Č. 2142.Stavební právo (Praha): Okolnost, že stavba na straně do dvora nevyhovuje požadavkům krasochuti, není dostatečným důvodem, aby nebyla povolena. Administrativní řízení: Nedostatek citace zákonného předpisu, o nějž se rozhodnutí opírá, není podstatnou vadou řízení, pokud zákon citaci výslovně nenařizuje a nedostatkem citace není znemožněno přezkoušení rozhodnutí. (Nález ze dne 26. března 1923 č. 18763/22.)Věc: Štěpán B. na Král. Vinohradech proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavbu garáží. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení. Důvody: Nař. rozhodnutím zsv souhlasně s oběma nižšími stolicemi odepřel st-li povolení k stavbě garáží na automobily ve dvoře domu č. p. — na Žižkově z důvodů, podrobně uvedených 2. instancí. Rozhoduje o stížnosti podané na toto rozhodnutí pro nezákonnost a vadné řízení, nss uvážil: Oprávnění, zastavěti pozemek, je výronem práva vlastnického. Zásadně volná disposice vlastníkova s jeho věcí (§§ 354, 362 o. z. o.) omezena jest — nehledíc k právům osob třetích — dle § 364 o. z. o. jenom potud, pokud omezení takové stanoveno jest v zákonech, vydaných k zachování a podpoře obecného dobra, tedy — jde-li o zastavění pozemku — v řádu stavebním. Tento zákon omezuje ovšem ve veřejném zájmu vlastníka pozemku v různých směrech a připouští zásahy do jeho právní sféry. Srovnají-li se však příslušné předpisy stavebních řádů, vysvítá z nich, že zákon všeobecně nechce omezovati vlastníka více, než na kolik jest zapotřebí, aby se odvrátilo a zamezilo vše, čím by ohroženy byly bezpečnost osoby a majetku, jakož i veřejný pořádek (srv. §§ 34, 49 sl. 52 sl. 70 sl. 75, 87 sl a j. stav. ř.), tam však, kde chce nad míru tohoto všeobecného omezení pouze policejního připustiti zásahy do vlastnictví, to výslovně stanoví a co do předpokladů i účelu přesně vymezuje (srv. na př. §§ 19, 20, 21, 97, 41 a j.). Posuzuje-li se nař. rozhodnutí s tohoto hlediska, dlužno ovšem přiznati, že důvody, poukazující k zhoršení zdravotních poměrů okolí, k obtěžování obecenstva, rozrušení souvislého prostoru dvora a vnitřku zastaveného bloku a zhoršení osvětlení přízemních místností, mají na mysli takovou pouze policejní ochranu veřejných zájmů zdravotních a bezpečnostních a drží se tedy v mezích, které § 34 stav. řádu stanoví pro zkoušení plánů stavebních. Že toto zákonné ustanovení není při tom v nař. rozhodnutí výslovně citováno, nemohl nss uznati za podstatnou vadu, poněvadž citace zákonných předpisů, o něž se výrok úřadu opírá, není v stavebním řádu ani v nějakém všeobecném předpisu nařízena, v daném případě pak nemůže býti pochybno, které ustanovení úřad měl na mysli, takže ani přezkoušení nař. rozhodnutí co do zákonitosti jeho není znemožněno. Jde tedy jenom o to, zda skutková podstata v uvedených třech směrech není vadná. V tom ohledu bylo uvážiti, že podle § 33 stav. řádu stavební řízení ovládáno je zásadou koncentrační, takže všechen skutkový materiál dlužno zjistiti při stavební komisi samé, a jenom ty skutkové okolnosti a důkazy lze rozhodnutí úřadu položiti za základ, které byly v řízení se stranami při komisi — tedy ještě v tom stadiu řízení, kdy strany měly možnost zaujati k nim účinným způsobem své stanovisko — vyšetřeny, resp. provedeny. Hodnocení jich je arciť přenecháno rozhodujícímu úřadu a tvoří součást interní jeho kogniční činnosti, která není předmětem jednání se stranami. Neníť tedy ovšem úřad naprosto a za všech okolností vázán znaleckými posudky, které při stavební komisi byly podány; je mu zůstaveno, aby na základě průvodního materiálu při stavební komisi předloženého celou skutkovou podstatu takto zjištěnou posoudil, a není mu také bráněno, aby si za tím účelem pro svou vlastní informaci opatřil i mimo stavební komisi vyjádření svého odborného poradce o skutečnostech při komisi zjištěných, kteréž arciť nemá pak povahu znaleckého posudku jako průvodního prostředku, nýbrž pouhé interní informační pomůcky rozhodujícího úřadu. Avšak skutkový závěr, k němuž úřad dojde, musí býti podepřen a logicky vyplývati z fakt v řízení se stranami zjištěných, a dojde-li