Čís. 3243.Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.). Pokud pachatele (§ 3 zákona) vyvinuje, pokládal-li zaplacením věc za vyřízenou a byl-li mylného přesvědčení, že tím zaniklo soudcovské právo zástavní k zabaveným předmětům (§ 2 e) tr. zák.). (Rozh. ze dne 25. srpna 1928, Zm I 191/28.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 6. února 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 3 zák. o maření exekuce ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 3 zák. o maření exekuce ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., jakož i ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a věc přikázal příslušnému nyní soudu okresnímu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Důvody: Z výtek, jež zmateční stížnost uplatňuje proti odsuzující části rozsudku, dovolávajíc se číselně jen důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., jest oprávněna výtka, že se nalézací soud neobíral vůbec obhajobou obžalovaného, že v kanceláři Dr. Otty L-a bylo ujednáno, že obžalovaný na soudní útraty, vzešlé dotud penízem 1000 Kč, a na útraty mimosoudní v částce 500 Kč zaplatí k úplnému vyrovnání 1000 Kč, a že, když tomuto závazku také skutečně dostál a Dr. L-ovi 1000 Kč zaplatil, firma W. a M. pak si odebrala stroje, pokládal celou věc za vyřízenou. Že by se byl před prodejem zabavených věcí dověděl také, že exekuce byla soudem zrušena, obžalovaný ovšem netvrdil. Přes to však je zmateční stížnost v právu, pokud v její výtce, že »nebyl soudem věnován vůbec zřetel ani pozornost oné obhajobě obžalovaného«, poukazující ke skutkovému omylu podle § 2 písm. e) tr. zák., dlužno spatřovati věcné a to důvodné uplatňování neúplnosti rozsudku jakožto důvodu zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř. Neboť ono tvrzení obžalovaného, podle něhož považoval celou věc zaplacením 1000 Kč za vyřízenou, zřejmě poukazovalo k případnému mylnému přesvědčení obžalovaného, že splněním oné úmluvy byly odklizeny všechny následky soudního vymáhání pohledávky a že tím zároveň též zaniklo soudcovské právo zástavní k zabaveným předmětům, tedy k omylu obžalovaného, jenž by mohl podle § 2 písm. e) tr. zák. vyloučiti trestnost jeho jednání jako přestupku podle § 3 zák. o maření exekuce. Nešloť by o neznalost trestního zákona (§ 3 tr. zák.), nýbrž o neznalost, mylné pojímání předpisů práva občanského, po případě formelního práva exekučního. Pro dolíčenou neúplnost bylo rozsudek v napadené části zrušiti jako zmatečný a, poněvadž nalézací soud v dotčeném směru neučinil potřebných skutkových zjištění, věc vrátiti do prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí v rozsahu zrušení, při čemž byla věc, jelikož jde již jen o přestupek, přikázána příslušnému nyní soudu okresnímu (§ 288 čís. 1 a 3 tr. ř.).