Č. 1986.Živnostenské právo: Maje rozhodnouti o udělení koncese k živnosti hostinské jest úřad vázán předpisy práva veřejného a volným posuzováním a hodnocením zjištěných skutečností, nikoli však osobním interesem uchazečovým. (Nález ze dne 19. února 1923 č. 10342/22.)Věc: Jan H. v P. proti zemské politické správě v Praze stran odepření koncese k živnosti hostinské. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l uzavřel dne 1. srpna 1917 s Gustavem a Karolínou V., majiteli domu čp. — v Praze, smlouvu, dle níž najal hostinské a kavárenské místnosti v domě tom ode dne 1. srpna 1917 do 1. srpna 1923; při tom bylo umluveno, že Gustav V., který měl koncesi hostinskou pro tyto místnosti, dá st-le nebo jeho manželku Augustu H. schváliti pro živnost tu jako pachtýře, nebo že provozování své koncese v tomto domě odhlásí. Augusta H. byla jako pachtýřka zmíněné koncese živnostenským úřadem schválena jen po tu dobu, pokud Gustav V. bude konati vojenskou povinnost. Když pak šlo o další schválení Augusty H. za náměstkyni, prohlásil v březnu 1920 Gustav V., že chce svou živnost zase provozovati osobně, což magistrátem bylo vzato na vědomí, a Augusta H. náměstkyní schválena nebyla. Stížnosti její byly zamítnuty, a taktéž stížnost její podaná k nss-u. Gustav V. byl v civilním sporu pravoplatně odsouzen k tomu, aby Augustu H. dal schváliti jako pachtýřku ve své živnosti neb aby odhlásil provozování své koncese v domě čp. —. Gustav V. následkem rozsudku učinil u magistrátu podání, ve kterém žádal za schválení Augusty H. za nástupkyni, ale současně prohlásil, že jest ochoten živnost vésti sám. Na vyplnění rozsudečné povinnosti byla na Gustava V. vedena exekuce, kteréž on odporoval oposiční žalobou, ale žaloba ta taktéž byla pravoplatně zamítnuta z toho důvodu, že se Gustav V. nevzdal své koncese, aby mohla býti pro uvedený čas (do 1. srpna 1923) vykonávána Augustou H. Když na to Jan H. žádal sám o udělení koncese hostinské a výčepnické pro dům čp. — v P. neb aby koncese Gustava V. pro neprovozování prohlášena byla za zaniklou, byla žádost ta rozhodnutím magistrátu ze dne 13. dubna 1922 č. — zamítnuta z důvodu, »že se v domě tom nalézá dosud platná koncese Gustava V., který ji chce osobně provozovati, jí se nevzdal a vzdáti nemíní. Z téhož důvodu byla zamítnuta žádost Augusty H. za přeložení její koncese hostinské z domu čp. — do domu čp. —«. Pokud jde o žádost st-le, aby koncese hostinská Gustava V. pro neprovozování prohlášena byla za zaniklou, nebylo žádosti té vyhověno proto, že tu jde o právo dohlédací, na jehož výkon strana nemá právního nároku, jednak není zde podmínek, aby se ho použilo s ohledem na mimořádné poměry válečné, pro kteréž osobně Gustav V. živnost provozovati nemohl, a s ohledem na projevenou jeho vůli živnost tu osobně provozovati, jakmile odpadnou faktické a právní překážky, zakládající se v civilním poměru. Okolnost, že se st-l vzdá po 1. srpnu 1923 bezpodmínečně udělené koncese, není takového dosahu, aby k ní úřad živnostenský mohl přihlížeti, a živnostenský řád omezení koncese na určitou dobu nezná. Aby pak koncese udělena byla do 1. srpna 1923, toho nežádá místní potřeba. St-l podal z rozhodnutí toho rozklad, který taktéž byl magistrátem zamítnut. Stížnost st-le zamítla zsp nař. rozhodnutím ze dne 12. května 1922 č. — z důvodů 1. instance a podle § 18 živn. ř. též z toho důvodu, že potřeba obyvatelstva