Čís. 3119.

Pro skutkovou podstatu přečinu podle § 23 zák. na ochranu známek (zákon ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.) rozhoduje, zda výrobek nebo zboží známku mají, nikoli, zda ji míti mohou.
Pod ustanovení § 354 tr. zák. spadá i prodej aspirinu a pyramidonu v drogerii.
Podvod prodejem nepravého aspirinu a pyramidonu.
Za škodu na majetku ve smyslu § 197 tr. zák. nelze pokládati ušlý výdělek. Okolnost, že zboží je paděláno, nestačí pro skutkovou podstatu podvodu, nýbrž se vyžaduje vědomí pachatelovo o méněcennosti padělaného zboží.
Pokuta uložená obžalovanému místo náhrady škody má povahu odškodnění, nikoliv trestu ve smyslu § 240 a) tr. zák.; její vydobytí je podle § 373 tr. ř. ponecháno poškozenému.
(Rozh. ze dne 19. března 1928, Zm I 302/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 1927, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem dokonaného podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., přečinem podle §§ 23 a 24 zák. ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. a přestupkem podle § 354 tr. zák. a mimo to Viktor B. zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200 tr. zák. a Josef C. zločinem spoluviny na podvodu dokonaném a nedokonaném podle §§ 5, 8, 197, 200 tr. zák., zavrhl, pokud čelily proti výrokům, jimiž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle § 23 a 24 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. a přestupkem podle § 354 tr. zák. Zmatečním stížnostem obžalovaných, pokud čelily proti odsouzeni pro zločin z části dokonaného z části nedokonaného podvodu a spoluviny na něm vyhověl, zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem dokonaného podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200 tr. zák. a zločinem spoluviny na dokonaném a nedokonaném podvodu podle §§ 5, 8, 197, 200 tr. zák., a ve výroku o trestu oběma obžalovaným uloženého a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a zároveň sprostil podle § 259 čís. 3 tr. ř. oba obžalované z obžaloby pro zločin dokonaného podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200 tr. zák. a zločin spoluviny na dokonaném a nedokonaném podvodu podle §§ 5, 8, 197, 200 tr. zák., spáchané na firmě I. G. Farbenindustrie A. G. v L. a F.; ohledně ostatních podvodů však věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, přihlížeje při tom ku právoplatnému výroku o vině ohledně přečinu podle §§ 23, 24 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. a přestupku podle § 354 tr. zák. při obou obžalovaných. Zároveň podle § 290 tr. ř. zrušil výrok nalézacího soudu, jímž byli obžalovaní odsouzeni pro případ nedobytnosti peněžité pokuty 500 Kč u každého, dohromady 1000 Kč, uložené obžalovaným na místě náhrady škody, do vězení každý na 14 dnů. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného Josefa C-a, ač žádá zrušení celého rozsudku, nenapadá vůbec odsuzující výrok ohledně přečinů podle § 23 a 24 zákona o ochraně známek a přestupku podle § 354 tr. zák. Zmateční stížnost obžalovaného Viktora B-a napadá však i tyto výroky. Skutkovou podstatu přečinů podle § 23 a 24 zákona na ochranu známek popírá jednak bezvýznamným poukazem na důvody, jimiž napadá výrok o vině ohledně zločinu podvodu, jednak poukazem na to, že aspirin a pyramidon jsou tajným léčivem, nejsou proto zákonem chráněny a nemohou míti ochrannou známku podle zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. Oním poukazem není zmateční stížnost provedena po zákonu, poněvadž skutkové podstaty zločinu podvodu a uvedených přečinů jsou různé. K druhé výtce se podotýká, že uvedený zákon v § 1 připouští k ochraně známkou, — to jest znamením sloužícím k rozpoznání od jiných stejnorodých výrobků a zboží — výrobky a zboží určené k obchodu bez zřetele k tomu, zda snad výrobky nebo zboží samy požívají zákonné ochrany neb obmezení ohledně jejich výroby a pod. Pro skutkovou podstatu přečinů podle § 23 zákona rozhoduje jen; zda výrobek nebo zboží známku mají, což o preparátech obžalovanými prodávaných ani zmateční stížnost proti zjištění nalézacího soudu nepopírá. Poněvadž je tedy bezvýznamno, zda známku míti mohou, jest námitka zmateční stížnosti (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.) bezdůvodná.
