Čís. 3133.

Odvolacímu soudu ve věcech přestupkových jest ve smyslu § 470 tr. ř. při odvolání co do viny řešiti samostatně otázku viny a neobmeziti se pouze na přezkoumání průvodního materiálu v první stolici na jevo vyšlého; odvolací soud nesmí pominouti nové skutečnosti v odvolání uvedené, i když nastaly teprve po vynesení rozsudku prvé stolice.
Prohlášení svědka, že se vzdává svědectví, může býti v témž řízení zase odvoláno; svědek, který se v přestupkovém řízeni v prvé stolici vzdal svědectví, může se v odvolacím řízení tohoto práva vzdáti a svědectví vydati.
(Rozh. ze dne 29. března 1928, Zm I 811/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížností generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Mostě jako soudu odvolacího ze dne 19. října 1927, pokud jím bylo vysloveno, že svědek, který se v řízení před první stolicí vzdal svědectví, nemůže býti v odvolacím řízení připuštěn k vydání svědectví, byl porušen zákon v ustanoveních §§ 152, 467 a 470 tr. ř.
Důvody:
Před okresním soudem v Kadani žaloval Josef S. Huberta Sch-a pro přestupek urážky na cti. Dne 3. srpna 19.27 sdělila totiž soukromému obžalobci Josefu S-ovi Marie Sch-ová, že Hubert Sch. kolem 16. června 1927 ve V. k svému synu Václavu Sch., od něhož obžalobce hospodářství do pachtu převzal, prohlásil, by si dal pozor, by (obžalobce) mu neprovedl nějaké darebáctví, že má v úmyslu prodati dobytek a na podzim zmizeti. Při hlavním líčení dne 6. září 1927 popřel obžalovaný Hubert Sch., že závadná slova pronesl a prohlásil, že pouze napomenul otcovsky syna k opatrnosti. Václav Sch. se vzdal ve smyslu § 152 tr. ř. svědectví. Marie Sch-ová, manželka svědka Václava Sch-a a snacha obžalovaného jako svědkyně-prohlásila, že jí sdělil její muž Václav Sch., že ho otec (obžalovaný) varoval těmito slovy: »er solle aufpassen, dass S. keine Lumperei macht und verkaufts Vieh und geht durch und wir stehen da und haben nichts.« To prý se stalo v polovici června 1927. Karel L. jako svědek též potvrdil, že mu totéž prohlásil Václav Sch. v jeho kanceláři. Hubert Sch. byl na to rozsudkem ze dne 20. zářil 1927 osvobozen. Obžalobce ohlásil včas odvolání proti výroku o vině a též je provedl. V odvolání uvádí též žalobce, že mu Václav Sch. dopisem ze dne 22. září 1927 sdělil, že chce proti svému otci vypovídati a žádá proto za opětný výslech Václava Sch-a, který se dříve svědectví vzdal, jako svědka. Krajský jako odvolací soud v Mostě odvolání zamítl rozsudkem ze dne 19. října 1927. V důvodech se uvádí, že nelze v odvolacím řízení vyslýchati znovu svědka, který se již dříve vzdal svědectví, neboť lze přezkoumávati rozsudek prvé stolice toliko v rámci uplatňovaných zmatečních důvodů § 468 tr. ř. Toto odůvodnění příčí se zákonu. Odvolacímu soudu ve věcech přestupkových jest ve smyslu § 470 tr. ř. při odvolání co do viny řešiti samostatně otázku viny a neobmeziti se pouze na přezkoumání průvodního materiálu v první stolici na jevo vyšlého. Odvolací soud nesmí pominouti nové skutečnosti v odvolání uvedené, i když nastaly teprve po vynesení rozsudku prvé stolice. Prohlášení svědka, že se vzdává svědectví, může býti v témž řízení zase odvoláno, a může se tedy svědek, který se v přestupkovém řízení v první stolici vzdal svědectví, v odvolacím řízení tohoto práva vzdáti a vydati svědectví (Lohsing 1920 str. 687). V souzeném případě se skutečně odvolatel dovolával výslovného prohlášení svědkova, že se zamýšlí svého práva vzdáti a svědectví vydati. Rozsudkem odvolacího soudu, pokud jím bylo vysloveno, že svědek, který se v řízení před první stolicí vzdal svědectví, nemůže v odvolacím řízení býti připuštěn k vydání svědectví a že se v tomto řízení jedná pouze o přezkoumání prvního rozsudku v rámci uplatňovaných důvodů neplatnosti podle § 468 tr. ř., porušen byl zákon v ustanovení §§ 152, 467 a 470 tr. ř., to tím více, ano odvolání nebylo vzneseno pro neplatnost, nýbrž pouze z výroku o vině. Bylo proto zmateční stížností, podané generální prokuraturou podle § 33 tr. ř. na záštitu zákona, vyhověti a podle §§ 292 a 479 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 3133. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 252-254.