v Praze-II živnosti, o kterou jde, nevyžaduje. Ve stížnosti na nss podané namítá st-l nezákonnost, kterou shledává v tom, že úřad, ač věděl, že Gustav V. koncesi sám provozovati nemůže, poněvadž se jí dobrovolně do 1. srpna 1923 propachtováním místností vzdal, přece vzal na vědomí jeho ohlášení, že koncesi tu chce provozovati osobně. Když tedy Gustav V. sám si znemožnil provozování své koncese, pak prohlášení jeho, že koncesi tu chce provozovati osobně, nemůže brániti tomu, aby koncese na ten čas, pokud ji Gustav V. provozovati nemůže, udělena byla st-li, kterýž naopak zase nejen že má místnosti, v nichž se koncese V-ova provozovala, ale má i exekucí stihatelný nárok proti V., aby se koncese té v jeho prospěch vzdal. Usilování V., aby koncesi mohl provozovati, jest contra bonos mores, jelikož pravoplatnými rozsudky jest V. odsouzen koncese té se vzdáti, a proto úřad živnostenský, jemuž to vše jest známo, nemůže takovéto jednání povýšiti na oprávněný důvod k odepření udělení koncese st-li. Odvodní spis odůvodňuje náhled, že pro úřad rozhodný jsou předpisy veřejného práva a že k právům soukromým a k ujednání stran, jakož i k rozhodnutím soudním lze hleděti jen potud, pokud se tím nečiní újma zájmům veřejným. Koncese má pravidelně provozována býti osobně, když tedy strana koncesi tak provozovati chce, nemůže jí v tom úřadem býti bráněno. Udělení nové koncese st-li bylo by roz- množením dosavadních koncesí; okolnost, že V. dosud koncesi provozovati nemůže, jest nerozhodná, jelikož není vyloučena možnost, že by nemohl provozovati koncesi v jiných místnostech téhož domu. Mimo to jest místní potřeba dosavadními koncesemi dostatek kryta, neboť v J. ulici jsou 2 hostince, na K. náměstí 3 hostince a hotel, v S. třídě jest těchto živností celá řada. Nss založil své rozhodnutí na těchto úvahách: Udělení samostatné koncese st-li odepřel žal. úřad z důvodu, že místní potřeba jest dosavadními koncesemi kryta. Hodnocení skutkových okolností tohoto důvodu se týkajících jest však úplně položeno do volné úvahy úřadu a jsouc skutkovou okolností, vymyká se, pokud merita se týče, posuzování nss-em. Úsudek ten přezkoumati bylo by možno jen s hlediska vad řízení, ale takových vad ani stížnost netvrdí. Úřad 1. stolice a s ním shodně i nadřízený úřad oznámily st-li důvody, z nichž neuznávají za vhodné, aby jemu byla udělena nová koncese za stavu věci, jak se utvářil, a pokud důvody ty spočívají na řádném řízení a se zákonem nejsou v odporu, vymyká se nss-u o nich souditi. Okolnost, že st-l má jisté soukromoprávní nároky, které by mu provozování živnosti umožnily (má najaty vhodné místnosti, dosavadní konsecionář jest povinen koncese se vzdáti), nezakládají ještě povinnost úřadu, aby mu žádanou koncesi udělil, jelikož úřad při svém rozhodování vázán jest předpisy práva veřejného a volným posuzováním a hodnotěním zjištěných skutečností a nikoliv osobním interesem st-le. Když tedy úřad zamítl žádost st-le za udělení samostatné koncese již z všeobecných hledisk § 18 živn. ř., pak není se třeba obírati další otázkou, jakého významu jest fakt, že Gustav V. prohlásil, že koncesi svou chce opět provozovati osobně. Nebylo proto také třeba luštiti otázku, zda úřad vzhledem k předpisům §§ 367 a 12 ex. ř. neměl prohlášení to pokládati za nahrazené platnými rozsudky soudními. Bylo proto nutno stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.