Čís. 3174.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
Prvním úkolem kmetského soudu jest, by zjistil obsah, smysl a dosah obžalobou pozastaveného tiskového projevu, při čemž rozhoduje způsob, jakými pojímá nepředpojatý čtenář při rozumném výkladu obsah projevu a jeho smysl.
Stíhacím úkonem přerušujícím promlčení podle § 531 tr. zák. jest obsílka ku smírnému jednání podle § 8 (2), nikoliv výzva k pojmenování původce podle § 8 (1) tisk. nov.
(Rozh. ze dne 10. května 1928, Zm II 265/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 20. dubna 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zanedbání povinné péče ve smyslu § 6 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji tříčlenným senátem podle § 28 čís. 2 tiskové novely znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 4, 5, 9 a) a b) § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Prvním úkolem kmetského soudu při souzení případu proti bezpečnosti cti jest, by zjistil obsah, smysl a dosah obžalobou pozastaveného tiskového projevu. Toto zjištěni musí se díti způsobem trestním řádem předepsaným; nestačí tudíž snad v rozsudku projeviti prostě názor, co jest obsahem, smyslem a dosahem pozastaveného článku, nýbrž nutno i způsobem § 270 čís. 5 a § 281 čís. 5 tr. ř. vytčeným uvésti v rozsudku důvody, z nichž soud dospěl ku svému přesvědčení o tomto obsahu, smyslu a dosahu článku. Při této skutkově zjišťovací činnosti jest se soudu nalézacímu říditi pravidlem, že při zkoumání obsahu, smyslu a dosahu tiskového článku s hlediska dvanácté hlavy trestního zákona rozhodným bude způsob, jak pojímá nepředpojatý čtenář při rozumném výkladu obsah článku a jeho smysl. Všem těmto zásadám se příčí napadený rozsudek, jenž vychází z předpokladu, že jest obsahem článku viněn soukromý obžalobce, »že byl za války »Rakušákem« a jsa »hyperloyalním« jako profesor svého žáka, ač nemusel, přece udal, ho denuncoval, že urážel veličenstvo, a že má na svědomí toho žáka pro tento čin, a že žalobce, ten bývalý Rakušák, je nyní vůdcem fašistů«. Vše to pokládá soud za obsah článku a na tomto podkladě dospívá pak k svému odsuzujícímu výroku. Leč soud neuvádí důvodů, z nichž dospěl ke shora uvedenému závěru o »obsahu, smyslu a dosahu« článku nelze z rozsudku vůbec seznati, v kterých větách, nebo výrazech článku vidí obsaženy výtky onoho rázu a významu, jak je má za prokázány, a nelze dále ani seznati, jakými úvahami byl veden při svém závěru, že je obsahem a smyslem článku skutečně to, co se v rozsudku uvádí, a jest následkem toho i nekontrolovatelno, zda též vycházel při zkoumání obsahu článku s hlediska shora vytčeného, totiž s hlediska nepředpojatého čtenáře. Jest proto dáti za pravdu zmateční stížnosti obžalovaného, pokud vytýká ve shora naznačeném směru rozsudku vadu nedostatku důvodů podle čís. 5 § 281 tr. ř. Vratkostí tohoto primerního předpokladu padá celý rozsudek; bylo jej proto zrušiti v celém rozsahu jako zmatečný a věc, ježto scházejí potřebná skutková zjištění, vrátiti za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu již v zasedání neveřejném soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl a to, jelikož tu jde toliko o přestupek podle § 6 tiskové novely, před tříčlenným senátem podle § 28 (2) tisk. nov. K dalším námitkám zmateční stížnosti nutno s ohledem na toto zrušení rozsudku připomenouti pouze toto: O nutnosti důkazu výslechem svědka N-ého a obsahem trestních spisů okresního soudu na Král. Vinohradech nelze se vyjádřiti v nynějším období řízení, kde vůbec není zjištěno, jaký jest obsah a smysl článku a zda tento obsah naplňuje výtku s hlediska XII. hlavy trestního zákona závadnou; bude naopak na soudě nalézacím, by o tom případně rozhodl při novém hlavním přelíčení. Stejně by bylo po případě uvarovali se nalézacímu soudu nedostatku, objevujícího se ve zrušeném rozsudku, pokud vychází z předpokladu jaksi samozřejmého, že soukromý obžalobce plnil svou povinnost jako učitel, oznámiv ředitelství ústavu čin žákův, podléhající školskému kárnému řízení, aniž by blíže uvedl buď konkrétní předpis nebo vůbec důvod, z něhož tuto povinnost vyvozuje. Pokud se týče stížností nadhozené otázky důkazu pravděpodobnosti podle § 4 tiskové novely, není vůbec možno se o ní vyjádřiti, dokud není zjištěn primérní předpoklad — smysl zprávy.
