«32
Čís. 65 dis.
Jde jen o porušení cti a vážnosti stavu, nikoliv též povinností povolání, podezříval-li advokát křivě svého koncipienta z nesprávného činu (zpronevěry), neposkytl mu náležité možnosti, by se z podezření očistil a okamžitě ho před personálem propustil, z čehož musel také kancelářský personál nabýti dojmu, že se onen nesprávného činu dopustil.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1928, Ds I 9/28.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a advokátních kandidátů vyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 23. ledna 1928, jímž byl uznán vinným přečiny porušeni povinností povolání a poškození cti a vážnosti stavu potud, že z kárného výroku vyloučil větu, podle níž byl obviněný uznán vinným přečinem porušení povinností povolání. Jinak mu nevyhověl.
Důvody:
Nejvyšší soud nemá proto pochybnosti, že skutkový základ napadeného nálezu je správný. Stejně neshledává, že jej kárná rada mylně posoudila po stránce právní. Z okolností, jež napadený nález má za prokázané a jež shrnuje ve dvou prvních statích předposledního svého listu, plyne zcela jasně, že odvolatel svého koncipienta Dr. B-a — objektivně, totiž bez dostatečného věcného důvodu, a subjektivně, totiž bez vlast¬ ního přesvědčení o jeho provinění — křivě podezříval z nesprávného činu, zpronevěry 200 Kč, že mu neposkytl náležité možnosti, by se z podezření očistil a okamžitě ho před personálem propustil, z čehož také kancelářský personál musel nabýti dojmu, že se kandidát dopustil ne¬ správného činu. Tím je odsuzující nález — pokud jde o porušení cti a vážnosti stavu — s dostatek opodstatněn a nemá rozhodujícího významu, zda odvolatel byl oprávněn Dr. B-a pro jeho tvrzenou hrubou nedbalost, jíž prý zavinil ztrátu pohřešených 200 Kč, ihned propustiti ze služby, a zda Dr. B-em žádané scelení odepřel, by tím prý nevzbudil ještě větší rozruch a podezřívání. Není proto třeba k těmto vývodům odvolatele při právním rozboru věci přihlížeti. Skutkový děj, jak byl kárným řízením zjištěn, opodstatňuje zřejmě podstatu kárného poklesku proti cti a vážnosti stavu. Avšak jest jí zároveň také úplně vyčerpán, neboť nezbývá v něm prvků, pro které by bylo lze v něm také ještě shledati poklesek proti povinnostem povolání. Konec konců kotví souzený poklesek sice také v úředním postavení nebo povolání odvolatele jako advokáta a je proto — v jakémsi širším smyslu — sice též porušením jeho povinností, plynoucích z jeho povolání. Avšak právě proto je tento vztah kárným pokleskem, neboť bez tohoto vztahu — v jiném, méně povzneseném povolání — by nebyl vůbec pokleskem kárným, protože by nebylo lze o něm ani říci, že se příčí cti a vážnosti stavu. Nějaké další prohřešení proti jiným než proti těmto stavovským zájmům v něm tudíž spatřovati nelze.