Č. 2039.

Státní občanství. — Domovské právo (Slovensko): 1. Udělení státního občanství podle § 9 zák. č. 236/20 jest dáno do volné úvahy úřadu. — 2. Ministr pro Slov. jest oprávněn zrušiti z moci dozorčí usnesení obecního výboru, kterým bylo cizinci bezvýminečně propůjčeno právo domovské.
(Nález ze. dne 3. března 1923 č. 3536.)
Věc: Štěpán G. v Lipt. Sv. Mikuláši proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministr pro Slov. rozhodnutím ze dne 9. června 1922 nevyhověl žádosti st-lově za přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb., zrušil současně z moci úřední usnesení obecního výboru v Lipt. Sv. Mikuláši ze dne 4. června 1921, jímž bylo uznáno, že st-l nabyl ve smyslu § 10 zák. čl. 22 z r. 1886 domovského práva v Lipt. Sv. Mikuláši, jako protizákonné a nařídil, aby byl st-l vymazán ze seznamu příslušníků uvedené obce.
Stížnost podanou na toto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Podle § 9 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. určí úřad nařízením osobám, které nabyly domovského práva uvedeného v § 1, odst. 1 teprve po 1. lednu 1910 a příslušely před tím právem domovským do některé obce ležící v území bývalé říše rakousko-uherské mimo území nynější republiky čsl., propadnou lhůtou, do níž mohou podati žádosti za přiznání čsl. státního občanství. Lhůta ta byla určena nařízením vlády z 30. října 1920 č. 601 sb., jež ve svém čl. 2 stanoví, že úřady rozhodují o žádostech podle § 9 ústav. zákona podle volného uvážení. Ani v ústavním zákoně, ani v uvedeném vládním nařízení není však pro tuto volnou úvahu dána úřadu nižádná direktiva, z níž by bylo lze odvozovati subjektivní právo na přiznání čsl. státního občanství.
St-l domáhal se v řízení správním výslovně jen přiznání čsl. státního občanství podle § 9 uved. zákona ústavního, udávaje a domovským listem vydaným mu obcí L. S. M. dne 2. července 1921 prokazuje, že nabyl v obci té domovského práva teprve dne 1. ledna 1915. Neshledal-li za tohoto stavu věci ministr pro Slov. vhodným, aby přiznal st-li státní občanství čsl., nelze v rozhodnutí tom spatřovati poškození st-le v jeho právech subjektivních. Nenabyl-li však st-l státního občanství čsl., sluší k němu hleděti jako k cizozemci, jemuž obec nemohla domovské právo bezvýminečně propůjčiti, nýbrž jemuž mohla ve smyslu 2. odst. § 16 zák. čl. 5 z roku 1903 přijetí ve svůj svazek jen přislíbiti nebo sice poskytnouti, to však jen na případ, že nabude státního občanství čsl. Přiznala-li tedy obec jmenovaná st-li domovské právo bezvýminečně, nebylo ono usnesení obecního výboru po právu.
Pak byl však ministr pro Slov. oprávněn mocí svého úřadu dozorčího usnesení to zrušiti již z tohoto důvodu a netřeba se nss-u zabývati ani spornou otázkou, vyhověl-li nebo nevyhověl-li st-l ostatním podmínkám k nabytí práva domovského.
Jest tedy stížnost neodůvodněna a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2039. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 654-655.