Naproti tomu nutno upozorniti z moci úřední (§ 290 tr. ř.) na jinou závažnou okolnost: Trestný čin byl spáchán dne 1. června 1926; ježto tu přichází v úvahu toliko přestupek zanedbání povinné péče a to, alespoň podle dosavadního stavu věci, trestný podle druhé sazby odstavce 3 a) § 6 tiskové novely, činí lhůta promlčecí tři měsíce; během této lhůty nebyl proti obviněnému, jak alespoň podle obsahu spisů nutno předpokládati, předsevzat žádný stihací úkon, přerušující objektivní promlčení podle § 531 tr. zák. Jediné, co soud do 1. září 1926 podnikl, bylo, že dal dne 24. srpna 1926 obviněnému doručiti usnesení, jímž byl obviněný vyzván, by pojmenoval původce neb pisatele závadného článku a oznámil adresu majitele a vydavatele periodického časopisu. Tento úkon není stíhacím úkonem přerušujícím promlčení ve smyslu § 531 tr. zák., neboť, jako úkony přerušující promlčení jsou v zákoně (§§ 227 a 531 tr. zák.) příkladmo uvedeny, že »byla vydána obsílka na pachatele jako obviněného; rozkaz postavovací; zatýkací; že vyneseno bylo usnesení, že se proti němu má počíti vyšetřování; že byl jako obviněný vyslýchán neb zatčen, anebo honěním nebo listy zatýkacími stíhán; těmto úkonům je veskrze společné, že jsou stíhacím aktem soudním proti určitému pachateli pro určitý skutek. Těmto úkonům bylo pak na roveň postaveno — specielně pro obor tiskových urážek — obeslání obviněného k smírnému jednání podle § 8 tisk. nov., poněvadž i toto obeslání je stíhacím aktem, předsevzatým proti určitému jednotlivci pro určitý skutek za. tím účelem, by soud zjednal průchod porušenému zákonu proti určitému vinníku (rozhodnutí sb. n. s. čís. 2438); neboť staví se tu obviněný před volbu, buď by poskytl uraženému zadostiučinění, anebo že bude tato satisfakce zjednána soudem provedením dalšího trestního řízení proti obviněnému. Takový význam nelze však přičítati výzvě, by zodpovědný redaktor jmenoval původce; vždyť tento úkon nesměřuje k usvědčení zodpovědného redaktora, nýbrž ku zjištění osoby původce, jakožto hlavního vinníka, na jehož stihání má uražený zajisté nejvyšší zájem; zodpovědný redaktor vystupuje při tom tedy jaksi v roli přezvědné osoby, jež následkem svého postavení v novinářském podniku jest v prvé řadě s to, by podala o osobě původce bezpečné vysvětlení; tento vnitřní poměr redaktora k podniku jest důvodem, že se výzva ve smyslu § 8 tisk. nov. řídí na něho; není však účelem této výzvy, by snad byl poměr redaktora k pozastavenému článku zjištěn; lze připustiti, že pak správné a včasné jmenování původce může míti pro redaktora jisté výhody (viz § 5 a § 6 čís. 3 b) tiskové novely) a opačně i újmy (§ 7 nov.); leč ani z toho nelze vyvozovati způsobilost výzvy, býti stíhacím aktem podle § 531 tr. zák., vždyť stanovením těchto následků má býti toliko usnadněn zákonem zamýšlený cíl, zjistiti pravého vinníka, původce. Naproti tomu nelze však tvrditi, jakoby snad účelem výzvy podle § 8 tisk. nov. bylo, zjednati předpoklady pro mírnější nebo přísnější posouzení viny redaktorovy; vždyť tato výzva není vůbec závislou na tom, že zodpovědný redaktor jest pro obsah článku stihán, a mohlo by se případně i ono zjištění původce státi ve formě svědeckého výslechu redaktorova. Bude na soudě nalézacím, by, řídě se těmito pravidly, zkoumal otázku objektivního promlčení, přihlížeje ovšem i k tomu, zdali tu jsou splněny i další v § 531 a)—c) tr. zák. stanovené podmínky.

Citace:

č. 3174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 370-373.