 4 a 10 tr. ř. a mimo to zřejmým poukazem též důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. přiznati oprávnění. Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. namítá stížnost že rozsudek podřadil činnost obžalovaného neprávem též pod ustanovení § 214 tr. zák. Názor, že tu šlo o ideální souběh zločinů podle § 21 čís. 2 zák. na ochranu republiky a podle § 214 tr. zák., je prý mylný. Ustanovení § 21 čís. 2 zák. na ochranu republiky je prý k § 214 tr. zák. v poměru speciality. Bylo-li prý pachatelem nadržováno osobě, která spáchala kromě zločinu, jenž nenáleží ke zločinům vojenským, též vojenský zločin sběhnutí, dlužno prý v takovém nadržování spatřovati toliko zločin podle § 21 čís. 2 zák. na ochranu republiky, nikoli tedy zároveň též zločin podle § 214 tr. zák. Námitka není odůvodněna. Účelem § 21 čís. 2 zák. na ochranu republiky jest chrániti vykonávání spravedlnosti proti jednáním, jejichž cílem jest poskytovati pomoc pachateli vojenského zločinu po jeho spáchání, naproti tomu má býti § 214 tr. zák. chráněno vykonávání spravedlnosti proti jednáním, jimiž má býti poskytnuta pomoc pachateli zločinu nenáležejícího ke zločinům vojenským po spáchání činu. Podle toho chrání každé z posléze uvedených dvou ustanovení zákona jiné odvětví vykonávání spravedlivosti, tedy jiný právní statek. Podle skutkových zjištění rozsudku zavezl obžalovaný Martina Leciána z Uher. Ostrohu do Uher. Hradiště, ač věděl, že se Lecián dopustil nejen zločinu zběhnutí, tedy zločinu vojenského, nýbrž též zločinu krádeže, tedy zločinu, jenž nenáleží k vojenským zločinům, a že je pro tyto zločiny stíhán, a poskytl tím úmyslně pomoc Leciánovi nejen jako zběhovi na jeho útěku, nýbrž i jako pachateli zločinu krádeže, chtěje v posléze řečeném směru ztížiti pátrání po Leciánovi. Za tohoto stavu věci nelze rozsudku důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci, shledal-li v uvedeném jednání obžalovaného zločin podle § 21, čís. 2 zák. na ochranu republiky v ideálním souběhu se zločinem podle § 214 tr. zák.; neboť činností obžalovaného byly porušeny dva různé právní statky. Bylo proto zmateční stížnost v těchto bodech dílem jako neodůvodněnou, dílem jako po zákonu neprovedenou zavrhnouti.

Citace:

č. 3172. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 365-367.