Čís. 3113.

Porušení předpisu § 151 čís. 3 tr. ř. výslechem slabomyslné osoby není zmatkem čís. 4 § 344 tr. ř., doznal-li obžalovaný čin (§ 127 tr. zák.).
Pojem »bezvědomí« je v § 127 tr. zák. postaven na roveň pojmu »bezbrannosti«; mimomanželská soulož s osobou ženskou, která jest v tom neb onom stavu, jest podrobena témuž zákonnému trestu.
(Rozh. ze dne 12. března 1928, Zm II 2/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného proti rozsudku porotního soudu v Olomouci ze dne 27. října 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilného smilstva podle § 127 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnosti dlužno přisvědčiti, pokud, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 4 § 344 tr. ř., namítá, že Eliška Z-ová neměla býti vzhledem k předpisu § 151 čís. 3 tr. ř. vůbec slyšena jako svědkyně. Bylať již v četnickém oznámení a jemu připojeném lékařském vysvědčení jakož i svým otcem, svědkem Martinem Z-em, označena jako osoba slabomyslná, duševně zcela zaostalá, naprosto nechápavá, duševně naprosto degenerovaná a také podle posudku soudních znalců lékařů, jimiž byla vyšetřována za přípravného řízení, jde o osobu duševně zaostalou, slabomyslnou. Ke hlavnímu přelíčení dostavila se podle záznamu v jednacím protokole, jsouc slabomyslná, v průvodu svého otce a jeho pomocí učinila také podle dalšího záznamu údaje ve smyslu § 166 (248) tr. ř.; ve věci samé pak vypovídala jako v řízení přípravném a připojila také některé dodatky, nejsouc však, jak se v protokole dále uvádí, schopna souvislé výpovědi. Také v protokole o jejím výslechu v řízení přípravném je o ní poznamenáno, že souvislých odpovědí nedává, složitějších pojmů vůbec nechápe, že veškeré dotazy zodpovídá velmi obtížně a musí na vše býti tázána několikráte; že hledí strnule a bez zájmu k zemi, že není s to vyjádřiti své myšlenky ve větách a činí dojem dívky duševně omezené. Všechny tyto zjevy mohly a měly porotnímu soudu dáti bezpečně poznati, že Eliška Z-ová je osobou pro svůj duševní stav nezpůsobilou vypověděti pravdu, takže podle § 151 čís. 3 tr. ř. nesmí býti pod zmatečnosti slyšena jako svědkyně. Než přes to nelze zmateční stížnosti přiznati úspěch. Neboť podle předposledního odstavce § 344 tr. ř. nemohou důvody zmatečnosti, uvedené tam pod čís. 3—6. býti uplatňovány ve prospěch obžalovaného, je-li nepochybně zjevno, že porušení formy nemohlo na rozhodnutí působiti způsobem obžalovanému nepříznivým. V souzeném případě nedoznal obžalovaný porušením předpisu § 151 čís. 3 tr. ř. žádné újmy; vždyť sám skutky, kladené mu za vinu, doznal jak četnictvu tak při svých soudních výsleších; přiznal, že souložil s Eliškou Z-ovou počínaje podzimem roku 1925 opětně, podle svého údaje u hlavního přelíčení asi 27 krátě. Z počátku sice tvrdil, že ji za slabomyslnou nepovažuje, při hlavním přelíčení však prohlásil výslovně, že věděl, že je slabomyslná a že mu bylo také známo, že se »to« s takovou osobou, požívající zvláštní ochrany zákona, dělati nesmí. Obžalovaný doznal tedy, že si byl vědom významu a dosahu, ba trestnosti svého jednání. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení stížnosti, že se výrok porotců a rozsudek zakládaly buď vůbec nebo hlavně na svědecké výpovědi Elišky Z-ové, že tedy v souzeném případě nebylo lze použiti ustanovení předposledního odstavce § 344 tr. ř.
V zásadě je stížnost v právu také, pokud, rozlišujíc při provádění důvodů zmatečnosti čís. 6 a 7. § 344 tr. ř. mezi zákonnými pojmy (§ 127 tr. zák.) »bezbrannosti« jako naprosté (fysické) nezpůsobilosti klásti odpor, a »bezvědomí« jakožto naprosté nezpůsobilosti ke vnímání zevních příběhů, dovozuje, že v souzeném případě, v němž přicházela v úvahu mimomanželská soulož s osobou, která byla bez přičinění pachatelova bez sebe (v bezvědomí), — neměla býti na obžalovaného vznesena obžaloba pro souložení s Eliškou Z-ovou jako s osobou bezbrannou. Věcně však dlužno námitku stížnosti označiti jako bezpodstatnou. Zjev posléze zmíněný dochází vysvětlení v důvodech obžalovacího spisu, v nichž se uvádí, že lékaři (znalci) prohlásili řečenou za osobu slabomyslnou a duševně bezbrannou. Také soudní znalci lékaři, slyšení při hlavním přelíčení, uvedli ve svém posudku, že je Eliška Z-ová duševně bezbrannou ve smyslu § 127 tr. zák., když byli bezprostředně před tím prohlásili, že je duševně značně slabomyslná, byť ne úplně blbá, v zápětí pak se podrobněji vyslovili v ten rozum, že tu jde o těžkou slabomyslnost, že řečená nezná mravních a právních představ, že žije životem animálním a že byla při činech na ní páchaných zbavena rozumu a vůle. Že by tyto zjevy, zjištěné soudními znalci, naplňovaly zákonného pojmu bezvědomí, stížnost nepopírá, naopak výslovně to tvrdí. Pojem ten je však v § 127 tr. zák. postaven v každém ohledu úplně na roveň tamtéž se vyskytujícímu pojmu bezbrannosti, zejména je mimomanželská soulož s osobou ženskou, která jest v tom neb onom stavu, podrobeno témuž zákonnému trestu tak, že stěžovatel nebyl tím, když porotní soud dal porotcům hlavní otázku ve smyslu obžaloby, postaven v žádném směru hůře než, kdyby byla porotcům dána otázka na stav bezvědomí nebo dokonce alternativně na bezbrannost nebo bezvědomí, což zmateční stížnost označuje výslovně jako postup prý nejsprávnější (předposlední odstavec § 344 tr. ř.). Formulováním hlavní otázky ve smyslu obžaloby bylo úplně vyhověno předpisu § 318 tr. ř. a ve zmateční stížnosti není vůbec uvedeno, tím méně pak dolíčeno, který z předpisů §§ 318-323 tr. ř. byl postupem porotního soudu hlavní otázkou porušen. Že za vylíčeného stavu věci může býti tím méně důvodně vytýkáno porušení předpisu § 267 tr. ř., je na bíledni. Také důvody zmatečnosti čís. 6 a 7. § 344 tr. ř. uplatňuje tudíž stížnost zřejmě neprávem. Tím však padá též důvod zmatečnosti podle čís. 8 § 344 tr. ř., nehledíc ani k tomu, že právní poučení, nebyvší podle záporného v tom směru protokolu o hlavním přelíčení protokolováno, nepřipouští ani možnosti přezkoumání zrušovacím soudem.

Citace:

č. 3113. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 216-218.