Č. 2246.Mimořádná opatření: Přestupek nedovoleného vývozu čsl. státovek nespočívá již v tom, že osoba cestující do ciziny má sebou částku převyšující dovolenou míru 500 Kč, třebas osoba ta ještě před prohlídkou na hranicích vykonávanou dobrovolně vydala částku 500 Kč převyšující revidujícímu orgánu. (Nález ze dne 20. dubna 1923 č. 6192).Věc: Dr. Richard E. ve Vídni proti zemskému finančnímu ředitelství v Praze o pokutu a propadnutí 200 Kč pro nedovolený vývoz československých státovek. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: St-li byla uložena pokuta 50 Kč pro nedovolený vývoz 200 Kč, kteréž byly současně prohlášeny za propadlé. Rekurs st-lův zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, sníživ při tom pokutu na 25 Kč. Stížnost do tohoto rozhodnutí shledal nss důvodnou. St-l tvrdil v řízení správním v podstatě toto: Dne 3. ledna 1920 hlásil při jízdě do Vídně v pohraniční stanici Cmuntě revidujícímu orgánu dříve než byla revise konána, že má při sobě 700 Kč a že četl v ranních listech, že cestující do ciziny smějí sebou vzíti 2000 Kč. Na to prohlásil revidující orgán toto- »Nechte těch 200 Kč prozatím zde, zeptám se z opatrnosti u nadřízeného úřadu a budou Vám pak zase od hlavního celního úřadu ve Cmuntu vydány«. St-l byl s návrhem tím srozuměn a složil 200 Kč u řečeného úřadu, které by byl jinak zaslal zpět do Prahy. Když byl pak st-l výměrem jmenovaného celního úřadu z 8. ledna 1920 č. — vyzván, aby za účelem vrácení složené částky 200 Kč zaslal příslušnou stvrzenku, učinil tak sice, částka 200 Kč nebyla mu však vrácena, nýbrž bylo proti němu zavedeno trestní řízení. Správnost tohoto tvrzení zůstala nepopřena. Žal. úřad potvrdil trestní nález 1. stolice z odůvodněním, že trestní čin byl spáchán ipso facto a jeho zmaření se stalo činností dozorčího orgánu. Vzhledem k nepopřeným údajům strany v řízení správním nelze výroku tomuto rozuměti jinak, než že vychází žal. úřad z názoru, že skutková podstata přečinu nedovoleného vývozu čsl. státovek spočívá v tom, že osoba cestující do ciziny má s sebou částku převyšující dovolenou míru 500 Kč, a že účinnou lítost nelze spatřovati v tom, když částka tato byť i před vykonanou úřední prohlídkou dobrovolně vydána příslušnému revidujícímu orgánu. Náhledu tomu nemohl soud přisvědčiti. Než se vykoná úřední revise v poslední pohraniční stanici, může se cestující zajisté dobrovolně rozhodnouti, že částku přes dovolenou míru vůbec nevyveze. Způsob, jakým tento úmysl provede, je dle názoru soudu nerozhodný a nelze proto z okolnosti, že st-l vydal onu částku dobrovolně, před vykonanou revisí úřadu, právem dovozovati, že zmaření činu stalo se zakročením dozorčího orgánu, když dle nepopřeného tvrzení st-le záležela tato činnost pouze v tom, že tento orgán přijal od st-le jen do úschovy oněch 200 Kč, které by byl st-l jinak dle svého tvrzení zaslal zpět do Prahy. Nař. rozhodnutí spočívá tudíž na mylném právním názoru, pročež je bylo zrušiti dle § 7 zák. o ss.