Čís. 3131.

Odvolací soud není oprávněn zrušiti rozsudek z důvodu § 478 čís. čís. 3 (§ 281 čís. 7 tr. ř.), že žaloba nebyla vyřízena úplně, nebylo-li tu odvolání oprávněného obžalobce.
(Rozh. ze dne 29. března 1928, Zm I 809/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu jako soudu odvolacího v Chebu ze dne 9. března 1927, jímž byl rozsudek okresního soudu v Tachově ze dne 13. ledna 1927 z důvodu zmatečnosti podle § 475 odst. třetí pokud se týče § 281 čís. 7 tr. ř. zrušen, byl porušen zákon v ustanovení § 477 prvé věty tr. ř.; rozsudek ten se zrušuje, a důsledkem toho se zrušuje celé další řízení rozsudku tomu následující i s rozsudkem okresního soudu v Tachově ze dne 25. října 1927, a věc se vrací krajskému soudu jako soudu odvolacímu v Chebu, by o odvolání do rozsudku okresního soudu v Tachově ze dne 13. ledna 1927 znovu po zákonu jednal.
Důvody:
Marie F-ová podala dne 12. prosince 1926 u okresního soudu v Tachově obžalobu pro urážku na cti spáchanou Emanuelem K-em jednak dopisem ze dne 31. října 1926, jednak korespondenčním lístkem podaným na poštu v T. dne 4. listopadu 1926, dále tím, že obžalovaný tehdy i napotom veškeré v uvedeném dopise obsažené urážky jakož i další jiné obvinění z trestných činů, z nečestných jednání a z opovržlivých vlastností sdělil své manželce, svým čtyřem zletilým dětem, svému bratrovi, svému synovci a jeho družce že těmto příbuzným obsah onoho dopisu přečetl a svému bratrovi i opis dopisu toho odevzdal. Rozsudkem okresního soudu v Tachově ze dne 13. ledna 1927 byl Emanuel K. uznán vinným přestupkem podle § 487 tr. zák., jehož se dopustil tím, že na otevřeném korespondenčním lístku ze dne 4. listopadu 1926 obviňoval Marii F-ovou lživě ze zločinu krádeže, aniž obviňování to šlo tak daleko, by nabylo vlastnosti, které tu podle § 209 tr. zák. býti musí, by se stalo zločinem utrhání na cti. O ostatních v soukromé obžalobě uvedených trestných činech neobsahuje rozsudek ani v části dispositivní ani v důvodech nejmenší zmínky. Proti rozsudku ohlásil odvolání pouze obžalovaný v čas, a když jeho právnímu zástupci — aniž o to podle § 467 tr. ř. žádal — bylo doručeno vyhotovení rozsudku, podal dne 31. ledna 1927 provedení odvolání, v němž uplatňoval důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) (§ 468 č. 3 tr. ř.). Krajský jako odvolací soud v Chebu zrušili rozhodnutím ze dne 9. března 1927 rozsudek ve smyslu § 475 odst. třetí tr. ř. jako zmatečný ve smyslu § 281 čís. 7 tr. ř., jelikož obžaloba nebyla úplně vyřízena, v tom směru, že ohledně urážek v dopisu ze dne 31. října 1926 obsažených v rozsudku není ani slovem zmínky, a okresnímu soudu uložil, by ve věci znovu jednal. Novým rozsudkem okresního soudu v Tachově ze dne 25. října 1927 byl Emanuel K. uznán vinným opětně přestupkem podle § 487 tr. zák., spáchanými obsahem korespondenčního lístku ze 4. listopadu 1926. Od obžaloby ohledně dopisu ze dne 31. října 1926 byli podle § 259 čís. 3 tr. ř. osvobozen. Proti tomuto rozsudku ohlásily a provedly obě strany odvolání, soukromá obžalobkyně také z výroku, jímž byl K. od podané obžaloby osvobozen. O těchto odvoláních nebylo dosud rozhodnuto. Rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího v Chebu ze dně 9. března 1927 byl porušen zákon, neboť napadati rozsudek proto, že obžaloba nebyla úplně vyřízena, měla právo pouze soukromá obžalobkyně, ta však odvolání vůbec nepodala a nebyl tedy odvolací soud oprávněn rozsudek, když tu nebylo odvolání oprávněného obžalobce, z důvodu § 475 odstavec třetí (§ 281 čís. 7 tr. ř.) zrušiti. Následkem toho jest ovšem i celé projednání věci, jež zmatečnému rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 9. března 1927 následovalo, tedy i druhý rozsudek okresního soudu v Tachově ze dne 25. října 1927 zmatečné. Bylo proto zmateční stížnosti podle § 33 tr. ř. na záštitu zákona vyhověti a podle §§ 292 a 479 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 3131. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 250-251.