Čís. 3142.

Paběrkování na cizím poli (na Moravě) neopodstatňuje, byť i šlo o odcizení polních plodin v ceně přes 50 Kč, nutně skutkovou podstatu krádeže, nýbrž jde o polní pych, leč by si majitel pozemku sám vyhradil zužitkování polních plodin na pozemku po sklizni úrody zbylých a pachateli byla tato okolnost známa.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1928, Zm II 468/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 10. října 1927, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II a), 175 II a), 176 II a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil zemskému, trestnímu sondu v Brně, by ji znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 4 a 5 a 9 a) tr. ř. Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. namítá, že rozsudek odsuzující obžalovanou pro zločin krádeže podle §§ 171, 174 II a), 175 II a) a 176 II a) tr. zák. je právně pochybený proto, že v jednání obžalované, jež záleželo v tom, že sbírala na cizím poli po sklizni úrody bez povolení majitele pozemku — pokud se týče jeho zástupce — zbylé tam polní plodiny (cibuli), lze spatřovati toliko polní pych, jejž trestá příslušný úřad správní, nikoli však trestný čin náležející před soud. Názoru, že paběrkování na cizím poli bez svolení majitele pozemku jest vždy jen polním pychem, nelze přisvědčiti. Naproti tomu sluší souhlasiti s tím, že paběrkováni na cizím poli neopodstatňuje, byť i šlo o odcizení polních plodin v ceně přes 50 Kč, nutně skutkovou podstatu krádeže ve smyslu obecného trestního zákona, nýbrž že může tvořili po případě i jen polní pych, jejž trestati je povolán příslušný úřad správní. Vyhradil-li si majitel pozemku sám zužitkování polních plodin na pozemku po sklizni úrody zbylých, spadá, ovšem paběrkování osobou, jíž je tato okolnost známa a jež nemá povolení majitele pozemku k paběrkování, pod hledisko krádeže, nejde-li o sbírání a přivlastnění si množství zcela nepatrného. Není-li tu však těchto okolností, nelze kvalifikovati paběrkování na cizím poli na Moravě jako krádež podle obecného trestního zákona ani tenkráte, dělo-li se beze svolení majitele pozemku a ve větším rozsahu, nýbrž sluší spatřovati v něm toliko polní pych podle moravského zemského zákona ze dne 13. ledna 1874, čís. 12 z. zák. z roku 1875, jenž v § 11 ustanovuje: »Paběrkování v zahradách, ovocných sadech, vinohradech nebo na rolích a lukách je za noční doby bezpodmínečně zapovězeno, jinak však je jen s povolením dotyčného majitele pozemku dovoleno.« Vyšetřování a trestání polního pychu náleží však podle moravského zemského zákona ze dne 22. dubna 1894, čís. 51 z. zák., obecnímu představenému obce, v jejíž obvodu byl polní pych spáchám V souzeném případě spokojuje se rozsudek, jenž, jak vychází na jevo z druhého odstavce rozhodovacích důvodů, béře za zjištěno, že čin byl spáchán po sklizni cibule, zjištěním, že obžalovaná nasbírala a přisvojila si na poli patřícím velkostatku v L. ve více útocích 130 kg cibule v úhrnné ceně 104 Kč, ač neměla k tomu povolení správy velkostatku. Naproti tomu nezabývá se rozsudek, jenž— mimochodem řečeno — v rozhodovacích důvodech neuvádí skutečností opodstatňujících kvalifikaci zločinu krádeže podle §§ 174 II a) a 176 II a) tr. zák. shora naznačenými okolnostmi, jež jsou rozhodné pro kvalifikaci nedovoleného paběrkování na cizím poli jako krádeže na rozdíl od pouhého polního pychu, zda vyhradil si majitel pozemku zužitkování cibule po sklizni zbylé a zda byla tato okolnost obžalované známa (viz též rozh. č. 549 sb. n. s.). Poněvadž jest rozsudek z posléz uvedeného důvodu stižen zmatkem, podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a poněvadž nelze pro nedostatek potřebných skutkových zjištění vyhnouti se nařízení nového hlavního líčení, takže zrušovací soud nemůže ve věci samé rozhodnouti, bylo za souhlasu generální prokuratury zmateční stížnosti podle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878, již při neveřejné poradě vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice k opětnému projednání a rozhodnutí, aniž bylo třeba obírati se formálními důvody zmatečnosti stížností uplatňovanými.

Citace:

č. 3142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 271-272.