Čís. 3188.

Nalézací soud může učiniti zdrojem svého přesvědčení o rozhodné skutečnosti i jen doznání obžalovaného, nebo rozsudek při hlavním přelíčeni přečtený, jenž byl vynesen v jiné trestní věci a proti jiným osobám (§ 258 tr. ř.).
Nadržování k vykonání zločinu může stejně jako pomáhání k vykonání zločinu a přispění k bezpečnému vykonání zločinu záležeti v odvrácení překážek.
S hlediska trestné pomoci je lhostejno, zda mohl přímý pachatel vykonati zločin jím spáchaný po případě i bez pomoci mu poskytnuté, činnost pomocníka ve smyslu § 5 tr. zák. může vykonání zločinu přímého pachatele předcházeti nebo zlý skutek přímého pachatele provázeti; činnost pomocníkova je trestnou, jakmile se přímý pachatel dopustil alespoň pokusu onoho zločinu, k jehož vykonání mu bylo činností pomocníkovou úmyslně napomáháno.
(Rozh. ze dne 24. května 1928, Zm I 142/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 26. ledna 1928, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem spoluviny na nedokonaném vyhnání plodu podle §§ 5, 8, 144 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti dovolávající se číselně důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 4, 5, 9 a), b), c) a 10 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. Výtka podle čís. 5 § 281 tr. ř. není odůvodněna. Vada nedostatku důvodů po rozumu § 281 čís. 5 tr. ř. předpokládá, že pro výrok o rozhodné skutečnosti nejsou uvedeny vůbec žádné důvody nebo že jsou pro něj sice formálně uvedeny důvody, avšak jen důvody takové, mezi nimiž a rozhodnou skutečností, jež má býti jimi odůvodněna, není vůbec logické spojitosti. Tohoto předpokladu tu však není; neboť rozsudek dovolává se, jak stížnost sama připouští, na odůvodněnou svého výroku o skutečnostech zakládajících skutkovou podstatu zločinu obžalované za vinu kladeného nejen zodpovídání se obžalované, v němž spatřuje doznání, nýbrž i rozsudku konšelského soudu, a to hlavně skutečností z rozhodovacích důvodů tohoto rozsudku se podávajících, a tyto důvody ospravedlňují logicky skutková zjištění rozsudku, jež stížnost má na mysli. Názor stížnosti, že zodpovídání se a doznání obžalované samo o sobě a řečený rozsudek konšelského soudu nelze podle trestního řádu pokládati za průvody proti obžalované, je zřejmě mylný. O otázce, zda nějakou skutečnost jest považovati za prokázanou, rozhoduje soud, jenž má při rozsuzování míti zření jen k tomu, co se stalo v hlavním přelíčení, nikoli podle zákonných pravidel, nýbrž podle svého volného uvážení, čerpaného ze svědomitého zkoumání všech průvodů pro a proti předvedených (§ 258, odst. druhý tr. ř.). Podle toho nemůže býti především pochyby o tom, že nalézací soud může učiniti zdrojem svého přesvědčení o rozhodné skutečnosti po případě jen doznání obžalovaného, jež je podle své povahy průvodem. Také svrchu uvedený, při hlavním přelíčení za souhlasu stran přečtený rozsudek konšelského soudu přicházel v souzeném případě v úvahu jako průvod, k němuž směl nalézací soud přihlížeti; neboť podle § 258, odst. prvý tr. ř. mohou býti průvody i spisy, pokud byly v hlavním přelíčení předčítány, a trestní řád neobsahuje předpisu, podle něhož by se nalézací soud nesměl při zkoumání otázky, zda jest nějakou skutečnost pokládati za prokázanou, přihlížeti též k rozsudku při hlavním přelíčení přečtenému, jenž byl vynesen v jiné trestní věci a proti jiným osobám.
Bezdůvodnými jsou i námitky stížnosti, jež jest zkoumati s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. Vyslovuje-li stížnost právní názor, že v tom, že obžalovaná sdělila Karlu Sch-ovi za okolností rozsudkem zjištěných jméno a adresu M-ové, nelze spatřovati trestnou pomoc již proto, že nadržování po rozumu § 5 tr. zák., jež rozsudek v uvedené činnosti, obžalované shledává, předpokládá nutně odstranění takové překážky, jež by toho, kdo zamýšlí spáchati určitý zločin, mohla přispěti k tomu, by upustil od uskutečnění zlého úmyslu, jde o názor zřejmě nesprávný; neboť z § 5 tr. zák. vychází na jevo, že nadržování k vykonání zločinu může stejně jako pomáhání k vykonání zločinu a přispění k bezpečnému vykonání zločinu záležeti v odvrácení překážek, tedy i v odstranění překážek druhu stížností uvedeného, že se však může projeviti i jakýmkoli jiným způsobem. Tím pozbývá půdy i další námitka stížnosti, že nadržování a pomáhání po rozumu § 5 tr. zák. přicházejí v úvahu jen tenkrát, bylo-li přímému pachateli umožněno vykonati obmýšlený zločin takovým způsobem, jakým by jej jinak, t. j. bez poskytnutí trestné pomoci, mohl jen stěží vykonati; neboť pomocníkem podle § 5 tr. zák. je, jak vysvítá z tohoto ustanovení zákona, kdo jakýmkoliv způsobem přímému pachateli k vykonání zločinu úmyslně napomáhá. Ostatně přehlíží stížnost v tomto směru, že rozsudek zjišťuje, že B-ová dala provésti ony úkony, jimiž měl bytí vyhnán její plod, právě M-ovou, jež běda obžalovanou Sch-ovi označena jako osoba, která by se snad k takovým zákrokům propůjčila. Tvrdí-li stížnost v této souvislosti, že B-ová, jež se rozhodla dáti si plod vyhnati, mohla snadno vypátrati osobu, jež by byla ochotna jí plod vyhnati, neprovádí důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. po zákonu, ježto se nedrží v okruhu skutkových zjištění rozsudku, jak by při správném provádění hmotněprávního zmatku činiti měla, nýbrž vychází ze skutkového předpokladu rozsudkem nezjištěného (§ 288, odst. druhý čís. 3 tr. ř.). Ostatně je s hlediska trestné pomoci podle § 5 tr. zák. lhostejno, zda mohl přímý pachatel zločin jím spáchaný po případě i bez pomoci mu poskytnuté vykonati či nikoli. Namítá-li posléze stížnost, že skutek, jehož se obžalovaná dopustila, není trestným již proto, že uzavíral v sobě jen přípravné jednání k zločinu B-ovou obmýšlenému, jest rovněž na omylu. Činnost pomocníka ve smyslu § 5 tr. zák. může vykonání zločinu přímého pachatele předcházeti nebo zlý skutek přímého pachatele provázeti. Činnost pomocníkova je trestnou, jakmile se přímý pachatel dopustil alespoň pokusu onoho zločinu, k jehož vykonání mu bylo činností pomocníkovou úmyslně napomáháno. Tento předpoklad trestnosti jednání obžalované je v souzeném případě podle skutkových zjištění rozsudku dán. Číselně uplatňovaným důvodům zmatečnosti podle § 281 čís. 9 b) a c) a 10 tr. ř. nedostává se ve stížnosti vůbec provedení. Bylo tudíž zmateční stížnosti jako dílem neodůvodněnou, dílem po zákonu neprovedenou zavrhnouti.

Citace:

č. 3188. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 406-408.