Č. 2159.

Kinematografy. — Řízení před ns s-em. — Administrativní řízení. 1. Na udělení licence pro představení kinematografická není nároku. — 2. Nemá-li strana vůbec právního nároku na žádané jí povolení, jest stížnost do výroku, kterým povolení to bylo odepřeno, bezdůvodná bez ohledu na důvody, o které úřad svoje rozhodnutí opřel, a není vadou řízení, nekonal-li úřad šetření ve směru stranou vytýkaném.
(Nález ze dne 29. března 1923 č. 5179).
Prejudikatura: Boh. 482 adm. a j.
Věc: Zdeněk K. ve V. (adv. Dr. Ant. Kusý z Prahy) proti ministerstvu vnitra o licenci kinematografickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo pořadem instančním potvrzeno rozhodnutí zsp-é v Praze ze 17. září 1921, jímž nebylo vyhověno žádosti st-lově za licenci k pořádání kinematografických představení v domě čp. z toho důvodu, že toho času se udělují kinematografické licence pouze korporacím sloužícím účelům všeužitečným a nikoli jednotlivcům.
Stížnost na toto rozhodnutí pro vady řízení a nezákonnost podanou neshledal nss důvodnou vzhledem k úvahám, jež podrobně byly rozvedeny v nálezu Boh. 482 adm., k němuž se tu po rozumu § 44 jedn. řádu pro ss odkazuje.
Jak v nálezu tom bylo vyloženo a odůvodněno, nepřiznává právní řád nijakého subjektivního nároku na udělení povolení k pořádání veřejných představení vůbec a zásada tato, projevená ve starších normách zákonných, zejména v dekretu dv. kanc. z 6. ledna 1836 č. 5 sb. z. pol., jakož i v nejvyšším rozhodnutí z 14. září 1852, vyhlášeném min. nařízením z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. (příl. C § 14), nebyla podle názoru soudu, pokud jde o představení kinematografická, nikterak modifikována min. nařízením z 18. září 1912 č. 191 ř. z. Jest tedy také udílení licencí pro takováto představeni ponecháno zcela volnému uvážení příslušných úřadů, jež omezeno jest jen v tom směru, že některým osobám licence udělena býti nesmí; ani v nař. z roku 1912 neshledal soud nijakého ustanovení, z něhož by bylo možno vyvozovati nárok na udělení licence nové nebo na předložení licence dosavadní.
Nemohl proto ani nař. rozhodnutím býti porušen nějaký subjektivní nárok st-lův. Pak jest ovšem nerozhodno, jakým způsobem úřad odepření licence odůvodnil, a není tudíž třeba zabývati se vývody stížnosti, jež se týkají tohoto odůvodnění. Následkem toho není také vadou řízení, nekonal-li žal. úřad šetření o dosavadním životě a o majetkových poměrech st-le, jakož i o jeho spolehlivosti a odborné kvalifikaci.

Citace:

Nález č. 2159. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 902-903.