Č. 2053.

Závodní výbory. — Řízení administrativní: 1. Rozhodčí komise dle zákona o závodních výborech jest správním úřadem ve smyslu § 2 zákona o ss. — 2. Jest nezákonné, neřídí-li se správní úřad — vydávaje na místo rozhodnutí nss-em pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí nové — právním názorem, nss-em vysloveným.
(Nález ze dne 7. března 1923 č. 2949.)
Prejudikatura: Boh. 1674 adm.
Věc: Ant. W. a spol. ve Vítkovicích proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Moravské Ostravě stran volby do závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dělnický volební výbor Vítkovických železáren vypsal dne 31. května 1922 volby do dělnického závodního výboru na 15. června 1922. Kandidátní listina svazu kovodělníků křesťansko-sociálních ve V., předložená dne 9. června, byla 10. června 1922 vrácena Antonínu W., by ji do 24 hodin opravil, při čemž však, ač výslovně o to žádáno, předseda volebního výboru odepřel oznámiti námitky proti kandidátní listině činěné.
Po změně zástupce návrhu byla tato kandidátní listina dne 11.
června znovu předložena, avšak nebyla volebním výborem připuštěna.
Poněvadž pak byla připuštěna jediná kandidátní listina, nekonaly se volby, nýbrž kandidáti uvedení na jediné připuštěné kandidátní listině byli prohlášeni za zvolené.
Do tohoto způsobu volby a do jejího výsledku podali st-lé včas stížnost žal. rozhodčí komisi, jež stížnost tu nálezem ze dne 26. června 1922 zamítla a volby dne 12. června 1922 vyhlášené potvrdila.
Ke stížnosti st-lů na tento výrok rozhodčí komise zrušil nss nálezem ze dne 20. listopadu 1922 č. 13440, Boh. 1674 adm., nález rozhodčí komise, vychájeze z právního názoru, že vrátil-li volební výbor včas podanou kandidátní listinu pro volby závodního výboru dle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. k opravě pro formální vady, jest dle § 10 vl. nař. ze dne 29. prosince 1921 č. 2 sb. pro rok 1922 povinen, aby vady tyto současně zástupci návrhu oznámil.
Poněvadž volební výbor tomuto požadavku nevyhověl, měla dle nálezu nss-u rozhodčí komise prohlásiti volbu do závodního výboru za neplatnou, ježto svrchu uvedeným postupem byl porušen zákonný předpis a dotčená porucha mohla míti podstatný vliv na výsledek volby.
Rozhodčí komise rozhodujíc znovu o této věci, vyslovila nálezem ze dne 11. prosince 1922 opětně, že námitky st-lů proti výsledku voleb do dělnického závodního výboru V-ckých železáren se zamítají a volby 12. června 1922 vyhlášené se opětně potvrzují.
V důvodech svého rozhodnutí uvedla rozhodčí komise, že vzhledem k ustanovení § 22 zákona o záv. výb. zaujímá stanovisko, že není žádným správním úřadem, poněvadž žádné správní působnosti nemá, naopak považuje se za určitý druh mimořádného, totiž rozhodčího soudu, obzvláště když do její působnosti spadá nejen rozhodování o stížnostech, nýbrž i rozhodování o sporech. Z toho komise soudí, že nepodléhá v cestě instanční nss-u a následkem toho není vázána jeho právním názorem. Při tom prý nelze také přehlédnouti, že rozhodčí komise dle zákona o závodních výborech rozhoduje s konečnou platností, a že stížnosti proti jejím nálezům vzneseny býti nemohou.
Do tohoto rozhodnutí podali st-lé stížnost k nss-u, ve které brojí proti názoru vyslovenému v nař. rozhodnutí, a tvrdí, že rozhodčí komise správními úřady jsou, což vyplývá z toho, že přísedící do nich jmenuje osp., že nález rozhodčí komise musí býti napřed opatřen doložkou vykonatelnosti od úřadu politického, než jest vykonatelný soudně, že agenda rozhodčích komisí jest agendou na ně za spolupůsobení a dohledu osp-é přenesenou, že rozhodčí komisi zříditi jest zpravidla pro každý obvod pol. správy a že přednosta osp-é může členy i náhradníky rozhodčích komisí zprostiti členství nebo zbaviti činnosti, zanedbávají-li trvale svých povinností, nebo ztratí-li volební právo do obecního zastupitelstva.
Z toho všeho prý plyne, že komise jsou součástí osp-é a nemohou býti pokládány za samostatné soudy rozhodčí. Pro názor ten mluví, jak stížnost se domnívá, i ta okolnost, že provedením zákona o závodních výborech pověřen byl ministr sociální péče.
Uvažuje o této stížnosti musil si nss předem ujasniti, v jakém směru může nové rozhodnutí úřadu podrobiti svému přezkoumání.
V daném případě jde o rozhodnutí úřadu, jež bylo vydáno na mí- sto rozhodnutí, jež nss pro nezákonnost jeho zrušil. Platí tedy o rozhodnutí tom ustanovení § 7, odst. 2 zák. o ss, dle něhož úřad jest po- vinen, když po zrušení dřívějšího rozhodnutí svého nss-em činí ve věci opatření další, říditi se při tom právním názorem, na němž nss nález svůj založil. Příčilo by se tedy zákonu, kdyby úřad nové rozhodnutí své v téže věci založil na právním názoru jiném, než na kterém vybudován jest nález nss-u.
Jest jasno a mezi stranami nesporno, že rozhodnutí žal. úřadu, kterým tento prohlásil, že obnovuje dřívější svůj nález v plném rozsahu, příčí se právnímu názoru nss-u, neboť toto dřívější rozhodnutí uznal právě nss nezákonným.
To žal. úřad sám uznává, ale tvrdí, že se na něj nevztahuje předpis § 7 zák. o ss., poněvadž prý není úřadem správním, a domnívá se, že vzhledem k tomu nepříčí se zákonu, když na svém původním názoru setrval. Než nss, pustiv se do rozhodování o stížnosti dříve podané ve věci samé, uznal tím svoji příslušnost v této věci, a tím také zároveň dal jasně na jevo svůj právní náhled, že orgán, jehož rozhodnutí přezkoumával, jest úřadem správním dle § 2 zák. o ss., neboť jinak byl by musil stížnost jako nepřípustnou odmítnouti.
Příčí se tedy nař. rozhodnutí, vycházejíc z názoru opačného, i v tomto směru právnímu názoru, na němž jest založen nález nss-u Boh. 1674 adm. v téže věci vydaný.
Jestliže se však žal. úřad neřídil při svém rozhodování právním názorem, na němž nss nález svůj založil, pak odporuje jeho rozhodnutí ustanovení §u 7, odst. 2. zák. o ss., a proto musilo dle 1. odst. tohoto ustanovení jako nezákonné býti zrušeno.

Citace:

Nález č. 2053. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 691-693.