Gustav Cohn: Die Cameralwissenschaft in zwei Jahrhunderten. Zvláštní otisk z publikací král. společnosti nauk v Gottinkách.
Obsahem spisku jest přednáška, kterou Cohn měl ve schůzi Gottinské společnosti nauk. Vychází od dělení věd na přírodní a duchové — starý opak mezi vita activa a vita contemplativa. Předmětem poznání prvých jest příroda, druhých život duševní. Přírodní vědy nejsou co do pořadí přednější, ač ovšem poznatky jimi získané jsou přesnější a exaktnější. Avšak pro život praktický mají vědy duchové stejně hluboký význam, zejména proto, že předmětem jejich je stát, právo, hospodářství.
Německá kamerální věda vznikla z potřeb praktických. Praktickým smyslem obdařeni byli zejména pruští panovníci, kteří dali podnět ku zřízení kameralistických stolic na pruských universitách (král Bedřich Vilém I. žádal na příklad od berlínské akademie dobrozdání o zařízení kamen, šití košil, zlepšení malty, falšování vína atd.). S tohoto hlediska sluší posuzovati založení stolic kameralistiky na universitách v Halle a Frankfurtě n. O. Prvním profesorem nové discipliny byl v Halle dřívější vojenský a domenialní rada Šimon Petr Gasser, jenž vydal r. 1729 učebnici »Einleitung zu den ökonomischen, politischen und Cameralwissenschaften,« věnovanou králi »dem grossen Oeconomus und noch grösseren Soldaten«. První profesor frankfurtský Justus Krištof Dithmar vydal nejen učebnici v několika vydáních, nýbrž založil též odborný časopis »Oekonomische Fama«. Jsou tam úvahy o poměrech hospodářských, policejních a kamerálních před potopou světa a po ní, o tkalcovské škole pro šlechtické slečny, o pěstování bramborů atd. Stejného rázu byl časopis »Leipziger Sammlungen von wirtschaftlichen, Policey-, Cammer- und Finanz Sachen« založený 1742 Jiřím Jindřichem Zinckem. Obor jeho byl co nejširší; zahrnoval i medicinu, porodnictví a prostředky proti kuřím okám.
K vyšší úrovni povznesl kameralistiku Jan Jindřich Bohuchval Justi, jenž podléhal již vlivu francouzských filosofů osmnáctého století. To bylo patrno na formě, stylu a jazyku. Ještě mocnější vliv na vývoj německé kameralistiky vykonával Adam Smith. Jeho epochální dílo o »Blahobytu národů« bylo krátce po svém vyjití a pak několikrát po sobě přeloženo do němčiny a stalo se nevyčerpatelnou studnicí německých jeho epigonů. Tím nastalo zajímavé křížení nového učení Smithova se starými tradicemi kameralistickými. Charakteristické jest zejména stálé míšeni živlů národohospodářských s technologickými, což požadavkům přísně vědeckým nikterak nebylo ku prospěchu.
Počátkem devatenáctého století přibyly k starým stolicím kameralistiky nové v Heidelberku a Tubinkách, a byly rozšířeny na úplné hospodářsko-kameralistické fakulty. Kameralistická věda sama ovívána byla duchem nového století a nových ideí. Byly ty zejména přírodní vědy mezi tím k znamenité výši vyspělé a s druhé strany opět historická škola právovědecká, jež vykonávaly blahodárný vliv na vývoj kameralistiky a její vědecké prohloubení. Účel vědy pošinut byl z cílů ryze praktických na pole theoretické, poznání pravdy samo o sobě stalo se předním účelem badatelským. Tím samým byla nutna ovšem dělba jednotlivých disciplin až dosud neorganních a jen z praktických důvodů v kameralistice soustředěných, zejména oddělení věd právních od národohospodářských a technologických atd., i okleštění vědy od různých pouček a regulí, jimž název samostatných věd vůbec nepřísluší. Další pokrok v tomto směru jest úkolem budoucnosti. Věda nesmí býti zbavena svého ryze poznatkového rázu a nesmí klesnouti na služku zájmů politických a třídních. Avšak svobodu učení hájiti třeba nejen směrem nahoru, nýbrž i směrem dolů, a obrana proti těmto útokům z dola při dnešním sdemokratisování společnosti jest snad ještě nutnější a žádoucnější.
C. H.