Ohledně přestupku podle § 354 tr. zák. tvrdí zmateční stížnost obžalovaného Viktora B-a, že jako vyučený drogista má právo prodávati aspirin a pyramidou a nepotřebuje zvláštního povolení. Napadený rozsudek považuje aspirin a pyramidou za vnitřní léčiva, jak viděti z výroku i ze zjištění, že obžalovaní nemají oprávnění léčiva prodávati. To,, že aspirin a pyramidon jsou léčiva, nenapadá ani zmateční stížnost obžalovaného Viktora B-a a nelze proto seznati, z čeho chce dovoditi, že obžalovaný byl oprávněn k jich prodeji, když netvrdí, že jde o chemické preparáty, jichž se nepoužívá výlučně k účelům léčivým, nýbrž jichž se i jinak technicky potřebuje, ani že by šlo o věci, které podle zvláštního nařízení mohou býti na prodej chovány také v jiných obchodech než v lékárnách. Jen v těchto případech jest totiž podle §§ 3 a 4 nařízení ministerstva vnitra a obchodu čís. 152/1883 ř. zák. připuštěna výjimka ze zásady výhradného prodeje léčiv a chemických preparátů, jichž se potřebuje výlučně k účelům léčivým, v lékárnách. Ani v § 3 nařízení ministerstva vnitra a obchodu ze dne 17. června 1886, čís. 97 ř. zák. nebyla učiněna výjimka ve smyslu § 4 dříve uvedeného nařízení ohledně předmětů, o něž tu jde, a ani vládní nařízení ze dne 19. února 1926, čís. 26 sb. z. a n. o obchodu s léčivými specialitami v lékárnách nezměnilo ničeho na rozhraničení oprávnění lékáren a drogistů podle oněch nařízení. Není proto odůvodněna ani uvedená námitka zmateční stížnosti obžalovaného Viktora B-a, popírající důvodem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. oprávněnost odsuzujícího výroku ohledně přestupku podle § 354 tr. zák. I bylo proto zmateční stížnosti obžalovaných v uvedených směrech zavrhnouti jednak jako zřejmě bezdůvodné, jednak jako neprovedené. Ohledně zločinu z části dokonaného z části nedokonaného podvodu, pokud se týče spoluviny na něm popírá se ve zmateční stížnosti obžalovaného Viktora B-a důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. skutková podstata zločinu podvodu pro nedostatek úmyslu poškoditi, ve zmateční stížnosti obžalovaného Josefa C-a se důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř. vytýká neúplnost skutkových zjištění právě v tomto směru potřebných (poukaz na výsledky důkazů svědky Karlem N-em, Miloslavem F-em, Ladislavem N-ým a Emilem J-em ohledně možnosti poškození). Těmto výtkám nelze oduznati oprávnění. Především třeba již na základě dosavadních skutkových zjištění rozsudkových vysloviti, že skutková podstata zločinu podvodu nemůže býti dána s toho hlediska, že též firma I. G. Farbenindustrie A. C. v L. a ve F. měla utrpěti na svém majetku škodu 200 Kč převyšující, když nalézací soud spatřil tuto majetkovou škodu v tom, že oné firmě ušel výdělek. Škodu na majetku nelze však spatřovali v ušlém výdělku, poněvadž již existující majetek řečené firmy nebyl nijak dotčen ani neutrpěl zmenšení ceny tím, že k němu nepřistoupil zisk z prodeje preparátů, které obžalovaní prodávali z jiného pramene. Jednáním obžalovaných, jak je rozsudek zjišťuje, nemohla tudíž býti řečená firma na svém majetku poškozena a bylo pro nedostatek řečené náležitosti skutkové podstaty zločinu podvodu, pokud jde o podvod spáchaný na firmě I. G. Farbenindustrie, napadený rozsudek zrušili a obžalované v tomto směru ihned podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sprostiti. Ohledně kupitelů falešně označených preparátů, jež rozsudek považuje za další poškozené, vidí nalézací soud jejich škodu v tom, že koupili méněcenné zboží. Rozsudek sám však připouští, že kupní cena obžalovanými požadovaná byla rovněž pod cenou, která jest obvykle žádána za prvé produkty. Přes to rozsudek nezjišťuje vzájemný poměr skutečné hodnoty prodávaných preparátů a cen, za něž obžalovaní preparáty prodávali, je k prodeji nabízeli. O úmyslu obžalovaných, poškoditi zjištěným lstivým předstíráním a uvedením v omyl o pravosti a původu preparátů jejich kupitele na majetku mohlo by se však mluvili jen tehdy, dokáže-li se obžalovaným, že prodávali nebo nabízeli zboží za cenu, o níž si byli vědomi, že neodpovídá hodnotě prodávaného neb nabízeného zboží. Že jejich odběratelé prodávali zboží za cenu pravého zboží, nevylučuje skutkovou podstatu podvodu, poněvadž tím byla jen škoda již vzniklá nahrazena. Proto musí býti hodnota prodávaného zboží za účelem srovnání s požadovanými cenami zjištěna již objektivně, než se přistoupí k úsudkům o úmyslu obžalovaných na poškození kupitelů, jejíž zjištění při zločinu podvodu jest nezbytně nutné. Při tom bude též zjistiti, zda si byli obžalovaní vědomi méněcennosti zboží, ježto vědomí, že zboží jest paděláno, nestačí o sobě pro skutkovou podstatu podvodu. Teprve pak bude lze usuzovati o úmyslu obžalovaných způsobiti škodu a to převyšující 200 Kč, což jest rozhodné pro zločinnou.kvalifikaci. I v tom směru uspokojuje se nalézací soud zjištěními velmi kusými a nesprávnými, bera pouze u některých kupitelů jako škodu prostě celou cenu, za kterou všechno zboží nakoupili, ač přece mělo určitou hodnotu. Poněvadž tedy nejsou zjištěny skutečnosti ke správnému upotřebení zákona v uvedených směrech potřebné, bylo zmateční stížnosti vyhověti, aniž bylo třeba obírati se jejími dalšími vývody, a zrušiti rozsudek, pokud jde o podvod spáchaný oběma obžalovanými prodejem a nabízením ku prodeji falešného aspirinu a pyramidonu na kupujících těchto preparátů, při čemž bude nalézacímu soudu přihlížeti i k tomu, že o uvedení v omyl může býti řeči jen u těch kupitelů, kteří preparáty koupili v domnění, že jde o pravé výrobky firmy I. G. Farbenindustrie. Rozsudek neuvádí též důvodů pro výrok ve výroku obsažený, že i nezjištění zákazníci kupitelů aspirinu a pyramidonu měli na svém majetku utrpěti škodu. V tomto směru bude nalézacímu soudu při novém rozhodování bedlivě uvažovali o tom, pokud se obžalovaným může přičítati úmysl směřující ku případnému poškození těchto zákazníků tím, že jim, snad kupitelé sami prodávali ony výrobky za ceny nepřiměřené skutečné hodnotě preparátů. Ohledně zločinu podvodu bylo proto zmatečním stížnostem z uvedených důvodů vyhověli a uznali právem, jak se stalo.
Podle § 290 tr. ř. bylo postupovati ohledně výroku, že na místo peněžité pokuty po 500 Kč dohromady 1000 Kč obžalovaným uložené nastoupí, nebude-li zaplacena, vězení 14 dnů. Tato pokuta má povahu odškodnění za škodu činem způsobenou, jejíž vydobytí jest podle § 373 tr. ř. ponecháno poškozené, není to tedy peněžitý trest ve smyslu § 240 a) tr. zák., za který by bylo vyměřiti náhradní trest vězení.

Citace:

č. 3119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 230-233.