Č. 1832.Pozemková reforma. 1. Provedení doručovacího aktu ohledně oznámení zamýšleného převzetí zabraných nemovitostí přísluší soudu a nemůže proto Nss-em býti přezkoumáváno. — 2. Není vadou, není-li určité vyřízení stát. poz. úřadu podepsáno předsedou neb jeho náměstkem. — 3. Vlastník není legitimován k námitce, že odnětím pozemků bude ohrožen jeho hřebčinec, na jehož udržení má zájem správa vojenská. — 4. Výroky stát. poz. úřadu o náhradě za převzatý majetek vymykají se z kognice Nss-u.(Nález ze dne 11. ledna 1923 č. 229.)Věc: Rudolf W. v B., (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (komisař Dr. Bedřich Dirlam) stran oznámení zamýšleného převzetí zabraných nemovitostí.Výrok: Stížnost se z části odmítá jako nepřípustná, z části se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Výnosem z 29. dubna 1922 požádal stpú okresní soud v Š., aby doručil st-li oznámení, že se stpú rozhodl převzíti ze zabraného pozemkového majetku st-lova nemovitosti zapsané ve vl. č. — poz. knihy obce B. a aby zamyšlené převzetí dal knihovně poznamenati. Zároveň navrhl stpú, aby pro případ, že by soud nemohl dotčené svoje usnesení st-li doručiti, zřídil mu dle § 4 zák. náhr. opatrovníka, jemuž by pak soudní usnesení s oznámením stpú bylo doručeno. Okresní soud v Š. podle návrhu stpú vydal usnesení ze dne 3. května 1922 č. 809, jímž nařídil doručení oznámení stpú st-li s vyzváním, aby se do 30 dnů vyjádřil, zda stran nemovitostí k převzetí určených uplatňuje své právo dle § 11 zábor. zák. Při tom podotknul soud, že zabrání nemovitostí bylo vysloveno již usnesením č. 730/921.Dalším svým usnesením ze dne 1. července 1922 č. 1140 nařídil pak soud, aby zamýšlené převzetí bylo poznamenáno v pozemkové knize.O stížnosti majitele statku podané proti svrchu uvedenému oznámení stpú uvážil Nss takto: Stížnost obrací se především proti usnesením soudním, jimiž okresní soud v Š. vyřídil návrh stpú a vytýká v tom směru, že měl soud dle předpisu zákona doručiti oznámení o zamýšleném převzetí statku do vlastních rukou st-lových a nikoliv ředitelství statku.Dále namítá stížnost, že ve svém prvém usnesení č. 809 opomenul soud naříditi poznámku zamýšleného převzetí, domnívaje se mylně, že stalo se tak již usnesením č. 730, což však neodpovídá skutečnosti, neboť usnesení to týká se nemovitostí jiných. Teprve prý, když přišel soud na tento svůj omyl, nařídil usnesením č. 1140 poznámku zamýšleného převzetí také ve vl. č. — v B.Nss musil obě tyto námitky odmítnouti jako nepřípustné, ježto provedení doručovacího aktu ohledně oznámení zamýšleného převzetí zabraných nemovitostí přísluší dle § 3 zák. náhr. soudu, u něhož oznámení bylo podáno, a soudu přísluší také provedení poznámky zamýšleného převzetí v knihách pozemkových.Stížnost námitkami těmito nebrojí tedy proti opatření stpú samého, nýbrž domáhá se jimi přezkoumání dalšího provedení tohoto opatření soudem, kterážto okolnost vylučuje, aby Nss o nich rozhodoval (§ 3 lit. a) zák. o ss.). Stížnost vytýká dále, že oznámení o zamýšleném převzetí statkust-lova nebylo podepsáno presidentem stpú.Námitka tato nemá opory v zákoně. Dle § 3 zák. o poz. úřadě zastupují sice stpú na venek předseda tohoto úřadu nebo jeden z jeho náměstků, předpis ten však nikterak nevylučuje, aby funkcionáři ti zmocnili některé z úředníků zmíněného úřadu, by tito za ně a jejich jménem podpisovali výměry a prohlášení pozemkového úřadu. Nelze proto shledávati nějaké závady již v tom, že dotčené opatření není právě podepsáno předsedou nebo, jeho náměstkem. Že by se bylo onomu úředníku, jenž podepsal, nebylo dostalo k tomu potřebného zmocnění, stížnost netvrdí.V další své námitce tvrdí stížnost, že st-l v roce 1920 poskytl na základě ujednání se stpú dobrovolně bez výpovědi 630 kat. jiter půdy k účelům kolonisačním, ale učinil tak s podmínkou, že po několik let zůstane ušetřen dalších přídělů půdy. Oznámení zamýšleného převzetí nešetří prý tohoto ujednání se stpú a proto odporuje zákonu.Námitkou touto snaží se stížnost dovoditi, že podřízený úřad stpú vzal na se v roce 1920 závazek ponechati st-li ještě po několik roků za- braný statek a domnívá se, že tomuto závazku jest na odpor, když úřad uvědomil st-le o zamýšleném převzetí.Nss neshledal námitku tuto důvodnou.I když se nehledí k otázce, zda skutečně obvodová úřadovna převzala závazek toho obsahu, jak tvrdí st-l, a zda také závazek ten platně převzíti mohla s tím účinkem, že by st-li během několika let nesměl býti odňat jeho statek pro účely pozemkové reformy, což žal. úřad popírá, nutno přec uvážiti, že oznámením zamýšleného převzetí neurčuje se ještě doba, kdy zabraný majetek pozemkový bude odňat jeho majiteli pro účely pozemkové reformy. Teprve výpovědí z hospodaření na zabraném majetku neb oznámením dle § 15 zák. náhr. určuje úřad dobu, kdy nastává majiteli zabraných nemovitostí neb osobě na nich hospodařící povinnost odevzdati nemovitosti ty státu neb novým nabyvatelům, již k tomu úřadem byli určeni. Doba ta však nař. rozhodnutím ještě určena nebyla, a není jisto, jaká doba uplyne ještě do skutečného odevzdání statku stpú, i jest již z toho důvodu uvedená námitka stížnosti bezdůvodná.Pokud stížnost namítá, že odnětím pozemků pro účely pozemkové bude ohrožen hřebčinec stpú, na jehož udržení má zájem správa vojenská, nutno námitku tuto, směřující k obhajobě zájmu veřejného odmítnouti jako nepřípustnou, neboť zastupovati zájem veřejný jest právem i povinností úřadu samého, nikoliv strany, jíž nedostává se k tomu potřebné legitimace.Konečně namítá stížnost, že st-l jest rakouským státním příslušníkem, a že tudíž vztahuje se na něho úmluva uzavřená v Lánech, dle níž pozemkový majetek státních příslušníků rakouských lze převzíti jen za úplné jich odškodnění.Námitka tato postrádá jakéhokoliv podkladu, neboť nař. rozhodnutí o výši náhrady za majetek určený k převzetí žádného výroku neobsahuje. Tím ovšem není řečeno, že by Nss, kdyby zde takový výrok byl, tuto námitku stížnosti řešiti mohl, neboť dle předpisů náhr. zákona (§ 46) podléhají rozhodnutí stpú o náhradě za převzatý majetek přezkoumání řádným soudem a vymykají se tudíž kognici Nss (§ 3 lit. a) zák. o ss.)Z důvodů těch bylo zamítnouti stížnost částečně jako nepřípustnou, částečně jako bezdůvodnou.