úřad — ať o sobě či na základě vyjádření svého odborného poradce — k jinému posouzení zjištěných skutečností, než jaké se podává ze znaleckých posudků při komisi podaných, musí tuto úchylku náležitě odůvodniti, aby bylo také pro stranu patrno, z jakých důvodů k tomuto odchylnému úsudku dospěl, a bylo umožněno jednak straně brániti se, jednak soudu přezkoumávati zákonitost rozhodnutí po stránce materielní i formální. Těmto zásadám nař. rozhodnutí v důvodech ad 1, 3 a 5 nevyhovuje. Při stavební komisi konané dne 12. října 1920 zdravotní i technický znalec za podmínek, které tu nepadají na váhu, prohlásili, že proti stavbě garáží nečiní námitek a při komisi dne 14. ledna 1921 vyjádřili se positivně přímo v ten rozum, že značného obtěžování sousedstva hukotem a kouřem není se obávati, a že menší hukot, který vznikne při spouštění strojů vzhledem ke vzdálenosti sousedních objektů nebude sousedství obtěžovati. Sousedé skutečně také žádných námitek nepodali. Uvádí-li nyní úřad, zřejmě na základě interní, ostatně zcela povšechné informace podané zdravotním poradcem dne 8. července 1921, že by stavbou garáží zdravotní poměry okolí značně — tedy patrně měrou vyšší nežli se podává pro obyvatelstvo velkého města z automobilního provozu vůbec — utrpěly, ocitá se tím bez jakéhokoli odůvodnění v rozporu se znaleckými posudky podanými při stavební komisi, aniž má pro tento svůj závěr oporu v nějakých skutečnostech při komisi zjištěných, čímž se závěr onen, tvořící součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí, stává vadným. Totéž platí o důvodu, že by byl vjížděním značného počtu automobilů průjezdem ohrožován vstup nájemníků a jiných příchozích do domu a východ z něho, kdyžtě oba uvedení znalci při komisi 14. ledna 1921 na otázku, nebude-li projíždění aut ohrožovati bezpečnost chůze a průjezdu, výslovně prohlásili, že šířka průjezdu 3 m je úplně postačitelná. Otázka, bude-li stavba garáží míti nějaký vliv na příliv světla do přízemních místností domu st-lova, nebyla při komisionelním řízení vůbec projednávána. Pro závěr uvedený, že by se blízkým postavením garáží zhoršilo podstatně osvětlení přízemních místnosti ve dvoře, neměl tedy úřad vůbec podkladu. Jako další důvod uvádí úřad, že by byl projektovanou stavbou úplně porušen souvislý prostor dvora a vnitřku stavebního bloku. Odůvodnění toto svou nejasností znemožňuje bezpečný úsudek, v čem vlastně úřad spatřuje závadu a rozpor s předpisy stavebního řádu, zejména shledává-li snad rozpor s ustanoveními § 65 stav. řádu, nepři- pouští tedy přezkoumati rozhodnutí po stránce zákonitosti jeho. Chtěl-li úřad snad říci, že stavba garáží není přípustná, poněvadž by vnitřek stavebního bloku, tedy — jak dlužno tomu rozuměti — nádvorní plochu stavebního bloku, v němž je dům č. p. —, zohyzďovala, nebylo by lze důvod tento uznati zákonným. § 34 stav. řádu dovoluje odepříti povolení k stavbě, kterou by se patrně zohyzďovalo náměstí, třída nebo ulice, a § 29 předpisuje, aby v plánu znázorněno bylo přední průčelí budovy, leží-li pak budova ve dvou nebo více třídách nebo ulicích, fasády všech průčelí k ulici obrácených. Z těchto ustanovení je patrno, že stavebnímu úřadu přísluší zájmy esthetické chrániti a uplatňovati toliko, pokud se týče vlivu stavby na tvářnost ulice nebo náměstí, kdežto okolnost, že stavba na straně do dvora, po případě stavba nádvorní esthetickým požadavkům nevyhovuje, není o sobě důvodem, aby nebyla povolována. Rovněž není jasno, co úřad míní zásadami správného zastavování města, zejména rozumí-li tím snad nějaké ustanovení platného plánu regulačního, či jen všeobecné zásady, které by se podávaly s hlediska účelné stavební politiky. Tane-li úřadu toto na mysli, bylo by jen poukázati na zásadní stanovisko pouhé policejní ochrany veřejných zájmů, jež — jak svrchu uvedeno — stavební řád zaujímá, aniž by — nehledíc k ustanovením o plánu polohy — dával stavebnímu úřadu oprávněni, aby reguloval závazně ve všech směrech sta- vební činnost v obci a dle svého volného uvážení provádění staveb zabraňoval. Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti.