Čís. 3347.

Podstatou dokonaného zločinu násilného smilstva podle § 125 tr. zák. jest, že pachatel osobu ženskou skutečně vykonaným násilím přemoženou zneužije k mimomanželské souloži; vyhledává se pohlavní spojení (conjunctio membrorum) odpovídající pojmu pravidelné soulože.
Hájí-li se pachatel tím, že následkem fysické nemožnosti k souloží nedošlo, jest dáti porotcům eventuální otázku na pokus, násilného smilstva (§ 320 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 13. prosince 1928, Zm I 685/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského trestního jako porotního soudu v Praze ze dne 18. září 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem násilného smilstva podle § 125 tr. zák. a přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák., pokud byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem, násilného smilstva ve smyslu § 125 tr. zák.; výrok porotců, týkající se první a druhé otázky hlavní a první a druhé otázky dodatkové a odsuzující část rozsudku na něm spočívající zrušil, a to rozsudek ve výroku o vině, jakož i o trestu a o výrocích s tím souvisejících a věc odkázal v rozsahu zrušení do příštího zasedání soudu porotního při zemském trestním soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 6 § 344 tr. ř. vytýká odsuzujícímu výroku pro zločin dokonaného násilného smilstva porušení předpisu § 320 tr. ř., poněvadž porotcům nebyla dána otázka eventuální na pokus zločinu násilného smilstva, hledíc k obhajobě obžalovaných, že k souloži vůbec nedošlo. Skutečně vychází z protokolu o porotním hlavním přelíčení najevo, že se obhajoba obou obžalovaných tímto směrem nesla. Podle zápisu udal obžalovaný František F., že neměl úd stopořený, že ležel na Ludmile P-ové asi 10 minut, že však přirození jeho nevniklo do jejího; že též semeno mu nevyteklo, a že, když nemohl nic udělati, spoluobžalovaný Josef T. mu řekl, aby šel pryč, načež tento na ni vlezl sám«; a Josef T. zase udává, že na to vytáhl svůj stopořený úd, leč sotva si na P-ovou lehl, již mu vyteklo semeno, že pyj do ní nestrčil, že se do ní nedostal a o to se ani nepokoušel. Oběma obžalovanými byly tedy tvrzeny skutečnosti, které, kdyby byly pravdivými, podmiňovaly by jiné právní posouzení činu, z něhož byli viněni. Podstatou dokonaného zločinu násilného smilstva podle § 125 tr. zák., jímž byli obžalovaní uznáni vinnými, jest, že pachatel osobu ženskou skutečně vykonaným násilím přemoženou zneužije k mimomanželské souloži; vyhledává se tedy k tomuto činu pohlavní spojení (conjunctio membrorum) odpovídající pojmu pravidelné soulože; právě tuto podstatnou složku dokonaného zločinu násilného smilstva však obžalovaní popírají a mohli by uznáni býti vinnými jen pro pokus tohoto zločinu, kdyby bylo pravdivé jejich tvrzení, že následkem fysické nemožnosti, rovnající se překážce nemohoucnosti, k souloži s Ludmilou P-ovou vůbec nedošlo. Povinností porotního soudu proto bylo, by podle předpisu prvního odstavce § 320 tr. ř. příslušnou eventuelní otázkou na pokus násilného smilstva dal porotcům příležitost, zkoumati věc i s tohoto obžalovanými tvrzeného hlediska, ježto se tak nestalo, bylo zmateční stížnosti obou obžalovaných vyhověli, za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu výrok porotců ohledně I. a II. hlavní otázky, jakož i ohledně I. a II. otázky dodatkové, jakož i na tomto výroku se zakládající rozsudek v části odsuzující oba stěžovatele pro zločin dokonaného zločinu násilného smilstva, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících zrušiti jako zmatečný již v zasedání neveřejném a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, maje při tom zření k výroku o přestupku podle § 516 tr. zák., v platnosti ponechaném.

Citace:

č. 3347. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 798-799.