Č. 2096.

Státní úředníci (Slovensko): Jmenování obecního neb obvodního notáře ve smyslu zákona č. 211/1920 nezakládá pro jmenovaného subjektivních práv, dokud mu nebyl jmenovací dekret doručen, byť i jmenování bylo uveřejněno v úředním listě.
(Nález ze dne 16. března 1923 č. 4294.)
Věc: Vilém B. v T. (adv. Dr. Em. Patz z Prahy) proti ministerstvu vnitra o převzetí do státní služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem ministerstva vnitra ze 4. února 1921 byl mimo jiné osoby jmenován i st-l s platností od 1. srpna 1920 definitivně do 10. hodnostní třídy, 2. stupně platového v systemisovaném stavu obvodních a obecních notářů na Slovensku.
Jmenování toto (inc. st-le) bylo uveřejněno v č. 9 Úradných Novin ze dne 19. února 1921, ale dekret o jmenování nebyl st-li doručen.
Nař. rozhodnutím z 11. června 1922 sdělilo min. vnitra ministerstvu pro Slov., že k návrhu na zamítnutí žádosti o jmenování resp. převzetí zrušuje jmenování st-lovo vyslovené výnosem ze dne 4. února 1921. O rozhodnutí tom vyrozumělo min. pro Slov. st-le v ten smysl, že min. vnitra zamítlo jeho žádost za převzetí do státní služby v systemisovaném stavu notářů při politické správě na Slovensku — poukázavši současně župana nitranského, aby byl st-l, pokud má na to nárok, pensionován dle uherského systému.
Stížnost k nss-u podaná vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost z důvodu, že st-l byl podle č. 9 Úradných Novin z r. 1921 již definitivně jmenován za státního úředníka do 10. hodnostní třídy s platností od 1. srpna 1920, čímž se patrně dovolává ochrany nabytého práva na jmenování.
Stížnosti této nemohl nss přiznati důvodnost.
K jmenování st-lovu ze dne 4. února 1921 došlo k jeho žádosti podané v květnu 1920 na min. pro Slov., tedy k žádosti podané podle zákona ze dne 22. března 1920 č. 211 sb. a podle § 2 provád. vl. nař. ze 4. června 1920 č. 383 sb. Podle § 3 t. zák. jsou obecní a obvodní notáři, ustanovení podle tohoto zákona, podrobeni zákonu ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatice) a nařízením k němu vydaným.
Podle předpisů služební pragmatiky sluší tedy — pokud cit. zákon z r. 1920 nic jiného nestanoví — posuzovati i vyřízení žádosti st-lovy.
§ 7 služ. pragm. stanovil, že státní služební poměr počíná se dnem, kdy jest doručen ustanovovací dekret, leč by v něm byl výslovně stanoven jiný den. Dle § 49 jest i o každém povýšení do vyšší hodnostní třídy vyhotoviti dekret.
Tím stanovena byla — jak nss v nálezu Boh. 300 adm. obšírně odůvodnil — zásada, že jmenovací akt jest uskutečněn teprve doručením jmenovacího dekretu osobě jmenované a že teprve tímto dnem doručení může ze jmenování osobě, o kterou jde, vzniknouti subjektivní právo.
Jak jde ze zprávy min. pro Slov. ze 24. června 1921 jako úřadu k vystavení dekretu a jeho doručení žal. úřadem dožádaného, nebyl st-li dekret o jeho jmenování vůbec doručen.
Toto jmenování, zůstavši interním aktem, nestalo se tedy perfektním a nebyl jím státní služební poměr ve smyslu § 7 služ. pragm. za- ložen. Tím, že jmenování bylo, jak st-l namítá, uveřejněno v Úradných Novinách, nemohl býti nedostatek doručení dekretu nahrazen a služební poměr st-le ke státu založen, když v tomto směru není ani ve služební pragmatice ani v cit. zák. z r. 1920 positivního předpisu, jenž by ustanovení § 7 služ. pragm. paralysoval. Bylo tedy žal. ministerstvo oprávněno odvolati jmenování ze dne 4. února 1921 provedené aktem interním.
Rozhodlo-li se žal. ministerstvo st-lovo jmenování před doručením dekretu anulovati, má to ten význam, jakoby jmenování ani nebylo bývalo zamýšleno, jest zkrátka ničím, čili subjektivní právo, jehož ochrany se st-l dovolává, vůbec nevzešlo.
Proto bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2096. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 784-785.