Č. 2088.

Veřejní zaměstnanci: K výkladu zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 328 sb. o úřednících kanceláře Národního Shromáždění.
(Nález ze dne 14. března 1923 č. 8485.)
Věc: Otakar V. v Praze proti ministerstvu vnitra v Praze o jmenování a zařazení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l přidělen byl krátce po převratu v tehdejším svém služebním postavení jako 'kancelářský asistent zemského výboru, v Praze do kancelářských úřadů prvého (revolučního) N. S., kde setrval až do ukončení jeho prací a byl pak dekretem předsednictva senátu N. S. ze dne 14. června 1920 ve smyslu dohody s předsednictvem poslanecké sněmovny a s ministrem vnitra podle § 6 zák. ze dne 15. dubna 1920 č. 328 sb. přikázán definitivně do senátní kanceláře N. S.
Přípisem ze dne 31. března 1921 předložilo předsednictvo senátu ministerstvu vnitra žádost st-lovu za přeřazení do statutu min. vnitra s tím, aby st-l byl přeřazen do služeb min. toho, aniž by utrpěl nějaké újmy na svých dosavadních služebních požitcích. Po provedeném vyšetření požitků st-lových jmenovalo jej min. vnitra nař. rozhodnutím adjunktem ředitelství pomocných úřadů extra statum v min. vnitra a přiznalo mu požitky 2. stupně platového 9. hodn. třídy, sdělivši při tom zvláštním přípisem adresovaným předsednictvu senátu N. S., že dle jeho názoru se § 6 zák. ze dne 15. dubna 1920 č. 328 sb. nevzta- huje na osoby, které sice byly ve sněmovních službách činný od počátku 1. N. S., jimž však nebyly předsednictvem 1. N. S. vystaveny dekrety. Obsah tohoto přípisu byl st-li při doručení jmenovacího dekretu sdělen.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Nemůže býti pochybnosti o tom, že zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 328 sb. pod ustanovení §u 6 zařadil jen ony úředníky a zřízence kanceláře N. S., kteří byli předsednictvem prvního N. S. ve smyslu § 3 a 8 zák. ze dne 9. listopadu 1918 č. 36 sb. jmenováni. Že slovu »ustanovení« nelze přes opačné prohlášení zpravodaje ústavního výboru ve 145. schůzi N. S. přikládati jiný význam než jediné ten, že dotčený úředník musil býti předsednictvem prvního N. S. jmenován, tomu zřejmě nasvědčuje citace §u 3 zákona č. 36 ex 1918, kde se mluví výslovně o jmenování.
V daném případě nelze však přehlédnouti, že st-li byl charakter takového úředníka pravoplatně již přiznán dekretem předsednictva senátu N. S. ze dne 14. června 1920, dle něhož předsednictvo senátu N. S. přikázalo st-le ve smyslu dohody s předsednictvem poslanecké sněmovny a s min. vnitra podle § 6 cit. z. definitivně do senátní kanceláře N. S. Proto příslušel pak také st-li právní nárok na to, aby byl »při zachování všech dosud nabytých práv a nároků« přijat extra statum do služeb min. vnitra.
Žal. úřad postavil se však ve svém rozhodnutí — jak zřejmo ze zvláštního přípisu doprovázejícího nař. rozhodnutí a adresovaného předsednictvu senátu N. S., tak i z vývodů odvodního spisu — na zásadní stanovisko opačné, že se totiž ustanovení §u 6 cit. zák. na st-le nevztahuje, a že netřeba uvažovati o tom, jaká práva a nároky ve smyslu tohoto ustanovení zákona dlužno st-li zachovati.
Právní náhled ten jest však — jak výše podotknuto — v daném případě protizákonný.
Z důvodu toho musil pak nss nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž se mohl zabývati dalšími námitkami stížnosti a vývody odvodního spisu, poněvadž řešení těchto otázek nebylo v daném případě v důsledku shora zmíněného nesprávného zásadního stanoviska žal. úřadu předmětem jeho judikující činnosti.

Citace:

Nález č. 2088. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 771-772.